I don't like u, I just love u

Brother and me

*Kat
Brečela jsem asi půl hodiny. Oči už mě pálili a mokrý flek na JRově mikině byl větší a větší. Odtáhla jsem sem se od něj a podívala jsem se na oblohu. Rukou jsem se snažila utřít uslzený obličej. Tím sem si rozetřela už tak rozmazaný make up.
,,Měli by jsme jít, Aron musí umírat strachem."
,,Ten se stará jen o to, co na to řeknou fanynky."
,,Už zase začínáš s těma nevděčnýma kecama?"
,,Řekni že to není pravda."
,,Tak se podívej sama."
JR něco vytáhl z kapsy. Byl to můj telefon. Musel ho vzít když jsme utíkali. Podal mi ho a já ho odemkla. Bylo tam 34 nepřijatých hovorů a 22 SMS. Podívala jsem na JRa. Že bych mu křivdila. Jenže pak mi něco došlo.
,,Kdyby mu na mě záleželo, byl by tady teď on."
JR se praštil do čela.
,,Ty seš fakt tvrdlohlavá?"
Nechápavě sem se na něj podívala. Jak to jako myslí. Jenže to už mě popad za ruku a táhl mě směrem k dormu. Celou dobu mě vlekl jako bych byla nějakej kus látky. Skoro jako by mě měl na vodítku. Když jsme už byli v ulici, kde se nacházel byt, pustil mě a já sem si mohla promasírovat ruku, za kterou mě celou dobu táh.
Těsně před vchodem jsem ho ale chytla za mikinu. On se na mě překvapeně otočil.
,,Mohl bys říct Aronovi co se stalo ty? " Podívala jsem se do země a čekala na odpověď
,,Chápu. Myslím že i pro Arona to bude lepší slyšet ode mě."
Zatvářila jsme se zmateně. Proč to bude lepší slyšet odněho?

Stali jsme před dveřma. Zhluboka jsem se nadechla. JR nestačil ani zadat heslo, když se rozletéli dveře a za nima stál Aron.
,,Kde jste byli? Co se stalo? Jste v pořádku?" Aron ze sebe chrlil jednu otázku za druhou. JR mi naznačil že mám jít dál. Neváhala jsem ani minutu, a zamířila do pokoje. Když jsem zavírala dveře slyšela jsem JRa jak říká ,,Hyung, měl by ses posadit."
Hned jak jsem byla v pokoji, popadla jsem tričko,kraťasy a vletěla jsem do koupelny. Tam jsem si svlékla JRovu bundu.
Podívala jsem se do zrcadla. Po těle jsem měla spousta cucfleků, modřin a zarudlých míst. Slzy mi začali stékat po tvářích. Na těle jsem znovu cítila jeho doteky a pohledy. Rychle jsem si sundala všechno oblečení a vlezla jsem do sprchy. Musela jsem ze sebe dostat všechny ty doteky. Nechala jsem kapky vody ztékat po mém těle. Bylo to tak příjemné. Když jsem se cítila líp, vypnula jsem sprchu a oblékla se. Pomalu jsem otevřela dveře pokoje, abych zjistila jestli tam někdo je. Když jsem zjistila že je vzduch prázdný, vešla jsem dovnitř. Chtěla jsem si dojít pro mobil, ale z kuchyně se ozvala rána. Došla jsem ke dveřím, a lehce je otevřela. Koukla jsem co se děje. Aron znovu naštvaně praštil do stolu.
,,Kde je ten hajzl. Já mu rozbíju hubu." rozzuřeně se vrhl ke dveřím. JR a Minhyun ho zastavili.
,,To už jsem udělal hyung. Akorát z toho budou problémy." uklidňoval ho JR. Zhluboka jsem se nadechla. Zase sem něco doje**la. Zavřela jsem dveře a chtěla jsem se znovu vydat hledat mobil. Když jsem se ale otočila, málem mě trefil šlak. Za mnou stál Baekho a šklebil se na mě.
,,Jak dlouho tu už stojíš?"
,,To nevím, ale vyplatilo se to." rozesmál se.
,,Haha, moc vtipné." procedila jsem zkrz zuby.
,,Jen sem se tě chtěl zeptat jestli seš v pohodě?" změnil najednou téma.
,,Víš, jen...Jak si asi viděla, Aron docela zuří, tak tě jen na to chci upozornit předem."
,,Jak to myslíš?" zeptala jsem se ho nechápavě.
,,No, Aron je občas trochu histerickej. Má dost oblibu přehánět. A dost rád zvyšuje hlas. Jen tak trochu jako ženská středního věku."
,,Ehm ehm." ozvalo se za ním.
Baekho nemusel otáčet hlavu, aby poznal že je v průseru.
,,Jeda!" vypísk a vyběhl ze dveří. Aron za ním jen křiknul:,,Tebe zabiju později!" a pak se otočil na mě. Nasucho sem polkla. Aron se ke mě pomalu přibližoval. Být tohle horor, tak ho právě vypínám a jdu spát. Jenže to v tomhle případě to nebylo možné. Aron už byl u mě a pomalu si vedle mě sedal. Zavřela jsem oči a čekala to nejhorší. Najednou mě něco začalo šíleně tlačit na hrudníku, až jsem nemohla dýchat. To mě jako plánuje udusit? Otevřela jsem oči, a viděla Arona jak mě pevně objímá.
,,Ale no tak, brácha, vždyť mě umačkáš." poplácala jsem ho po zádech. Odtáhl se ode mě a podíval se mi do očí a pohladil mě po tváři.
,,Vím že mi asi věřit nebudeš, ale jsem tak rád že všechno dobře dopadlo. Umíral jsem tu strachem. A když jsem tě viděl smutnou, s uslzeným obličejem, měl jsem takový strach co ti kdo udělal. A je mi hrozně líto, že jsem tě nemohl zachránit. A být po mém, tak už ten hajzl nežije." znovu mě obejmul. Já se jen snažila pochopit co mi právě řekl.
Když už jsem něco chtěla říct, Aron se znovu postavil. Podíval se na mě a usmál se.
,,Říkali jsme si s JRem že budeš unavená, tak tě tu dneska necháme spát samotnou." Aron mi pocuchal vlasy, tak jako když jsem byla malá. Ještě jednou se usmál a pak vyrazil směrem ven z pokoje. Ve dveřích se ještě otočil, a řekl mi:,, Zítra, nezapomeň, máš setkání s ním tátou a oficiální tiskovku kde tě představíme." a zavřel za sebou. Já jen zírala jak vyvoraná. To si děláš prdel. Jak sem na to mohla zapomenout. No, ikdyž je pravda že se to dalo omluvit, vzhledem k tomu menšímu problému. Rozvalila jsem se na podlahu a zhluboka jsem se nadechla. Chvilku jsem si hlavou nechala znít Aronova a JRova slova. Brzy mi ale klesla víčka, a já usnula.
*JR
Pomalu jsem otevřel dveře. Chtěl jsem si dojít pro své pyžama. Ona ležela na zemi. Jen tak. Zhluboka jsem se nadechl. Ona je vážně nesvéprávná. Vzal jsem polštář a lehce ji nadzvedl hlavu, abych ho mohl zasunout pod ní. Pak jsem ji přikryl dekou. Klečel jsem na jejím obličeje. Měla ještě oteklé oči z breku. Přesto všechno byla nádherná...

___________________________
Hi sweeties♥ Tak se vracím s novým dílem. Doufám že se vám líbil ♥