Haymitch
Přitáhnu si kostnatá kolena blíže k tělu. Všechno mě bolí od posledního mlácení.
Jaktože pro mě zase nepřišli. Většinou si do mě přijdou koupnout ob den. Teda alespoň si myslím, že je to jen ob den. Nějak nevnímám čas.
V uších se mi rozezní její křik. Už zase.
Vím, že není skutečný. Vím, že zní jen v mojí hlavě, ale i tak proti němu nedokáži bojovat.
Přisknu si dlaně k uším.
"D-dost." Procedím skrz zuby.
Obličej mám zkroucený bolestnou grimasou. Chci umřít. Strašně moc chci umřít a zbavit se toho jekotu.
Konečně pomaloučku utichá. Ale nikdy nevím, kdy se zase vrátí.
Na hrudníku mě nepříjemně pálí. Třeba už je to blízko. Třeba se moje smrt už blíží.
Na chodbě se ozve obří rána. Za tu dobu v téhle kobce se ze mně vytratila všechna bojácnost. Stal se ze mně strašpytel.
Polekaně se přitisknu k vlhlé stěně.
Pod dveřmi ke mně malou škvírkou párkrát problikne světlo.
"Haymitchi!" Rozlehne se její dveřmi tlumený hlas.
"Effie..." Zachraptím.
Někde uvnitř mě se rozžehne plamínek chtíče ji vidět. Bolestně přepadnu na všechny čtyři, abych se dostal ke dveřím. Po dvouch to opravdu nezvládnu. A i tenhle pohyb mému zeslablému tělu dává pořádně zabrat.
Na čele se mi začnou objevovat krůpějeje studeného potu.
"Effie...!" Zkouším zvýšit hlas, ale hrdlo je příliš vyprahlé. "Já jsem tady." Podlomí se mi lokty a já skončím obličejem na tvrdé zemi. "Jsem tady, Effie." Šeptám.
A najednou se rozletí dveře. Slyšeli mě.
"H-Haymitchi..." Chvilku se nic neděje a pak mě někdo opatrně otáčí na záda. Její hebké ruce mi odhrnou splihlé vlasy.
"Slyšíš mě? Jak je ti? Copak tě bolí? Mluv se mnou!" Zatřese se mnou prudce, když se jí nedostává odpověď ani na jednu otázku.
"Ahoj..." Dostanu ze sebe ztěžka.
Vlepí mi facku. "Už nikdy mě neopustíš, jasný?! Ta-Tak moc jsem se o tebe bála..."Rozvzlyká se.
"Nebreč, Effs..." Opět se objeví ta bolest na hrudníku. "Effie..." Začne se mi ztěžka dýchat.
"C-co se děje?"
"J-já..."Sýpnu. Nejde to. Hrdlo se mi stahuje úzkostí a znepřistupňuje vzduchu proudit dovnitř. Začnu hlasitě lapat po dechu.
"DOKTORA! RYCHLE! PŘIVEĎTE SEM DOKTORA!" Zaječí.
"Ne..."Vydechnu a uši mi opět prostoupí její bolestný křik. I přesto, že nemohu pořádně dýchat, tak začnu bolestně křičet s ní. S křikem v mojí hlavě.
