I don't like u, I just love u

OK, I love him

,,Co ti je?" zeptal se JR ustaraně.
,,Já... Já...já tím vážně nemůžu jet."
,,Ale prosím tě, snad se nebojíš výšek." zasmál se a vzal ji za ruku, ona se mu ale vytrhla.
,,Říkala jsem že tím nemůžu jet!" zakřičela zničehonic Kat a vytrhla se JRovi. Všichni v parku se na ně otočili. Oba se rozpačitě rozhlédli kolem. Kat, které již slzy tekli proudem, naprosto zrudla. Nesnášela tyhle trapasy, takže ji nenapadlo nic jiného než utéct.
,,Kat počkej!" vykřikl ale bylo to marné. JR se za ní rozběhl. Rozhlížel se všude a snažil se jí najít v nekonečném davu lidí. Konečně uviděl její kabát jak mizí v nějakých dveří. Rozběhl se tím směrem. Byli to dveře jakési kavárny. Vešel dovnitř. Byla to příjemná a útulná kavárna. Stěny byli obložené kaštanovým dřevem a všude vládlo ticho. Kavárna byla velmi úzká ale byla tam jaká si chodba, kde byli po stranách jakési salónky. Šel chodbou až dozadu , kde seděla v úplně posledním salónku. Seděla tak že měli hlavu opřenou o kolena. JR už jí chtěl oslovit, když v tom;
,,Já jsem fakt tak pitomá. Proč jsem utekla. Proč jsem se rozbrečela. To budu furt bulet jak malý dětsko?Co je to sakra semnou?" JR se usmál připadalo nu to hrozbě roztomilé.

*JR
Koukal jsem na ní jak si nadává sama pro sebe. Musím uznat že to bylo celkem legrační. Tak legrační, že mi ji bylo líto vyrušit.
,,Ehm, já jsem tady!" ozval jsem se. Její reakce byla snad ještě vtipnější. Nejdřív ztuhla, a po té pomalu zvedla hlavu. Viděl jsem, že rudá jak jádro země. Byla opravdu roztomilá.

*Kat
Koukala jsem na něj a cítila jak můj obličej rudne a rudne. Tohle je nějaký zlí sen, nebo co? Proč se to děje zrovna mě?
,,Já...já... Já... Já..." snažila jsem se ze sebe něco vykoktat, ale JR to dokončil za mě.
,,Jsem úplně blbá, chovám se jak mimino." Začal se smát, a já zrudla ještě víc (jestli to teda bylo možné).
,,To je dost... Krutý..." řekla jsem ukřivděně.
,,Tak promiň...ale proč jsi tak utekla?" posadil se vedle mě a podíval se na mě. Sakra. Proč mi vždycky začne srdce bít jako o závod, když je on v mé blízkosti.
,,Já... Těžce se o tom mluví."
,,Mě to říct můžeš. Jako leader naší skupiny vím o každém členovi všechno, ale neví to nikdo jiný. Jsem holt profesionál na svěřování."
Lehce jsem si zasmála.
,,Tady má někdo ego pekelně vysoko." zasmála jsem se mu.
,,Hele tohle bylo taky krutý." řekl uraženě.
,,Tak promiň."
,,Ale já to myslím vážně. Pokud je tu něco s čím se potřebuješ někomu svěřit, já ti slibuji že se to nikdo nedozví."
,,Ani brácha?"
,,Ani ten."
,,Dobře...ale je ta trochu na delší povídání."
,,Máme ještě dost času."

A tak jsem JRovi začala vyprávět můj příběh s otcem. Nevím proč, ale byl asi první osoba které jsem to mohla bez problémů říct. Navíc mi to bylo opravdu příjemné. Moc jsem to nechápala, ale člověk stejně nemá chápat vše, že?
,,A po té jsem se přestěhovala do Koree. To byla první z křivd co se mi v životě staly." dokončila jsem svoje vyprávění. 
,,Jak to myslíš první z křivd?" zeptal se mě. Zhluboka jsem se nadechla. Tohle jsem nikomu ještě neřekla, ale tak nějak jsem cítila že JR je ten, komu můžu říct všechno.
,,Víš...V mém životě se mi stáli 4 velké křivdy. První byla to když jsem se musela odstěhovat do Koree. Druhá byla to jak se můj bratr stál idolem. Třetí to, jak mě nechali na tom staveništi a čtvrtá.... To že jsem se musela zase přestěhovat do Koree. Lidi se často diví proč nemám kamarády. Ale kdo bylo ně stál když ho každej v jeho životě zklamal."
,,Víš...možná bych ti měl pár věcí objasnit."
,,Jak to myslíš?"
,, Hele nejsem leader jen proto že jsem nejlepší ale taky nejrozumnější."
,,Egoisto" odfrkla jsem si.
,,Já to slyšel."
,,To je dobře." zaculila jsem se na něj.
,,Ale vážně. S tvým bráchou jsem si celkem blízký, takže o něm dost věcí vím. Třeba vím proč tady zůstal."
,,Proč?"
,,Počkej... Nejdřív by jsi měla vědět, že to že tě tvoje máma dvakrát poslala do Koree, nebyla žádná křivda. Poprvé to bylo kvůli tvému otci. Prostě jen nechtěli, aby jsi ho viděla jako nějakého slabocha. Což jsem jim jistě povedlo..." odmlčel se a podíval se mi do očí. Já jen lehce přikývla, jelikož měl pravdu. Opravdu se jim to povedlo.
,,Tak vidíš. No a když tě sem posílala, tak to bylo určitě jen z jednoho důvodu. A to tvůj vztah s tvým bratrem. Muselo jí být líto, že spolu nevycházíte. No a tohle měl být způsob, jak vás dát dohromady. "
,,Asi máš pravdu."
,,A pak je tu ta poslední věc."
,,Co?"
,,Proč se tvůj bratr nevrátil s tebou do USA a proč se stali idolem."
,,Proč!?"
,,Víš jak tvoje máma začala znovu žít s Aronovým otcem?"
,,Samozřejmě."
,,A víš proč?"
,,No...vlastně jsem to nikdy nechápala. Oni si nikdy moc nerozuměli."
,,Pravda byla taková, že tvoje máma potřebovala peníze aby tebe a Arona uživila. To je taky důvod proč se Aron stál idolem. Víš, tvoje máma potřebovala nějaký peníze, aby mohla odejít od jeho otce. On ji totiž....On ji totiž mlátil..."
,,Cože?" nevěřícně jsem se podívala na JR. Nechtělo si mi věřit že je to práva. Tohle se...tohle se přece nemohlo dít. Přece bych si toho všimla.
,,Bohužel je to tak. Tvoje máma neznala způsob jako se dostat z Koree, a tak promiň ní Aron udělal toto."
Do očí ní vhrkly slzy. Nechtělo se mi tomu věřit. Takže jsem máme a bráchovi křivdila zbytečně? Ve skutečnosti mě mají rádi? Cítila jsem se hrozně špatně. Všechny ty problémy co jsem kdy mámě způsobilá, všechny ty jedovaté poznámky na bráchův účet, které jsem kdy utrousila, všechno mě to pálilo na svědomí.
,,JRe...já... Já nic z toho nevěděla." otočila jsem se na něj. Ve chvíli kdy jsem to řekla, jsem se natolik rozbrečela, že jsem ani neviděla jak se ke mě JR naklání. Najednou jsem ucítila teplo jeho obětí, tlukot jeho srdce, a příjemnou sladkou vůni jeho vlasů. Bylo mi tak krásně. Nezasloužila jsem si jeho obětí, ale nemohl jsem se od něho odtrhnout.
,,Jonghyune..."
Najednou spozornil, odtáhnul se ode mě a podíval se mi přímo do očí.
,,To je poprvé, co jsi mi řekla jménem."
Najednou jsem si to uvědomila. Nikdy předtím jsem mu neřekli jinak než JR. On šéf najednou rozesmál.
,,Čemu se směješ."
,,Ani nevím. Jsem asi prostě rád, že jsi to řekla. Přece jen jsem rád že jsme si teď bližší."
Když řekl slovo bližší, zrudla jsem. Panebože, fakt se budu chovat jako totální puberťačka.
,,Můžu se tě na něco zeptat?" snažila jsem se radši změnit téma.
,,Ano?"
,,Jednou mi Aron řekl, z každý z vás má svůj příběh. Co tím myslel?"
Jonghyuna tahle otázka očividně zaskočila.
,,Pošle mě tím myslela náš důvod proč jsme se přidali do Nu'est."
,,Takže každý máte svůj příběh, jak jste sem dostali?"
,,Jo...a klidně ti některé povím, když mi něco slíbíš."
,,A co?"
,,Budeš už milá na bráchu."
Přikývla jsem. Po tom co jsem se stejně dozvěděla, jsem to mela v plánu.
,,Tak třeba Ren..." a tak mi začal vyprávět příběh nejmladšího člena.