Válka rodů

Kapitola 12

Před 35ti lety

Ti dva byli nejlepší přátelé už od malička. Trávili spolu všechny volné chvíle a podnikali dobrodružné výlety. Jejich rody spolu vycházely už spousty let. Byli jako bratři, ale pak potkali ji. Byla krásná, s modrýma očima a tmavě hnědými vlasy. Problém byl, že nebyla jako oni. Byla člověk. V jejich rodě neexistovalo, aby si upíři začínali s člověkem...ne na vážný vztah. Jenže, oba ji milovali. A tím všechny ty spory začaly. Předháněli jeden druhého, jen za účelem získat její srdce. Grome bohužel nehrál férově, jestli se to tak dá říct. Dělal všechno proto, aby Alastaira Roxana nenáviděla. Bohužel to dopadlo tak, že ona si i přesto vybrala Alastaira. To Grome ale neunesl a ze zášti Roxanu proměnil v upíra. Nenáviděla ho za to celým svým srdcem.

Přítomnost

Nakonec jsem došla do místnosti, kde měli několik knihoven a obrazů. Obrazy visely na všech stranách zdech. Byla jich spousta. Ale hned mi bylo jasné, že to jsou všechno jejich předci. Pak jsem ale narazila na jeden, kde byl Efraim s nějakou dívkou. Tedy pokud to byl on. Jeho výraz ve tváři byl ale přesto tvrdý a bez známky citu.

,,Tohle je Refaim, pra dědeček Efraima se svojí ženou.'' řekl mi dívčí hlas vedle mě, tak jsem se na ni podívala. Přišla mi povědomá a usmívala se.

,,Je přesně jako on, ale ta jeho žena je mi taky povědomá. Je ti podobná.'' řekla jsem jí klidně a ona se ještě víc usmála.

,,Ano to máš pravdu, je to naše pra teta Georgia.'' řekla mi klidně a já jen kývla na souhlas a dál si prohlížela místnost. Pak mi ale došlo, co řekla.

,,Jak jsi to myslela, naše.'' otočila jsem se na ni a ona se na mě jen dívala. Jen prostě čekala, až mi to dojde.

,,Iness?'' zeptala jsem se opatrně. Proč jsem ji nepoznala hned? Byla jí tak podobná.

,,Tak ráda tě zase vidím Mireio.'' usmála se na mě od ucha k uchu a já přešla k ní. Jistě že to byla ona. Ale mysleli jsme, že je mrtvá. Doma budou rádi, až jim to řeknu. Pak jsem ji ale objala a ona mi objetí opětovala. Iness byla moje starší nejoblíbenější sestra. Moc dobře si pamatuju, jak jsem ji zlobila.

,,Pojď, řeknu ti všechno co je potřeba.'' vzala mě za ruku a táhla pryč z toho pokoje. Došli jsme až na druhou stranu chodby do jiného pokoje a tam mě posadila do křesla.

,,Tohle je čí pokoj?'' zeptala jsem se a rozhlížela se kolem. Byl opravdu krásný. Pokoj byl vymalovaný světle zelenou a doplňky byly bílé.

,,Tenhle je můj. Na to že mě Grome nenávidí, je to fajn.'' usmála se na mě a posadila se naproti mně do druhého křesla. Připomínala mi trochu Luka. Iness je vysoká zhruba 1,75m , krátké světle hnědé vlasy a šedivé podmanivé oči.

,,Takže, dávej si pozor na Afrodite Miri. Je to mrcha! To mi věř. Pak je tu ještě Achilles, ten by si mohl podat ruku s Afrodite, ale pak je tady ještě Zefir.'' říkala mi klidně, ale všimla jsem si, jak se divně zarazila při tom posledním jméně.

,,A ten je jaký?'' zeptala jsem se jí, ale ona se vyhýbala očnímu kontaktu.

,,Toho si nevšímej, nestojí za řeč. A Efraima už jsi poznala sama.'' pousmála se na mě a tak jsem to nechala být. Ale musím říct, že ten Zefir mi vrtal pěkně hlavou. V tomhle bude určitě něco víc.

,,Potom je tu služebnictvo, ale ty jsou v pohodě. Hlavně Adriana. Brzy si tady na ně zvykneš. Já s nimi strávila 14 let a zvykla si během pár dní. Jen spolu stále nevycházíme, nic víc.'' povídala mi dál zapáleně, tak jsem bedlivě naslouchala.