2.část

137 15 2
                                    

Někdo se mnou prudce zatřese.
Prudce vystřeluji do sedu.
"Haymitchi...Uklidni se. Jenom sen." Konejší mě Peeta.
Srdce mi tluče vysoko v krku, oči mám vytřeštěné strachem. Vnímám jen Peetův dotyk na svém rameni.
"Chceš promluvit?" Ptá se mě tiše, aby nevzbudil ostatní. Je něco málo nad ránem. Zachvilku se začne rozednívat.
Peeta měl nejspíš poslední hlídku.
"R-radě ji ne." Zamumlám.
"Dobře, tak to zkus ještě zaspat." Nepatrně se pousměje a odsouvá se zpět k ohništi.
Zalézám si hloubšť do spacáku a zadívám se do plamínků. Mihotají se kolem dřeva v skoro synchronizovaném tanci. A ten tanec je jako ukolébavka, která zní každému v hlavě zvlášť. Víčka těžknou až padají úplně.
***
"Pojďte!" Mávne na nás Boggs, který kontroluje, zda-li je ulice opravdu čistá a bez jakýkoliv civilistů.
Všichni se dáváme do jakéhosi mírného poklusu a dobíháme k Boggsovi. Ten zatím něco hledá v hledáčku zbraně a pak jemně tiskne spoušť.
Trefuje se do zpouštědla pasti a ze stran domů se spustí smrtelná smršť jedovatých šipek.
Žaludek se mi nervózně třese. Nemám z toho dobrý pocit. Ale vůbec!
Nějaký alarm vzadu v hlavě mi bliká jako o závod.
Začíná se to projevovat na rukou. Začínají se mi znatelně třást a potit.
Na další povel vstupujeme do ulice. Všichni jsou napjatí, zbraně v pohotovsti a všichni se krčíme v bojových pozicích.
Postupujeme pomalu. Až moc pomalu. Občas nějakým tím výstřelem zpouštíme past, aby jsme nebyli jejich obětmi.
Jenomže pak se stává něco nečekaného. Můj špatný došlap na dlažení kostku nás uzavírá vysokou stěnou v ulici. Nemusím se otáčet, abych poznal komu patří pravidelný dusot nohou. Ale přesto se pomaličku otáčím. Mírotvoci. Celá garda.
Stojí úhledně vyrovnaní napříč ulicí jako bílé figurky při šachách. Očima skenuji okolí, abych vymyslel, alespoň plán na ochranu Katniss. Protože teď přišla ta chvíle. Chvíle obětovat se.
A s touhle myšlenkou mi pohled padá na pootevřené dveře domu kus od nás.
"Katniss..." Špitnu k ní.
"Hm?" Oči nezpouští z mírotvorců.
"Ty dveře. Na levo. Musíš tam s Peetou a štábem utéct. Cressida se tady vyzná. A Jacksonovou, pomůže ti s holoněm. S Boggsem jsme o tomhle už mluvili." Šeptám rychle.
Prudce se na mě otočí.
"Haymitchi, to nesmíš udělat." V tu chvíli ji do volné ruky Boggs vtiskává holoň.
"Běžte, Everdeenová. A to je rozkaz!" Přikazuje jí Boggs a pak na mě odhodlaně kývne.
Kývnutí mu oplatím.
"Řekni Effie, že jí moc miluju." Zašeptám jí ještě.
Se slzami v očích se dává do rychlého úprku společně se štábem, Peetou a Jacksonovou.
A tím spouští palbu z obou stran.

Sure (Sequel to Maybe)Kde žijí příběhy. Začni objevovat