Sure (Sequel to Maybe)

10.část

Ucítím na zatnuté ruce jemné krouživé pohyby.
Z bezesného a léky vyvolaného spánku mě probouzí až právě tenhle jemný pohyb.
Přerýravě se nadechnu.
Bojím se otevřít oči.
"Mitchi...?" Špitne někdo tichounce.
Effie.
Pomaličku ty oči otevřu. Opravdu tu je. Krásná a zdravá. Nikdo jí neubližoval.
Počkat, vždyť to bylo jen video. Staré záznamy, které pořídili předtím, než jsme ji dostali do Třináctého.
Moje tělo stále svírají popruhy.
Effie zírá na mou zatnutou pěst a krouživými pohyby objíždí každý kloub.
Opatrně povolím ruku, otočím dlaň vzhůru a sevřu její prsty v jemném stisku.
Cuká celým tělem a pak zvedá hlavu.
"Ach, bože..." Vydechne, nakloní se a daruje mi rychlý polibek na čelo.
"Jak ti je?" Zeptá se starostlivě a rukou mě hladí po paži. Bříšky prstů sjíždí od loketní jamky k zápěstí a zase zpět.
Nevím, jak odpovědět. Vůbec nevím, jestli chci mluvit.
Stále na mě zírá a čeká mou odpověď.
Už-už se nadechuji k odpovědi, ale hlavou mi jako záblesk prolétne její bolestné vykřiknutí.
Očima v místnosti začnu hledat nebezpečí. Zatínám ruce v pěst, napínám svaly na rukou. Neuvědomuji si, že jí stále držím za tuku, takže jí právě drtím svým stiskem kosti.
Z úst se jí vydere sýpavý nádech a bolestné zaskuhrání.
Uvědomuji si co dělám a rychle stisk povoluji.
Přitáhne si ruku k hrudníku.
"Au." Zašeptá.
Ten výkřik jí nepatřil. Opět mi zněl v hlavě.
Zírám na ní s kajícným výrazem.
"Pro-promiň..."Vysoukám ze sebe.
Všimnu si, že maličko povolí napjatá ramena a vydechne úlevou.
"To nic." Usměje se.
"Ublížil jsem ti moc?"
"Možná to bude nalomeně, ale to nic není. Vůbec se tím nezabývej." Odhrne mi zdravou rukou vlasy z čela.
"Poškrábeš...Poškrábeš mě na nose, prosím." Zamrmlám.
Usměje se. "Jistě." Začne mi škrábat nos.
Začnu všemožně zaklánět hlavu, abych dosáhl místa, které mě tolik svědí.
"Děkuji."
Tiše se zasměje a pak koukne na popruhy. "Povolím ti to." Zamrmlá a už se pustí do povolování popruhů.
"Effie, raději to nedělej."
"Ne, nebudeš tu připoutaný k posteli jako nějaký blázen z blázince." Povolí popruhy úplně.
Konečně se můžu pořádně nadechnout a protáhnout.
Vyzvednu se na lokty a pořádně se porozhlédnu.
Nic moc zajímavého. Bílé stěny, žádný nábytek. Jediné, co se mi tu líbí je právě ona.
Jednoi rukou pozvednu svou peřinu. Díky bohu, sposdní prádlo.
Effie se zachichotá. "Nedovolila jsem jim, aby tě tu nechali ležet nahého, neboj."
"A-a...Kdo mě oblékl?"
"Přece já." Řekne jako by to byla samozřejmost. Poté si drze zuje boty a vleze si ke mně na postel. "A teď tady a tebou zůstanu. Už nikdy tě neopustím." Šeptá a jemně mě líbá po holé klíční kosti a pod čelistí.
"Effie..."Zamumlám trošku zaraženě, protože její polibky mému kamarádovi opravdu chyběli a teď s ním dělají divy.
Zachichotá se, když sjíždí rukou niž a zjišťuje, co mě tak vykolejilo. "Někomu se po mně stýskalo." Zavrní jako kočka a jednu nohu si přehazuje přes mé boky.
"Ani nevíš, jak moc, ale nejspíš bychom si to měli nechat na později."