Expl0ited - Na život a na smrt

6. Žádné litování

Zazvonil zvonek a mě nezbývalo nic jiného než dojít otevřít. Vzala jsem za kliku a pomalu jsem začala otevírat. Všechno mi připadalo zpomalené, jako ve filmu. Stál tam s vážnou tváří a sledoval mě. Z jeho oči jsem vyčetla naléhavost a strach. Je to snad strach o mě? Ne to není vzpamatuj se ... Život se netočí jen kolem tebe Anno. Okřikla jsem se v duchu. Z myšlenek mě vytrhla ruka na mém rameni. Trochu jsem se pod tím dotykem ošila. ,,Mužů jít dál?" zeptal se mě, ale já jsem nereagovala. Co jsem to vlastně udělala? Proč jsem mu vůbec otevřela dveře a proč jsem mu dovolila, aby na mě sáhl? Zavrtěla jsem hlavou ,, Jo jasně pojď dál." rukou jsem mu pokynula, aby šel dovnitř. Nervózně jsem ho pozorovala.

Co má teď jako být?

A odpověď mi přišla hned. Z kapsy u kalhot vytáhl můj mobil a ukázal na zprávu, která se objevila na obrazovce.
,,Tak a teď mi řekni, co to má znamenat." ruce si dál v bok a přísným pohledem mě pozoroval. Pořádně jsem se nadechla. Nemá cenu mu lhát.
,,Tak dobře, ale musíš mi slíbit, že mě nebudeš litovat." svolila jsem nakonec. Petr se usmál a kývl na souhlas.

Tak jo. Je to tady.

Znovu jsem se pořádně nadechla a spustila jsem.

,, V ten den, co jsme si psali v nemocnici mi řekli, že všechny testy, které udělaly ukazují na příznaky rakoviny krve, ale nevědělo se to jistě. Ale v den, kdy jsme se potkali mi doktor napsal, že se jeho obavy vyplnily a testy na leukémii dopadly pozitivně." po tváři se mi koulely slzy. ,,A teď jsi tady a díváš se na mě. Na takovou jaká opravdu . Proto, jsem brečela na 4fans a proto brečím i teď." podívala jsem se mu do očí a hledala jsem nějaký náznak odporu, ale jediné co jsem viděla, byl soucit. ,, Je mi to-" rukou jsem ho přerušila. ,, Ne není, něco jsi mi slíbil tak na to nezapomínej. " zasmála jsem se a Explo se mnou. ,, Jo jasně promiň." mávla jsem nad tím rukou a šla jsem do kuchyně. ,,Nemáš hlad?" zavolala jsem na něj, ale neodpovídal. Tak jsem se otočila, že ho seřvu ať se nedívá na moje fotky z dětství, které mám vylepené všude po celém bytě, ale když jsem se otočila, uviděla jsem ze se opírá o futra a s úsměvem se na mě dívá. Podívám se, co mám vůbec na sobě a zrudnu jak rajče. Jsem totiž jen ve volném triku a kalhotkách. ,,Dej mi vteřinku." mrkla jsem na něj a zmizela jsem ve svém pokoji. Vzala jsem si své oblíbené triko s jednorožcem a k tomu potrhané šedé kraťase. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Vyběhla jsem z pokoje rovnou za Petrem. ,,Ehm ehm to měla být moje večeře." zasmála jsem se. Petr totiž seděl u stolu a ladoval se vaflemi s nuttelou. On se na mě jen usmál a jedl dál. S úsměvem jsem protočila očima a šla si namazat další vafle.

------------------

,,Tak co teď? Pojedeš domů?" ptala jsem se ho, ale vůbec jsem nechtěla, aby odešel. Zase mi do mého temného světa vmetl trochu světla. A za to jsem mu byla vděčná. Explo se poškrábal na hlavě. ,,Vypadá to, že ano." smutně jsem si povzdechla a dívala jsem se na něj jak odchází. Tak jsem vzala klíče a šla mu odemčít. ,,Petře?" zastavil se a usmál se. Podívala jsem se na své boty. Teď nebo nikdy.
,,Mužů něco zkusit?" zeptala jsem se a zkousla jsem si ret.
,,Jasně" odpověděl. Přešla jsem k němu. Chytla jsem ho za tričko, přitáhla jsem si ho blíž a políbila jsem ho. Nejdřív byl zaskočený, ale potom polibek prohloubil. Líbali jsme se na chodbě jako puberťáci. Počkat vždyť my jsme puberťáci. Užívala jsem si jeho přítomnost a přála bych si aby tahle situace nikdy neskončila. Jak hloupé, včera mi stačilo pouhé obejmutí a dnes...se mi splnil celoživotní sen.

Políbit Expl0iteda.

-{ tak a další kapitola, jak se vám líbí? Komentáře i vote me potěší. :) díky moc a rozhodla jsem se , že napíšu i něco se Smusou. Takže Smusofans tešte se:D }-