Effie
"Já umím chodit! Nesahejte na mě!" Smýkám sebou, aby mě jeden z Coininých poskoků pustil.
"Uklidněte se, slečno Trinketová." Vrčí podrážděně.
Mám chuť ho pořádně nakopnou do....
Nedbám na jeho řeči a stále sebou hážu jako pominutá.
Bolestivě mi zkroutí ruce za záda.
Z mého nadávání se stane bolestné kníknutí a už raději mlčím.
Otevře mi dveře od velitelství a popostrčí dovnitř. Klopýtám o své nohy, ale nakonec rovnováhu nacházím a nakráčím ke Coinové nadmíru vznešeně.
"Sedněte si, slečno." Kývne k židlím.
"Proč jsem tady?" Ptám se.
"Asi by jste měla vědět, že nás pan Abernathy zradil."
Brada mi nevědomky poklesne.
"C-co?" Vykoktám. "J-jak to myslíte?"
"Ukáži vám to." Dalkovým ovladačem zapíná televizi. Vidím, jak se Haymitch nechává zatknout mírotvorci bez toho aniž by se jakkoliv bránil. Společně s Boggsem, který od prvního pohledu nevypadá, že by byl v pořádku.
"A toto nám přišlo dnes ráno." Opět zpouští nahrávku Prezidentova proslovu ohledně postupu rebelů. Nejdřív mi to nedochází, zkoumám, co je na nahrávce špatně. A pak mi to dochází. Kousek za zdobenou židlí stojí Haymitch. Nastrojený a na první pohled absolutně v pořádku až na zafixovanou ruku.
"Ne, to ne..." Šeptám. Nohy, aniž bych o nějakém povelu věděla, se zvedají a přechází ke Coinové.
Prudce jí z ruky vytrhuji ovladač a zastavuji nahrávku. Přecházím k obrazovce a hledám nějakou známku, že je to podvod. Jen filmařský trik. Ale žádná známka po zeleném plátně tam opravdu není.
Poodstoupím o krok vzad a zírám na Haymitche.
Opravdu vypadal v pořádku jen na první pohled.
"Donutili ho." Zašeptám.
"Prosím?"
"Donutili ho! Podívejte..." Ukazuji na make-up. "Ani ten nejlepší make-up nedokáže zakrýt podlitiny. A tady..." Přejedu po krku, kde mu pod pudrem vystupuje jizva jako by ho popálili. "Mučí ho!" Dojde mi zničeho nic. Hlas mi vypoví službu. Nedokáži dál argumenovat na jeho ochranu. Mučí ho. Haymitche. Mého Haymitche. Z očí se mi vykutálí první slzy.
"Musíte ho dostat pryč." Otočím se na ní s prosbou v očích.
"Nemohu, slečno Trinketová. Už takhle přicházíme o spousty vojáků. Nebudu riskovat životy kvůli jednomu." Uzemní mě chladně.
"Prosím...Já vás prosím..." Podlomí se mi kolena.
"Ne, slečno Trinketová. Pomocí Plutarcha zvážíme vaše argumenty a pak ho možná škrtneme na listině zrádců, ale víc Vám slíbit nemohu."
Ze stínu se vynoří dvě ruce, které mě vytáhnou na nohy a odnášejí pryč. Muž si mě vhodí do náruče jako bych byla pírko.
Nezmůžu se na nic jiného než jen tak viset v jeho náručí a plakat.
