My roommate's an asshole

Snoubenka Abby- Part 2

„Jak jsi to poznala?"

„To, že žiješ v LA, neznamená, že musíš být Američan, navíc máš dost typický přízvuk."

Vstala jsem od stolu s mým nádobím a dala ho do myčky. Jeho oči celou dobu směřovali na mě.

„Máš nějaké plány na zítra?" optal se mě, když jsem zavírala myčku.

„Většinou moje sobota probíhá tak, že jsem celý den v posteli."

„Tak to se budu moct přidat."

„Jasně. No zrovna zítra mám jiné plány."

„Jo, protože se vlastně přemístíme do mojí postele, viď?"

„Jsi vtipný, Harry."

„Já vím, to jsem vždycky."

„S tebou to bude ještě sranda." Spíše jsem zašeptala a přešla ke dveřím.

„Dobrou." Otočila jsem se na něj naposledy a chtěla jsem zavřít dveře, ale jeho hlas mě zastavil.

„Počkej chvilku." Odkašlal si a vstal.

Mířil si to ke mně, zatímco já jsem stála s klikou v ruce před dveřmi.

„Nevím, jak dlouho budeš spát, ale v sedm večer vyrážíme ven." Zašeptal mi v těsné blízkosti u ucha a pak proklouznul mezi dveřmi.

Co. To. Bylo?!

Zavřela jsem za námi dveře a následovala ho. Můj pokoj, je totiž vedle jeho.

„Dobrou noc, Abigail." Usmál se a zavřel za sebou dveře od jeho pokoje.

„Dobrou." Neslyšně jsem spíš jen zašeptala a zaplula do svého pokoje.

Je sexy, je fajn, ale nebude nic zkoušet první den.

Nejsem nějak svatá, mám ráda sex a kluky, ale co to bylo? Nemohl mě přece hned prokouknout?

***

„No neříkej mi, že jsi vstala dřív než já." Ode dveří z kuchyně se ozval jeho hlas a já si uvědomila vážnost mého spacího oděvu, což nakonec bylo jen tílko a kalhotky. Ne, vážně jsem nečekala, že by byl už před osmou vzhůru.

„Ups, už se tak stalo." Věnovala jsem mu falešný úsměv a pak se na něj pořádně podívala. Rozcuchanej, roztomilej účes a na sobě měl jen nějaké volné tričko a boxerky. Takže vlastně skoro stejný, jak já.

„Takový ráno si nechám líbit." Pronesl, když přešel blíž a viděl mě, jak na špičkách sahám do nejvyšší poličky. Musel mít super výhled na moje pozadí.

„Být tebou sklapnu, jinak si půjdu zrušit smlouvu." Ušklíbla jsem se na něj.

„Promiň no."

„Aspoň jsem se dozvěděl, že nosíš kalhotky."

„Jen někdy."

Se skleničkou plnou vody jsem odešla z kuchyně a nechala ho tam jen tak stát.

Skleničku jsem odložila na noční stolek a vyndala jsem si na kolena svůj notebook. Sedla jsem si do tureckého sedu, za zády jsem si to vystlala polštáři a opřela se. Konečně jsem si otevřela počítač a snažila se v papírech najít heslo na Wi-Fi, jenže nikde.

„Harry?" přišla jsem po chodbě zpět do kuchyně.

„Máš heslo na Wi-Fi? Já jsem ho ztratila."