Válka rodů

Kapitola 16

3.8.1996

Opět jsem utekl z domu, abych mohl trávit čas s dětmi a Mireiou. Jenže tam přišla její máma a odtáhla ji pryč. Miri už se k nám nevrátila a otec zjistil, že jsem pryč. Nechal pro mě dojít Zefira s Achillesem. Tenhle den nikdy nezapomenu. Otec s mými sourozenci odešli, ale já je sledoval. Šli k domu Mrieii. Nechápal jsem proč, ale nakonec jsem se to dověděl. Všechno se seběhlo tak rychle. Všude kolem mě byl zmatek a naše rodiny na sebe útočily. Pak jsem si všiml Miri. Krčila se v jednom koutě a Zefir jí chtěl ublížit. Zabránil jsem mu v tom a ona stačila utéct. Víc si nepamatuju. Probral jsem se až doma, kde na mě táta křičel a dával mi za vinu, že Miri zmizela.

19. září 2005

Všechno se to se mnou táhne až do dnes. Pořád jen poslouchám, jaký mám být. Už se to nedá vydržet, proto jsem se rozhodl změnit. Už nebudu jako dřív, budu přesně takový, jak chce táta. Třeba se jednou dočkám ocenění.

Než jsem došla k poslednímu zápisu, tak jsem se dověděla, jak se snažil všemožně otci dokázat, že taky za něco stojí, ale marně. Dokonce mi ho bylo tak líto, že jsem u jednoho zápisu brečela. Efraim má hodně těžký život v téhle rodině. Vždyť už jen pohled na jeho otce svědčí o tom, že je mu Efraim ukradený. Dává stále přednost Zefirovi.

Dál už ale nepokračoval. Takže by mě zajímalo, jak moc se změnil. Musím uznat, že když je se mnou, tak se chová i mile, ale jindy je tak odtažitý. Víc jsem zatím nad tím nepřemýšlela, protože jsem musela vrátit sešit na své místo. Ani jsem si nebrala župan, kdo by taky strašil v noci na chodbách jako já.

Jenom v noční košilce jsem přešla do knihovny a sundala tři knihy, za kterými byl před tím deník, a vrátila ho tam. Pak jsem knihy zase uložila a chtěla jít zpátky do pokoje, jenže jen co jsem se otočila, tak jsem vrazila do Efraima. Zvedla jsem k němu pohled a snažila se v něm něco vyčíst, ale marně. Držel opět chladnou masku.

,,Dočetla ses aspoň něco zajímavého?'' řekl klidně a udělal pár kroků ode mě. Měla jsem si dát větší pozor. Jsem blbá!

,,Celkem dost. Už chápu, proč se tak snažíš. Ale sám víš, že to je marné. Tvůj otec se nezmění. Tak proč se stále snažíš se mu zavděčit?'' optala jsem se taky klidně a přešla k němu. Ani se na mě nepodíval, proto jsem se postavila před něj.

,,Nechápeš nic.'' řekl sotva slyšitelně, ale konečně se mi podíval do očí. Měl v nich smutek. A já věděla až moc dobře proč. Sice si myslel, že to nechápu, ale pletl se. A taky jsem znala jediný způsob, jak mu dokázat, že jsem na jeho straně. Ruce jsem omotala kolem jeho krku a pak ho políbila. Hned na to jsem se ale zase trochu oddálila, abych zjistila jak se tváří. Rysy v obličeji měl uvolněné a díval se mi do očí. Pak se toho ujal sám a vpil se do mých rtů. Trochu jsem se pousmála a pořádně se na něj zavěsila. Jeho silné ruce mě objaly a sevřely pevně v objetí.

11.

Efraim

V Miriiných očích jsem viděl pouze porozumění a lásku. Přes to všechno, jak jsem se k ní choval a ublížil její rodině, stále byla na mé straně a já v ní pořád viděl tu starou malou Miri, která nehleděla na to, jaký jsem nebo jakou mám rodinu. Jí můžu věřit. Dál jsem už neváhal a políbil ji. Cítil jsem, jak se pousmála a víc se na mě zavěsila, proto jsem ji pevně objal a držel si ji v náručí. Tentokrát to nebyl John, kdo se jí mohl takhle dotýkat, ale já. Mám ji zpátky u sebe po tolika letech a s ní se cítím jinak. Můžu být sám sebou.