Válka rodů

Kapitola 3

Efraim

Odebral jsem se z učebny ven za Miri, abych zjistil, co se s ní děje. Ale podle všeho měla bolesti hlavy, tak jsem jí pomohl a vedl ji pryč. Asi jsem udělal dobře, když jsem se vmísil do její třídy, o které jsem se dověděl od jejích rodičů.

Když jsem ji ale vedl ven z budovy, tak mi omdlela v náručí. Proto jsem ji odvedl k sobě na hotel. Položil jsem ji na postel a posadil se do křesla, kousek od postele, které stálo v rohu. Sledoval jsem ji a přemýšlel, jak je možné, že stále cítím to brnění na hrudi a když jsem se jí dotkl, tak to bylo jako by do mě někdo bodal nože, ale udržel jsem se. Musel jsem tu bolest překonat a dostat ji někam do bezpečí. Ta holka mě zajímá čím dál víc a dokonce mě udivují ty její rysy. Má je trochu jiné. Tím jsem si jistý, ale stále nepociťuji, že by byla upír. Cítím její teplé tělo a lidskou vůni. Není možné, aby to byla ta Mireia, kterou já hledám. Ale že by shoda jmen? Ten kluk, co se s ní bavil, ji nazval celým jménem a ne přezdívkou, jak jí říkají všichni...Miri.

Jak jsem tam tak seděl a sledoval ji, tak mě najednou strašně rozbolela hlava. Cítil jsem, že to jde od její osoby, proto jsem musel z té místnosti pryč. Prostě ji nemůžu být nablízku déle, než hodinu. A já musím přijít na to, proč tomu tak je.

Rychle jsem vyběhl ven a popadal dech. Bolest pomalu ustupovala a mě už jen tepalo ve spáncích, ale byl jsem vyčerpaný. To její přítomnost mě vyčerpala a já se potřeboval najíst a nabrat nové síly. Proto jsem odešel do nejbližšího klubu, který se mi naskytl.

Hlídače jsem opět ovlivnil a vešel dovnitř. Hodně mě štvalo, že o té holce nic nevím a má na mě tak silný vliv. Ještě nikdy se mi tohle nestalo a otec by nebyl rád, kdybych mu tohle řekl. A proto jsem se rozhodl, že mu to ani neřeknu.

,,Ještě máme zavřeno.'' promluvila na mě dívka za barem a já se tak vzpamatoval. Podíval jsem se na ni a během vteřinky stál u ní. Ona ale šokem křikla a upustila sklenici, kterou právě držela.

,,Stůj a ani se nehni.'' řekl jsem jí rázně a díval se jí do očí. Ona okamžitě poslechla a stála na místě jako přikovaná. V tu samou chvíli tam, ale vešly další dívky.

,,Denis neposlouchej ho!'' křikla na ní jedna z nich, ale to jsem byl ve vteřině u ní a ovlivnil ji úplně stejně. Ty zbylé dvě jsem popadl a do jedné se zakousl. Ta druhá křičela děsem a snažila se mi dostat ze sevření, ale měla to marné. Zesílil jsem stisk ruky a dokonce ucítil, jak jí praskla kost a ona začala křičet ještě víc. Pak jsem tu první odhodil stranou a zakousl se do druhé. Její křik během chvilky utichl. Když jsem byl hotový i s ní, tak jsem přešel k další.

,,Promiň, ale dnes se potřebuju vybít.'' řekl jsem té ovlivněné a surově se jí zakousl do krku. Při proražení kůže mými špičáky vykřikla, ale pak spíš jen tlumeně skučela. Ta poslední to všechno sledovala a stále stála za barem. Tak jsem přešel i k ní. V očích měla děs, ale přesto nemohla utéct, díky ovlivnění.

,,Je tě velká škoda. Ale lidi si musí zvyknout na to, že jsou naší potravou.'' řekl jsem jí vážně a pak dodělal i ji.

Když jsem s nimi byl hotový, tak jsem šel za hlídačem a ovlivnil ho, aby se přiznal k jejich vraždě. Uvědomil jsem si, že by nebylo správné, kdyby se lidi obávali nás upírů. V tomhle městečku by nastal zmatek a hysterie. U nás v Řecku je to jiné. Tam se šíří zvěsti o upírech, ale nikdy jsme jim nedali důvod naší rodinu podezírat. Jen jsme je nechali v tom, že upíři prostě existují.

Mireia

Když jsem se probrala, tak jsem se cítila skvěle. Ten zvuk...byl pryč a mě to už nedrásalo uši. Celkem jsem si oddychla, ale když jsem se rozhlédla kolem, tak jsem zjistila, že jsem v pokoji ze snu. To mě vyděsilo, proto jsem vyskočila z postele na nohy a rozhlédla se znovu kolem sebe.