Vzpomínka

376 19 0
                                    

100 přečtení! Panebože! :O Jste super! :3 Jelikož nemám ještě před spaním vyprázděnou hlavu, tak své "kreativní" myšlenky vložím sem. Není to ani tak kapitola, spíše vzpomínka, takový oddech. ;-) To je pro vás a za ty 100 přečtení :3 :)

______________________________________________________________________
Love isn't something you find. Love is something that finds you. - Loretta Young

______________________________________________________________________

China Beach, San Francisco, před 13 lety

Na pobřeží San Francisca za slunečného dne si malá dívenka staví hrad z písku. Buduje přízemí, přistaví věže pro princezny a prince. Buduje i rybníček, do kterého přižene hodná vlna vodu. Dívka se občas podívá na Golden Bridge, který se tkví v dáli a přemýšlí, proč se ten most nepropadne, když jen tak visí ve vzduchu.

Otočí se a podívá se na dva lidi, kteří se procházejí podél pláže a malou holčičku pozorují. Nechápala, proč si nechcou s ní stavět hrad pro princezny a prince. Ten hrad se přece sám nepostaví! A jen tak někdo nedokáže postavit hrad. Její rodiče ji sem vzali jen proto, že měli chvíli času, a proto že si to ta holčička ksakru vybrečela! Poté už bude muset jezdit s tatínkem na nějaké obchody s prací. Nerozuměla tomu stejně jako tak, jako proč ty malé děti po sobě házejí písek.

V Anglii nebylo takhle teplo. Tady v San Franciscu bylo pořád teplo, na obloze ani mrak a okolo nebyla cítit vůně po dešti a vlhko.

Holčička již měla postavenou východní věž pro královnu ze severního Irska, když v tom na hrad dopadl stín, jako když se snaží pohlit medvěd lososa.

Bum! Její hrad zahrnula smršť jiného písku a uprostřed byl kráter vytvořený botou nějakého kluka.

"Hej!" zakřičela holčička a uvnitř ní bublal vztek. Pohlédla nahoru na toho kluka a spatřila blonďaté vlasy, hnědé velké oči a velké rty.

"Promiň, neviděl jsem to!" kluk zvedl v obraném gestu ruce a couval.

"Tak se dívej, kam šlapeš! Zničil jsi mi hrad!"

Zírali na sebe. Holčička měla obočí těsně u sebe a doufala, že se ten kluk vypaří jako kolibřík. Na hradu se objevil další stín.

"Co se to tady děje?" zeptala se její maminka.

"Tobě do toho nic není!" zakřičely obě děti zároveň.

Její maminka se zasmála a zaklonila hlavu. Přešla k tatínkovi a ten řekl mamince:

"Ti dva jsou jako starý manželský pár. Vsadím se, že se vezmou."

To už se u hradu objevili další lidé a holčička si pomyslela, že kdyby nebylo toho kluka, hrad by měl milión obtivovatelů, ať už milion znamenalo cokoliv.

"Raki, co jsi to tu udělal?" zeptala se asi jeho maminka a chytla kluka za ramena.

"Páni, vy jste z Anglie? My také! Tohle bylo asi nějaké nedorozumění."

"No ano, jsme tu na obchodní záležitosti, ne za rekreací" muž odpoveděl měl bílé vlasy jako jeho syn a tvářil se velice "velice".

"Tak to já taky, mohli bychom pohovořit o akciích viďte? Mohl bych vás a vaši rodinu někam pozvat?"

"To by bylo příhodné."

Holčička si dala vanilkovou zmrlinu a kluk také, tudíž už ji holčička nechtěla a dala její mamince. Kluk po ní vrhal ošklivé pohledy, ale dělal i nějaké vtipné. Holčička měla co dělat, aby se nezačala smát. Celý večer se jejich tatínkové bavili o nějakých obchodech a děti nerozuměli ani slovu, ale seděli vedle sebe a cítili, že hrad byl jakýmsi klíčem. Klíčem ode dveří, které se ta holčička tak snažila odemnout. Takže ji nakonec pomohl?

Večer se všichni rozloučili, že se ozvou a holčička s chlapečkem se jen na sebe dívali. I maminka se na ty dva dívala velice zvláštně a usmívala se. Jakmile se rozloučili a rodina holčičky odjeli do hotelu, holčička si vybavovala jen ty ksichtíky na klukově tváři. Jakmile ale vyrostla a začala chodit do školy, už si chlapcovu tvář nepamatovala. Její výlet do San Francisca byla jen vzpomínka na pláž a moře s vlnami. Její pískový hrad i s chlapcem se zahrnul do slané vody a nic za sebou nezanechal. Ale možná pořád je v moři ten písek, který držela holčička v ruce a tvořila to umělecké dílo. Její oči, které se po takové době dívají do očí toho chlapce, si na nic nevzpomínají, ale její podvědomí určitě zná víc o tom malém chlapci, který neviděl na cestu a spletl jeho cestu s tou její.






Dramione tak trochu jinakKde žijí příběhy. Začni objevovat