Válka rodů

Kapitola 13

Ahoj! Jelikož je to dva týdny co jsem tady dala kapitolku naposledy, rozhodla jsem se tuto kapitolu udělat dlouhou, abyste si hezky početli. ;)

Mireia

,,Vstávej! Jde se cvičit tvoje moc.'' budil mě Efraim, tak jsem neochotně otevřela oči. On měl místo toho nějak moc energie a díval se na mě s očekáváním. To snad čeká, že hned polezu z postele či co?!

,,Nevím, na co tu čekáš. Ráda bych se ještě zkulturnila.'' řekla jsem mu klidně a vylezla jen v košilce z postele, abych na sebe hodila župan. Neuniklo mi ale, jak pozvedl obočí a sjel mě od hlavy až k patě. Proto jsem se otočila na něj a župan si řádně ovázala.

,,No, to se snad na mě budeš dívat? Já za tebou přijdu.''

,,Budu na zahradě. Ať tam jsi za 15 minut.'' řekl mi příkazem a odešel. Jenom jsem se zaksichtila a odešla do koupelny. Jakmile jsem byla hotová, tak jsem šla na zahradu, jak mi řekl.

,,Deset minut zpoždění.'' řekl mi a stál ke mně zády. Shýbal se akorát k zemi, jak se protahoval.

,,No a? Zas tolik se nestalo. Jsem holka, tak je jasné, že mi to trvá dýl. To bys měl chápat, Afrodite je tvá sestra.'' rýpla jsem si, ale on se na mě zamračil.

,,Až moc provokuješ, může se ti to vymstít.'' nasadil klidnou masku a trochu pokrčil jeden koutek úst do úsměvu. Frajer jeden namyšlený!

,,Jo a co mi tak uděláš? Nemá se mi nic stát přeci.'' rýpla jsem si znovu, ale on mávl rukou a odhodil mě kousek dozadu.

,,Auuuu.'' zaskučela jsem bolestí, když jsem dopadla tvrdě na zem. Záda mě bolely jako čert, ale byla jsem si jistá, že jsem na sobě neměla ani šrám. Opatrně jsem se zvedla ze země a sledovala při tom jeho pobavený výraz.

,,Ještě budeš rýpat, nebo začneme trénovat?'' zeptal se mě s úsměvem od ucha k uchu, tak jsem teda jen kývla.

,,Fajn, s čím začneme?'' zeptala jsem se a postavila se kousek před něj.

,,S tímhle.'' řekl jen a znovu mě odhodil stranou, tentokrát ale víc. Při dopadu na zem jsem opět zaskučela bolestí a naštvaně se zvedla.

,,Příště mi řekni, než něco uděláš!''

,,Já ti to řekl. Tvůj úkol je odhadnout, co udělám a bránit se. Nejlepší způsob, jak se naučit ovládat svou moc.''

,,Ok.'' řekla jsem a tentokrát pohnula rukou já a odhodila ho tak pěkný kus dozadu. Tentokrát už tak vesele nevypadal a dokonce zaskučel bolestí. To mi dělalo dobře. Jak on na mě, tak já na něho. Řekl si o to. :-P

,,Dobrá. Rozumím ti, jak já na tebe, tak ty na mě. Takže jdeme na to.'' řekl, když se postavil na nohy, ale to už jsem byla ve střehu. Jeho moc jsem se snažila odrazit tou svojí, ale ne vždy se mi to povedlo a odhodil mě stranou. Vždy to pěkně bolelo, jenže ne vždy jsem se já válela na zemi. Občas byly chvilky, kdy jsem ho odhodila já. Bohužel, on svou moc používal roky a měl to vychytanější a tak mu to neublížilo tolik, jako ta jeho mě.

,,Kurva to bolí Efraime!'' řekla jsem už naštvaně, když mě už po několika hodinovém trénování opět odhodil. Dokonce jsem cítila, že jsem si zlomila ruku, jenže se mi to hned začalo hojit. Což nebyl zas takový problém. Ale štvalo mě to, že i tak to bolí jako čert!

,,Vstávej. Už ti to jde líp. Zítra budeme trénovat tvoji astrální projekci.''

,,Ne! Jsem už vyčerpaná. Kašlu ti na to už dneska!'' řekla jsem mu vysíleně a dál ležela na zemi. Už jsem prostě nemohla a byla jsem hladová.