My roommate's an asshole

Potřebuju tě! - Part 7

Nakonec jsme se docela v klidu nasnídali, i když s tím Abby měla trochu problém, ale zvládli jsme to.

Teď odešla do mého pokoje si lehnout a já se nabídl, že udělám další čaj, protože její bolest hlavy opravdu nepředstírala.

„Abby?" promluvil jsem na ní ode dveří do mého pokoje a viděl ji ležet schovanou celou pod peřinou.

„Hm?" vykoukla na mě její hlava.

„Dám ti ten čaj na stolek." Položil jsem její čaj na noční stolek u její hlavy a jen tak na ní bezdůvodně koukal.

„Díky." Nadhodila menší úsměv.

„Chceš proležet celý den?" optal jsem se jí.

„Ne, to nehrozí. Ale můžeme si třeba pustit film, povídat si nebo tak něco." Poklepala na posteli na místo vedle ní a já neváhal a přilehl jsem si k ní. A taky si ji k sobě přitáhl.

„Jaký to bylo včera s kamarádem?" musel jsem si do ní rejpnout a slovo kamarád jsem vyslovil neobvyklým tónem.

„Hej!" začala do mě bušit a já se musel zasmát. Její hlavu jsem si přitiskl na hruď a nechtěl ji pustit.

„Hele! Uškrtíš mě!" poprskala mi celou hruď a já ni jen vykulil oči.

„Tak to jsi neudělala!"

„Ale jo." Jen nevinně pípla a mě nenapadla jiná věc, než ji začít lechtat, i když jsem vůbec nevěděl, zda doopravdy lechtivá byla.

„Áááá." Začala nehorázně ječet a svíjet se pod mými činy.

„Trošku tady zklidníme ten orgasmu, dámo." Začal jsem se z ní nehorázně smát a nakonec jsem ji musel políbit. Nespolupracovala, to asi z toho lechtání.

„Ty jsi orgasmus, idiote." Rozcuchala mi celé vlasy a kolenem se i natlačila na můj rozkrok.

„Abby." Těžce jsem vydechl její jméno, přímo do jejího obličeje.

„Jsi pořád takhle nadržená?" vypadlo ze mě a já se dál snažil ututlat to, že její pohyby se mnou nic nedělaly.

„Jen s tebou, Harry." Uchechtla se.

„Takže pořád." Opravil jsem jí.

„To byl osud, my dva, ve stejném bytě, dokonce stejná škola." Začal jsem.

„Na osud nevěřím, je to moc romantický a to já fakt nemám ráda." Zamumlala si pod nos.

„Sex je mnohem lepší." Ještě dodala.

„Jo, jsi vlastně asi jedna z nejlepších holek, se kterými jsem měl tu čest."

„Stejný u mě." Udělala jako, že nic.

„Myslíš, že kdybychom byli spolu, klapalo by nám to?"

„Oh! Nechci vztah, jen nezávazný kontakt. Je stejně o mnohem lepší a každý o tom víme svoje, nebo by sis to potřebovala ověřit právě teď, já jsem to asi zapomněla." Nevinně zašeptala konec věty.

„Není ti dobře." Řekl jsem těsně u jejího obličeje.

„Potřebuju tě." Nereagovala na moje varování.

Přitáhla si mě na sebe a rty se vkradla do mých úst.

„Takhle s tebou – budu muset – být doma – i zítra." Zamumlal jsem k ní během naší líbačky.