I don't like u, I just love u

Why is he so sweet?

Dorazili jsme na pouť. Oba jsme měli kšiltovku na hlavě a roušku. Musela sem si jí vzít i já, protože by mě mohla nějaká fanynka poznat a druhý skandál si už nemůžeme dovolit. Ale ne že by mi to bylo příjemné. Na roušku fakt nejsem zvyklá. Jenže nad tím jsem neměla čas přemýšlet, protože JR už vycházel dovnitř. Rychle jsem se za ním rozběhla a prodrala se bránou za JR. Když jsem tam vešla, zůstala jsem stát jako přikovaná. Všechno bylo tak barevné a kouzelné. Cítila jsem se zase jako dítě. Byla jsem tak okouzlená, že mi ani nedošlo, že se na mě celou dobu JR pobaveně dívá.
,,Čemu se směješ?" zeptala jsem se jako by nic.
,,Tobě. Vypadáš jako by jsi na pouti byla poprvé." I když měl roušku, věděla jsem že se mi směje.
,,Ale není to tu krásné." řekla jsem se a začala se točit dokola. Nesuďte mě, prostě se občas chovám jako pětiletá.
Najednou mě chytil za ruku. Přestala jsem se točit a podívala se nejdřív na naše spojené ruce a potom jemu přímo do očí. Díky bohu za tu roušku, jelikož sem byla rudá jak paprika.
,,C-co děláš?" zeptala jsem se ho nejistě. Nechtěla jsem aby mě pustil, ale zároveň jsem chtěla vědět, co má za lubem. On se zase usmál, viděla jsem to na jeho očích. Naklonil se ke mě...a...a cvrnknul mě do čela.
,,Nevím na co myslíš, ale točíš se tu jako helikoptéra a já tě bráchovi musím vrátit celou. Takže se nervť a jdem pro ten uhmook. Už mám hlad a ty asi taky." Přikývla jsem a oba jsme vyrazili. Přišlo mi to jako by jsme byli pár.
Když jsme konečně vystáli řadu na uhmook, došlo mi jedna zásadní věc.
,,JRe?"
,,Ano?"
,,Jak to budeme jíst s tou rouškou?"
On mě jen cvrnknul do čela, už po druhý.
,,Třeba si ji sundáme?"
,,Ale to nás poznají!"
,,Tak se najime někde, kde budeme jen mi dva."
Znovu jsem zrudla. Panebože, copak budu dělat až budu bez roušky. Vždyť už teď sem rudá jako jádro slunce. Otočila sem se a snažila jsem si nahnat trochu vzduchu pod roušku.
Najednou mi JR zaťukal na rameno. Otočila sem se a on radostně svíral dva uhmooky. Podal mi jeden a zase mě chytnul za ruku. Procházeli jsme se po pouti a hledali správné místo. Spousty lidí se na nás dívalo. Začala sem si kontrolovat jestli mi někdo něco neleze, nebo jestli nemám rozmazaný make-up.
,,Myslej si že spolu chodíme." řekl JR.
,,C-co-cože?"
,,Proto se nan nás koukaj. Jsme asi hezkej pár."
Sakra, zas sem zrudla. Ale proč se najednou chová takhle? Normálně se na mě ani nepodíval, ani na mě nepromluvil. A teď najednou...
,,Můžu si vás vyfotit?" řekl muž s velkým foťákem a tím mě vyrušil z mích myšlenek. Já a JR jsme se na sebe podívali.
,,Proč?" zeptal se JR.
,,Fotím na stránky naší akce, a dneska tu jsou jen samé děti. Zamilovaný pár by byl mnohem lepší.
,,Ale my..." Chtěla jsem to doříct ale JR mě přerušil.
,,S radostí." a objal mě. Pevně se přistiskl a....dal mi pusu na tvář. Dobře měla jsem tam roušku ale i tak. Ztuhla jsem a nevěděla, co si mám o tom myslet. Fotograf si nás vyfotil.
,,Dokonalé!" zvolal a pokračoval dál v cestě. Jak furt stála jak přikovaná. JR chtěl jít dál, ale když viděl že stojím stále na místě, otočil se. Vrátil se ke mě a podíval se na mě.
,,Na co myslíš?"
,,Já-ja.."
,,Musel jsem to udělat. Nemohlo mi být na té fotce vidět do tváře." znovu mě cvrnknul do čela a šel dál.
,,Půjdeš? Furt jsme nesnědli uhmook." Rychle jsem se za ním rozběhla. Chvíly jsme ještě procházeli pouť, JR pak ale ukázal na něco, co vypadalo jako strašidelný hrad, jen to bylo.... růžové? Přišli jsme blíž. Postarší paní, sedící u kasy, se na nás usmála.
,,Vítejte ve hradu lásky, chcete zažít nejromatičtější cestu ve vašem životě?"
JR se na mě podíval. Bylo mi jasné, že chce jet. Já jen lehce přikývla a on už mě táhnul k autíčku. Dráha se rozjela. Když jsem vjeli dovnitř, konečně jsme si mohli sundat roušk. Zhluboka jsem se nadechla a zakousla jsem se do svého uhmooku. Byl tak výborný. Neměla jsem ho od té doby, co jsem odjela z Koreje.
,,Vypadá to, že ti to chutná." usmál se na mě JR. Až teď jsem si uvědomila že na mě kouká. Nevěděla jsem co říct, a tak jsem radši mlčela.
,,Je ti to nuda." protáhl se.
,,Co?"
,,No, čekala jsem víc."
,,A co jsi čekal?"
On se na mě podíval, jakoby tu otázku vůbec nečekal.
,,A co si myslíš že jsem čekal?"
No, když už nic, umí se skvěle vykecat z otázek. Zbytek jízdy jsme jen oba dva mlčeli. Když jsme dojeli dokonce, oba jsme vystoupili jak nejrychleji se dalo. Z nějakého důvodu nám obou bylo divně.
,,Kam půjdeme teď?" zeptala jsem se JRa.
,,Třeba tam."
Podívala jsem se směrem, kam ukazoval. Když jsem to uviděla, stuhla jsem. Slzy se mi začali drát do očí. Jen to ne. Jen né ruské kolo...

________________________________________
Yo guyzz. I am back!
Tak co říkáte na novou kapitolu?
Co se asi Kat stalo, když uviděla ruský kolo?
No, doufám že se vám to líbí.
Love ya ♥ ♥ ♥