Válka rodů

Kapitola 10

John

Seděl jsem na našich místech a čekal, až se Miri vrátí. Počítal jsem s tím, že tam bude hodně holek, ale když se nevracela po prvních titulkách, které trvají 15 minut, tak už mi to přišlo divné. Rozhlížel jsem se po sále, nikde nebyla. Měl jsem o ní strach. Radši jsem se šel po ní podívat. Popcorn jsem nechal na chodbě na křesílku a nakouknul na dívčí záchody.

,,Miri, lásko, jsi tu?'' zavolal jsem, ale nikdo se neozval. Podíval jsem se kolem sebe, a když tam nikdo nebyl, tak jsem vešel dovnitř.

,,Miri?'' volal jsem ji dál, ale nic. Když jsem došel za roh k umyvadlům tak jsem se vyděsil. Mireia ležela na zemi pod umyvadly a nehýbala se.

,,Miri!'' okamžitě jsem přešel k ní a přetočil ji na záda. Zkontroloval jsem jí pulz. Měla ho celkem slabý a její pokožka byla chladná.

,,Miri, lásko prober se.'' trochu jsem s ní zacloumal a neudržel slzy, které si razily cestu ven. Vzal jsem ji do náruče a ještě se ji pokusil nějak probudit. Po chvilce konečně začala přicházet k sobě. V tu chvíli jsem byl opět za ten den nejšťastnější chlap na světě.

Mireia

Jakmile jsem přišla k sobě, tak se mě John ptal, co se stalo a jestli jsem v pořádku. Na hlase jsem poznala, že brečí. Já jsem se snažila pořádně rozkoukat a pak si hned sáhla na krk, ale nic jsem tam neměla. Ale byla jsem si jistá, že se to stalo.

,,Vezmi mě domů, jsem vyčerpaná.'' zachroptěla jsem a tak mi pomohl na nohy a šli jsme domů. John mě uložil do postele a já hned usnula. Vzbudila jsem se až k ránu. Hodiny ukazovaly pět ráno. John ležel vedle mě, tak jsem opatrně vylezla a šla se do koupelny napít vody. Nějak mě pálilo v krku. Když jsem se ale na sebe podívala do zrcadla, tak jsem se lekla. Měla jsem světle modré oči a tmavé kruhy pod očima.

,,Je ti dobře?'' ozval se vedle mě John a ruce položil na má ramena. Jeho přítomnost mě trochu uklidnila.

,,Budu v pohodě.'' pousmála jsem se a objala ho. To jsem ale neměla dělat. Jak jsem se přiblížila k jeho krku, tak jsem pocítila velkou žízeň a v krku měla jako po ohni. Sluchem jsem slyšela, jak mu krev proudí v žilách a hned na to mě rozbolely zuby. Cítila jsem, jak se mi špičáky protáhly a já instinktivně pootevřela ústa. Nasála jsem Johnovu vůni a to mi dočista zatemnilo mozek. Zakousla jsem se mu do krku a to přímo do tepny. Krev se mi lila do krku a mnou projelo něco neuvěřitelného. Byl to jako ohňostroj, který ve mně vybuchl a probudil ve mně různé pocity. Byla to slast. Z toho všeho mě ale vytrhl sten, který unikl Johnovi z hrdla a já se vzpamatovala. Odskočila jsem od něho a on se skácel na zem. Krev mu dál tekla proudem a já byla v šoku. Uvědomila jsem si, co jsem to provedla a rychle si k němu klekla.

,,Johne, omlouvám se. Je mi to tak líto.'' rozbrečela jsem se a tiskla ruku k ráně, kterou jsem mu způsobila, ale cítila jsem, že mi špičáky nezmizely. Stále mě bolely a moje podvědomí čekalo jen na to, až se opět zahryznu. To jsem ale nemohla. Držela jsem ho napůl v náručí a snažila se zastavit krvácení, ale nedařilo se mi. Byla jsem zoufalá. Slzy mi tekly proudem a John pomalu upadal do bezvědomí. Pak jsem si vzpomněla na bráchu. Musela jsem ho dostat k němu. On musel vědět, jak mu pomoct. Proto jsem na nic nečekala a vyrazila k němu do hotelu. Byla jsem si vědoma toho, že Stephan zrušil kouzlo, které mě chránilo a potlačovalo mou podstatu upíra. To díky němu, jsem teď ublížila Johnovi. Tohle si nikdy neodpustím.

,,Miri co se stalo?'' naléhal hned Luko, když jsem mu vpadla do pokoje.

,,Musíš mu pomoct. To já. Nevěděla jsem, co dělám. Nesmí umřít. Luko pomoz mu, prosím!'' naléhala jsem hystericky a skláněla se nad Johnovým tělem a stále mu tiskla ruku na ránu. Lukovi stačil na mě jeden pohled...zuby a oči mluvily za vše. Klekl si naproti mně a dotkl se mé ruky.