Strčím zmuchlaný stále rozepsaný dopis. Vlastně to není tak úplně dopis. Je to pro Effie, kdybych umřel. Píšu tam všechno, aby jí po mně něco zbylo. Je to...divné, ale asi by měla mít něco co jde ze mě, od srdce.
"Haymitchi! Pojď. Pomoc mi, prosím, zabalit stan." Zavolá Katniss.
"Jo, už běžím!" Křiknu na ní a snažím se dopis lépe složit do vnitřní náprsní kapsy. Zvednu se z pařezu a mířím ke Katniss. Zítra by jsme měli proniknout do Kapitolských ulic.
Upřímně se toho bojím, ještě víc, než toho, co jsem prožíval do teď. Nebylo to tak hrozné. Lidé z okolí chtěli Reprodrozdovi pomoc, tak nám poskytovali ubytování a občas i jídlo.
Samozřejmě máme svoje zásoby, ale ty nejsou nekonečné.
Přicházím ke Katniss a pomáhám jí z kostry stanu stáhnout plentu.
Hluboko ponořen ve svých vzpomínkách i myšlenkách o Effie jen tak automaticky skládám kovové tyčky k sobě, aby se snáž dali do vaku.
"Mitchi...?"
"Huh?" Zvedám pohled.
"J-já tomu nerozumím."
"Čemu?" Divím se nechápavě.
"No, tobě a Effie. Jak dlouho jste spolu pracovali?"
"Sedmnáct let." Odpovídám bez váhání.
"Sedmnáct let a nikdy jste spolu nic neměli?"
"Uh...Ne. Effie mě nikdy nepřitahovala, když na sobě měla tuny pudru, očních stínů, umělé řasy a takové hlouposti. Byla mi pro smích." Přiznám se.
"Ah...A kdy sis uvědomil, že ti není lhostejná?"
"Nevím...Nevím, to přesně. Možná, když jsme sledovali tvoje a Peetovi Hry. Protože se mi několikrát ukázala bez make-upu. Usínala mi v náručí a-a...Když jste vyhráli, tak se mi vrhla kolem krku a...Pamatuji si to. Tisknul jsem jí v náručí a ona se mi najednou zadívala do očí...Byli jsme tak blízko polibku...Chybělo několik centimetrů a pak cinknul výtah a dovnitř se vehnala Portia se Cinnou." Přihouple se usmívám. Takhle to opravdu bylo. Možná, že kdyby jsme se políbili tenkrát, tak by všechno bylo dneska jinak. Ale asi to tak mělo být.
"Ale vím, že mi srdce pro ní vynechalo úder v okamžiku, kdy jsem jí řekl, že je to děvka. Když mi řekla, že je těhotná. Litoval jsem toho nesčetněkrát. J-já ani nevím, jestli jsem se jí za to omluvil!" Do očí se mi nahrnou slzy.
Katniss mi konejšivě položí ruku na rameno.
"Všichni jsme někdy řekli něco, co jsme nechtěli, Haymitchi."
Smutně se na ní podívám.
"A Effie je teď jiná, víš? Je...Je...uhm...Jak to říct. Jakože je odhodlanější, uvědomuje si víc podstatu života. Ani já jsem na ní nebyla hodná, když se i přes, že byla těhotná snažila nám všelijak pomoc a vše obstarávat. Chovala jsem se k ní opravdu strašně. Ale ona mi odpustila. Nevím, jak jsem si to zasloužila...Ale udělala to. Bez váhání, chápeš? Teď už i ona ví, že ne všichni si prožijou dokonalý život od začátku do konce." Vysvětluje trpělivě. "A ty bys měl taky odpustit, Haymitchi. Ať si jí řekl cokoliv teď už to tak přece není, nebo ano?"
"Ne." Zavrtím hlavou. "Já jí miluju."
"Tak vidíš." Usměje se. "Doba se mění. A lidi mění dobu. Tak to prostě je."
S trhavým nádechem si Katniss vtáhnu do objetí. "Děkuju, Kat."
"Není zač, Haymitchi. Nedělej si starosti. S Peetou tě za Effie zase dostaneme."Špitne.
