I don't like u, I just love u

CEO

*Kat
Procházela jsem se parkem. Všude všechno kvetlo. Nad hlavou mi proletěl motýl. Pokračovala jsem alejí. Naproti mě šla postava, zřejmě mužská. Když se víc přiblížila, rozeznala jsem v ní Jay Parka. Začala jsem couvat. Jenže on zrychlil. Otočila jsem a utíkala, jenže sem zakopla o kořen. Spadla jsem na zem. Zavřela jsem oči a čekala co se stane. Když se ale dlouho nic nedělo, otevřela jsem je. Stál tam JR a natahoval ke mě ruku. Překvapeně Jsem se na něj podívala a on se usmál. Nevěděla jsem jestli mu mám podat ruku nebo ne. Když už jsem se rozhodla že to udělám, přiřítil se Aron a začal semnou třást, jako bych byla nějakej hadrovej panáček. Pak ale začal křičet,, Vstávat! VSTÁVAT!!! Panebože holka, to tě mám probudit násilím?"
Zavřela jsem oči a zase je otevřela. Najednou jsem nebyla v aleji, ale v pokoji. Posadila jsem se a promnula si obličej. Brácha se vrhnu ke kufru.
,,Co si myslíš že sakra děláš?" okřikla jsem ho.
On mě jen odbyl mávnutím ruky. No je tohle možný. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a odebrala se do koupelny . Dala jsem si sprchu. Když jsem z ní vylezla, došlo mi že nemám do čeho se prevlíct. Pootevřela jsem dveře a podívala jsem se na bratr. Ten se ještě furt přehraboval v mém kufru. Co tam tak asi chce?
,,Mohli by si mi prosím tě podat oblečení." poprosila jsem ho ze strachu že přijde někdo jako Baekho a uvidí mě jen v ručníku.
,,Počkej...počkej" prodlužoval to Aron a já nechápala na co mám čekat. Najednou něco vítězoslavně vytáhl z kufru a otočil se ke mě. Prohlédl si mě a pak udělal takovej děsnej ksicht.
,,Víš že bys tady neměla chodit jen v ručníku?"
Já na něj hodila vražednej pohled.
,,A proč si asi myslíš, milí bratříčku, že sem tě žádala o to oblečení."
,,Aha, tak tady je!"
A podal mi to, co jsem si měla obléknout. Jenže já mu to vrátila.
,,Tohle nosit nebudu."
,,Jak myslíš. Baekho! Poď mi pomoct vymyslet co si má vzít Kat na sebe."
Rychle jsem popadla ty hadry. Podívala jsem se na Arona, který se šklebil od ucha k uchu.
,,Nesnáším tě."
,,Taky tě miluju!"
Práskla jsem dveřma. Ten hajzl. Prohlédla jsem si to co jsem měla mít na sobě. Bylo to tak...sladké. Vždyť mi je devatenáct, ne devět.
Bílá košile s obrovskou mašlí ve výstřihu, přesto růžový pletený svetřík a k tomu skládaná růžová sukně s všitejme kraťasama. (viz. Obrázek) Panebože, proč sem si něco takového kupovala. Když jsem se oblékla, někdo zaklepal na dveře koupelny. Otevřela jsem je.
Byl to Ren.
,,Co potřebuješ?" zeptala sem se ho trochu podrážděně.
Prohlédnul si mě.
,,No spíš ty potřebuješ mojí pomoc." Nechápavě jsem se na něj podívala. On se jen usmál, a prodral se dovnitř. Posadil mě před zrcadlo. Nejdřív mi začal nanášet makeup. Panebože, měla jsem takovou chuť ho kopnout přímo mezi nohy. A to nejen protože nesnáším, když mi někdo šahá na obličej, ale taky protože bych ráda zjistila jestli je vůbec kluk. Když byl hotovej s make-upem, vrhnul se na vlasy. Ty mi zčesal na stranu.
Když už byl se vším hotovej, podívala jsem se do zrcadla. Vypadala jsem fakt asi na 15. Co by na to řekla máma, kdyby mě teď viděla. Asi by se válela smíchy.
Když jsem vešla do kuchyně, všichni seděli u stolu. Zamnou přiskákal Ren, jak nějakej králík, a zakřičel: ,,Podívejte, konečně vypadá jako holka." Kat, zapamatuj si, že máš toho králíka stáhnout z kůže.
Všichni se na mě otočili a ztichli. Aron se najednou postavil a rozběhl se ke mě. Kolem pasu mi obvázal jeho mikinu.
,,Tu sukni jsem vybral moc krátkou. A vy přestaňte čumět! A ty Baekho, zavři tu pusu. Všichni nepotřebují vidět, co si měl dneska k snídani." Všichni se rozesmáli. Aron mě posadil na jeho místo. Naproti mě seděl JR. Vzpomněla jsem si na včerejška a zadívala se do země.
Aron mě najednou popadl za ramena.
,, Víš kam dneska jdem!"
,,Za tvým tátou?" odpověděla jsem. Na co si to sakra hraje?
,,Ano, správně. Nevím jestli si mého tátu ještě pamatuješ, ale je hodně zaměřený na svoji práci. Hodně nesouhlasil s tím, že tu budeš bydlet. Ale přesvědčil jsem ho. Jenže ty se teďka budeš muset snažit aby si tě oblíbil?"
,, A to jako proč?"
,,Protože na něm záleží jestli tu zůstaneš."
,,Už vám někdo oznámil, že já sem nechtěla?"
,,Mamka říkala že tohle řekneš." Podíval se na mě a něco položil na stůl přede mě. Byl to leták korejské internátní školy. Vystrašeně jsem se na něj podívala.
,,Takže se budeš chovat slušně?"
,,Ano pane!" Přikývla jsem. On mi znovu rozcuchal vlasy na hlavě.
Ren vypískl :,, Víš kolik práce mi ty vlasy zabrali?" Všichni se rozesmáli až na JR. Před očima jsem si znovu přehrála to jak mě obejmul. Začala jsem rudnout. No tak Kat, co to s tebou je?
*JR
Když Kat vyšla že dveří, nemohl jsem věřit vlastním očím. Byla jako anděla. Nemohl jsem z ní spustit oči. Skoro jsem zapomněl na všechny ty problémy, které furt působí. Nevnímal jsem nic a nikoho okolo mě. Panebože Jonghyune, co to s tebou je? *Kat
**v dodávce
Auto uhánělo směrem k budově společnosti. Všichni jsme se mačkali jako sardinky. A aby toho nebylo málo, vyfasovala jsem místo vedle JR. Na druhou stranu, seděla jsem u okénka. Prej protože vystoupím jako první a budu dělat že jsem součást týmu. Mám se chovat jako masérka. No už vidím jak mi to v těhle hadrech někdo uvěří. Najednou dodávka prudce zahla a JR spadl na mě. Naše pohledy se setkaly. Oba jsme je hned obrátili do země. Začalo mi být děsný horko. Prosím, řekněte mi že jen někdo omylem zapnul topení, a ne kvůli JRovi.
Konečně jsme dojeli k budově. Nikdo mě nemusel pobízet. Z auta sem vyrazila rychlostí japonského vlaku. Držela jsem dveře aby mohli kluci vylézt. Cítila jsem se, jako jejich služka. Poslední vylezla Aron. Když vycházel, posměšně se na mě zaksichtil. Měla jsem co dělat abych mu dveřma nerozrazila ten jeho čumák.
Před budovou bylo spousty fanynek. NU'EST samozřejmě začali rozdávat podpisy, takže cesta která by nám zabrala 3 minuty trvala 20. A celou dobu jsem akorát cítila vražedné pohledy v zádech a né příliš slušné poznámky na mojí osobu. Když jsem je s manažerem konečně nastrkala dovnitř, vydali jsme se k výtahu. Zase jsme se někde mačkali. Včera se asi o mě báli tolik, že si zapomněli dát sprchu. Byla nehorazná úleva když se dveře otevřeli. Vyběhla jsem z výtahu, ale rázem jsem se zastavila. Předemnou byla dlouhá chodba a na konci dveře, na kterých stálo,,CEO Kwak Young Ho". Udělal se mi knedlík v krku. Začala mě popadat nervozita. Co to semnou sakra je, vždyť ho neuvidím poprvé.
Je pravda že si tátu Arona moc nepamatuji. Díky jeho práci nebyl moc často doma. Což bylo asi dobře. Nedalo by se o něm říct že to byl nějakej grázl od pohledu. Ale že by byl zrovna sympaťák, to taky ne. Vím ale že ho Aron moc nemusel. Vlastně ani máma. Dodnes je mi záhadou proč se k němu vrátil a proč u něj Aron chtěl zůstat. Jako já si nemůžu stěžovat. Mě vždycky akorát strkal peníze a vymýšlel jak mě a Arona dostat z baráku. Asi chtěl mít s mamkou soukromí, i když se furt hádali. Nechápu proč proti tomu Aron tolik protestoval.
Někdo mi dal ruku kolem ramen. Byl to Aron.
,,Seš nervózní?"
,,Trochu."
,,Vždyť tátu nevidíš poprvé."
,,Já jen. Vždycky jsem z něj měla takovej divnej pocit."
,,Jo to lidi mívaj."
,,Asi je chyba ve mě."
,,S tím bych si nebyl tak úplně jist."
Nechápavě jsem se na něj podívala. To musej všichni mluvit v hádankách?
Jenže to už celá skupinka byla v půlce chodby. Rozběhla jsem se za nima, abych je dohnala. Došli jsme až ke dveřím. Aron je otevřel. Za nima byl menší pokoj, kde byl stůl a pohovka. Za stole seděla opravdu krásná asistentka. Mile se na nás usmála.
,,Počkejte prosím, já vás ohlásím" a ukázala nám na sedačku. Všichni se do ní rozběhli, takže jsem musela stát. Gentlemani.
,,Můžeš si mi sednout na klín." navrhnul Baekho.
,,Ne!" vykřikl Aron a...a JR?
Všichni se na něj otočili s udiveným výrazem.
,,No....Moc nekoukejte......Víte jak by to vypadalo. Pokud chceme udělat dobrej dojem, tohle opravdu nepomůže."
Podívala jsem se do země. Jasně, jako leader by něco takového dovolit nemohl. Jen se stará o svoji skupinu. Ale proč se cítím tak zklamaně?
Po chvíli jsem si všimla že s námi není manažér. Na sedačce byli jen Nu'est.
,,Kde je manažér?"
,,Připravuje tiskovku!"
,,Proto byl dole tolik fanynek? Protože chtěj na tiskovku?"
Všichni se rozesmáli. JR se na mě pobaveně podíval.
Zrudla jsem. Panebože, Kat nemůžeš se furt chovat jako puberťačka.
Přesto sem radši skolipla zrak. JR ale u pohledu nezůstal.
,,Ty si na moc tiskovkách nebyla? Co?"
Zavrtěla jsem hlavou.
,,Na tiskovky mohou pouze reportéři."
,,A proč tam bylo teda tolik fanynek?"
Tentokrát se ujal slova Baekho.
,,To je běžný."
,,Jak jako běžný?"
,,No jsou tu pořád, čekají tu na nás až se objevíme. Občas stanují i před dormem. Proto máme byt hned u hlavní, tam moc dlouho nevydrží."
,,A to za vámi jdou všude?" Minhyuk si povzdechnul :,,Bohužel ano."
,,Tak to jste asi populární."
,,Skoro každá skupina v Koreji má takové fanoušky."
,,A není to občas nepohodlné?"
Aron se zas zašklebil :,, No, to si vyzkoušíš sama."
,,Pan Kwak vás očekává." vyrušila nás sekretářka, takže jsem se nestačila zeptat, co tím myslí.
Když jsem vešla dovnitř kanceláře, moje nervozita se zvětšila o sto procent. Vůbec se nezměnil. Vypadal furt stejně nedůvěryhodně. Hned jak jsem vešla, propálil mě svým pohledem. Celou si mě prohlédl a pak se usmál. Ten usměv by mu ale nikdo nevěřil. Rukou mi pokynul ať si sednu přímo před něj.
Když jsem si sedla, naklonil se ke mě a zašklebil se ( připomnělo mi to Arona) :,, Rád tě znovu vidím."
,,I já vás."
,,Ale notak, vždyť jsme skoro příbuzní, nebudeme si přece vikat."
,,Dobře strýčku."
,,Ash, to mi připomíná ty časy kdy jsme žili společně."
,,Ano."
,,Tak, Kat, víš proč jsi tady?"
,,Nejsem si zcela jistá."
,,Potřebuji aby jsi podepsala nějaké smlouvy. Je to normální u každého, kdo je jen trochu blíž chlapcům. I jejich řidič to podepsal."
,,To ale neznamená že to podpíšu i já."
,,Už jsem myslel že ta stará Kat někam zmizela. Tady to máš můžeš si to přečíst."
Strýček mi podal štos papírů. Bylo toho hrozně moc, a samozřejmě všechno v hangulu (korejská abeceda). Mluvit korejsky pro mě není takový problém, ale číst....Panebože, tím se mám jako prokousat?
Podívala jsem se na strýčka (jo i mě přijde divný říkat mu strýček). Bylo jasné že s tím počítal.
,,Je nějaká kratší verze?" Zkusila jsem to.
,,Samozřejmě že není, ale mužů ti to zkrátit slovně."
,,Byl by jsi tak hodný?"
,,Jedná se o to že máš zákaz mluvení o skupině a o tom co se děje v dormu. Před SNS nesmíš přidávat žádné fotky členů v nepříjemných situacích. Nesmíš sdílet žádné predebut fotky ani příběhy, bez povolení jejich manažera. Co se týče dormu, nemusíš platit nájem, ale musíš ve všem klukům vyhovět. A máš přísný zákaz návštěv. I kdyby ti to dovolil sám bůh, nikdo nesmí dovnitř. To je základní smlouva."
,,Základní? Já budu mít ještě nějakou nadstandardní?"
,,O tom jsem chtěl mluvit."
Ukázal mi nějaké fotky. Když jsem si je prohlédla, nezmohla jsem se na slovo. Kde ty fotky sakra vzal?

____________________________
Takže další díl. Tentokrát trochu delší a spíš průběhový. Ale co myslíte? Co jí CEO asi ukázal?