I don't like u, I just love u

Idols life

V autě sme jeli dost namáčknutí na sebe. Seděla jsem věděl JR, hned u dveří. Aron mi řekl že mě pozítří zavede k řediteli. Řekne mi nějaká pravidla, podepíše smlouvu a udělá semnou oficiální zprávu pro veřejnost. Protočila jsem oči. To si bez souhlasu společnosti si nemůžou ani uprdnout? Auto zajelo do zatáčky a JR spadl na mě, a já se praštila do hlavy.
,,Jako vážně?"
,,Připadáti že sme tu namáčknutí rádi?" Vyjel na mě.
Jako měl pravdu, ale tak nemuseli jezdit. Nebo, když jsou tak úžasní, proč jim společnost prostě nekoupí větší auto? Nechala jsem si to ale prosebe. Sakra, Kat, to nemůžeš jednou překonat tu svoji blbou, tichou povahu?
Atmosféra v autě zhoustla. Když jsme konečně dojeli k dormu, vypadla jsem z auta, jak nejrychleji jsem uměla. No doslova jsem vypadla. Když jsem lezla z auta, zakopla jsem a spadla. Panebože, to sem fakt tak nešikovná trapka? Někdo mi podal ruku. Baekho se na mě zezhora podíval.
,,Měla bys být opatrná."
V tu chvíli ho Aron odstrčil.
,,Bal si koho chceš, ale mojí sestřičku nech nepokoji."
Při těch slovech mě zvedl.
,,Nestalo se ti nic?"
Podíval se na mě Aron, ale já jsem jen ohromeně zírala.
Balit? Jako že mě tu někdo mohl chtít balit? Teď budu znít jako někdo s komplexem méněcennosti, ale já prostě nejsem holka co kluci,, balí". A navíc, neměl by si jako idol dávat pozor. Já myslela že je to tabu. Oklepala jsem se. Rozhodně na mě žádný z těhle idiot ani nešáhne.
,,Kat, nechtěla bys jít dovnitř?"
Houknul na mě Aron u vchodu. Znovu jsem se oklepala a rozběhla se za ním i se zavazadli
Ano, opět se zachovali jako idioti. A co jsem asi mohla čekat?
Nastoupila jsem do výtahu kde byl už jen Aron a JR. Ostatní jeli před námi.
,,Jen abys věděla. Bydlíme v pátém patře, heslo od bytu je 2312. Budeš si to pamatovat?",, Ano. ",, Takže dál, v bytě je jedna kuchyňe. Je tam i něco jako stůl kde někdy jíme. Ale spíš jíme v našich pokojích. Ty jsou dva. Baekho, Ren a Minhyun spí v jednom, No a ve tom druhém spíme mi tři."
,,Mi tři?" Vykoktala jsem.
,,Jako že budu spát s vámi v jednom pokoji?!"
,, Hele bohužel to nejde jinak. Prostě je náš byt fakt malej"
V tu chvíli se výtah otevřel a my jsem vystoupili. Aron otevřel dveře. No, od pohledu to bylo dost malí. Za dveřmi byla malá předsíně s asi tunou bot. Aron je odkupul na stranu, aby mi udělal cestu. Přišla jsem asi do nejmenší kuchyně na světě. V kuchyni byly dvoje dveře. Na jedněch bylo napsáno,, Minhyun, Baekho, Ren" a na druhých,, Aron, JR, Katie". Takže tam jsem asi měla bydlet. No to se ještě uvidí. Vlezla jsem dovnitř. Místonst byla dokola obestavená skříněmi s oblečením. Až na zeď, kde byli okna. A pak tam byli dveře. Otevřela jsem je. Za nima stal Baekho a čistil si zuby.
,,Jo, a taky máme společnou koupelnu." dodal Aron zamnou.
Seděla jsem v kuchyni a uskrkávala kávu. Tak nějak sem se snažila pochopit co se právě stalo. Takže nejenže budu spát v pokoji s dvouma koukala, ale navíc budu sdílet koupelnu s pěti klukama. Mami kam si mě to poslala?! Musela jsem se projít. Zaklepala jsem na Aronův pokoj.
,, Můžu se jít projít?"
Vážně? Je mi devatenáct, a musím se na to ptát? No, ještě víc mě dostala odpověď.
,,Ne."
,, To jako proč?"
,, Samotnou tě nikam nepustim. Nejen že si magnet na potíže. Ale samotná v Seulu? Ani náhodou. Víš kolik uchyláků se tu potuluje."
,,Tak pojď se mnou."
,, Dokuď není oficiální zpráva že jseš moje sestra, nemůžu s tebou nikam jít."
,,To si děláš prdel, né?"
,,Mluv slušně, a ne nedělám."
,, Takže nejenom že budu spát v pokoji se dvouma klukama, nejenom že budu používat společnou koupelnu, ale navíc.... "
,,A prej mi jsme namyšlení." ucedil JR sedící v rohu místnosti.
,,Drž hubu." Vyjel jsem na něj.
,, A to jako proč?"
,, Jsi snad idol, měl by jsi být zvyklí."
,,Aspoň mě někdo zná ty nicko."
,,Tebe, nebo spíš někoho, koho z tebe udělal výcvik?"
,,Aspoň si nemyslím že na mě bude někdo něco zkoušet. Taková šereda."
,,Lepší být šereda, ale přirozeně, než mít všude plastiku. " otočila jsem se a práskla dveřmi. Sedla jsem si do kuchyně. Chtělo se mi brečet. Najednou mě někdo obejmul kolem ramen. Baekho.
,,Nic si z něho nedělej. On je prostě takovej. Já se klidně a tebou projdu."
,,Hele tak za prvé..."sundala jsem ze sebe jeho ruku ,,ty budeš jeden z těch uchyláků, před kterýma mě oppa varoval. A za druhé byla bych radši, kdyby mezi námi byl aspoň deset cm odstup."
,,Tý jo, tak ono je to fakt studený jak led." zasmál se Baekho a znovu mi dal ruku kolem ramen. Panebože to si nedá pokoj.
,,Baekho! Dej ruku z mé sestry!" To je poprvé co ho ráda slyším.
,,Ale hyung..."
,,Bez keců."
Baekho se pomalu zvednul a odešel. Aron si vedle mě sedl a spálil mě pohledem. Já se podívala do země. Panebože to sem nějaká uke, nebo co?
,,Jonghyun je fakt naštvaně."
,, JR mi je ukradenej, asi tak jako zbytek téhle,, skupiny"."
,,Panebože, to tě ta nenávist k idolům ještě nepřišla?"
,,Né, mám svoje důvody. A ty si je měl taky, než ses stal jedním z nich."
,,No vidíš a teď sem za to rád."
,, Rád? Jako vážně? To je důvod proč to tu nemůžu vystát. Zaprodali jste se, ale máte slávu a peníze, takže vám to je jedno."
,, Slávu? Možná malou, ale je tu tolik skupin, že vždycky Budem jen nepatrná tečka v K-Popu. A peníze? Rozhlédni se! Vždyť tady by stěží bydlel jeden člověk, teď jich tu žije šest."
Měl pravdu. To já sem doteď žila v luxusu.
,,Tak proč? Proč si chtěl zůstat v Koreji? Proč ses stal idolem? Já to nechápu?"
,,Každý tady máme svůj příběh. Dej nám šanci a třeba se ho dozvíš."
Aron se na měl usmál. No, trošku chápu proč ty holky přitom tak vyvádí. Dal mi pusu na čelo a popřál mi dobrou noc.
Seděla jsem v kuchyni a přemýšlela. Co je dělá tak výjimečné. A proč s tím můj brácha souhlasil. A proč normální život vyměnili za tohle? V hlavě se mi honilo spousty otázek
Za chvilku mi začali těžknout víčka. Brzy jsem usnula. Zdálo se mi že jsem fanoušek Nu'est.

_________________
Tak další kapitola. Tohle mě celkem dost baví. Tak co myslíte? Dá jim Katie nějakou šanci nebo ne?