Expl0ited - Na život a na smrt

11. Na tobě se mi líbí vše

Omlouvám se, že díl vychází až po tak dlouhé době, ale vůbec nemám čas. Vote i koment potěší. přeji hezké čtení :)

P.S. Jste boží .  :D

,,A tak jsi ho prostě vyhodila?" zeptala se mě má kamarádka. Už jsem se musela někomu svěřit a Sára, kterou sice znám jen po sociálních sítích, se mi zdála, jako dobrá možnost. A taky že byla. ,,Já vím, že to zní bláznivě-" ,,Ano, to zní bláznivě." skočila mi do řeči, ale slyšela jsem jak se snaží zadržovat smích. ,,Hele nesměj se. Tohle je vážná věc. Co jsem podle tebe měla dělat?" zeptala jsem se ustaraně. Opravdu jsem si dělala starosti. Kubu mám ráda, ale jako kamaráda. Petra miluji. ,,Máš pravdu asi bych udělala to samé." odpověděla mi konečně. Oddechla jsem si a podívala jsem se na hodiny. ,,Ježiš! Já nestíhám... Za pět minut mám sraz s Petrem." zakřičela jsem a začala jsem všude po pokoji hledat svoje oblečení. ,,Nesmíš to brát tak vážně. Jestli tě opravdu miluje, tak počká." protočila jsem nad jejími slovy očima. ,,Hele, já nechci být jako ty." zasmála jsem se. ,,Cos to řekla?" zakřičela se smíchem na mě. Okamžitě jsem věděla, že kdyby stála vedle mě dostala bych polštářem do obličeje. ,,Už opravdu musím. Ahoj." tipla jsem hovor a šla jsem se trochu upravit.

Na domluvené místo jsem došla sedm minut později. Uviděla jsem Petra, který mi okamžitě vykouzlil úsměv na rtech. Byl ke mě otočený zády, a tak jsem se rozhodla ho trochu poškádlit. Rozběhla jsem se a skočila jsem mu na záda. Kupodivu to ustál.

,,Tohle už mi nikdy nedělej. strašně jsem se lekl."

,,To byl účel...Lásko." zašeptala jsem mu do ucha.

Jen se na mě usmál. ,,Něco pro tebe mám." ani jsem si nevšimla, že má jednu ruku za zády. ,,Zavři oči." řekl mi a já jsem ani neváhala. ,,Už můžeš." otevřela jsem oči a dívala jsem se na kytici modrých růží, které jsou mé oblíbené. ,,Děkuji moc." objala jsem ho kolem krku a hlavu jsem mu zabořila do jeho ramene. Voněl jinak. Počkat jinak? ,,Ty máš novou kolínskou?" zeptala jsem se nevěřícně a marně jsem se snažila vybavit si, kde jsem takovou vůni cítila. ,,Jo, líbí se ti?" zeptal se a obdaroval mne tím úžasným úsměvem, který umí jen on. Nechtěla jsem mu kazit radost a tak jsem zalhala. ,,Jasně, že se mi líbí. Všechno na tobě se mi líbí." rukou jsem si pročísla vlasy a odvrátila jsem hlavu. Kde jsem to jen cítila? Koho mi to připomíná? ,,Hej, vnímáš?" zeptal se mě Petr. Jen jsem přikývla.

,,Jsi nějak vedle. Všechno v pořádku?"

,,Jo jasně."

Šli jsme po úzké pěšince, když  v tom do mě někdo vrazil. ,,Pardon." uslyšela jsem dost potichu. Když v tom jsem to ucítila znovu. Ta vůně. V hlavě se mi objevila vzpomínka a okamžitě jsem tu vůni poznala. Otočila jsem se a podívala jsem se na vzdalující se postavu. Nevím jestli to měl načasované nebo to byla náhoda, ale otočil se taky. Podívala jsem se do jeho ďábelských očí. Joshe bych poznala všude. Chtěla jsem se za ním rozběhnout, ale zatmělo se mi před očima. Poslední, co si pamatuji je jak jsem dopadla na studenu zem a vzdálený křik Petra.