Dramione tak trochu jinak

Paříž - 2. část

Ahojky! Dneska jsem musela napsat další kapitolu, protože tolik přečtení! <3 Tuhle kapošku věnuji spešl pro Janouše <3

_________________________________________________________________________________

Druhý a třetí den jsme byli ve francouzské škole, ve které jsme se spíše nasmáli, než abychom se něco přiučili. Odpoledne jsem jezdili po památkách a tředí den odpoledne byla Eiffelova věž. Všichni byli tak napružení a chystali se s foťáky vystřelit z autobusu, dříve než zastaví. Dárky pro rodiče jsem již měla nakoupené. Koupila jsme jim příručku, Jak se chovat k francouzům a jak je poznat. Věřila jsem, že to ocení, protože mi slibovali, že se tam někdy zajedeme podívat. No alespoň by se tam mohli podívat oni dva sami. Už dlouho si nikam neodjeli. Ginny mě pozvala na kávu, která byla úžasná. Zašly jsme se podívat do pravého Louis Vuittonu, který byl tak přepychový, že jsme raději rychle odešly. Tolik módních obchodů, že se to ani nedalo spočítat a pár kousků jsem z odlehlých uliček zakoupila. Ginny si dala předsevzetí, že si musí koupit alespoň z každého obchodu něco. Nedostali jsme se ani do poloviny ulice, která se táhla dál do nekonečna. Většinou to vzdala a vzala si jen nějaké vizitky na památku. A když tam ani vizitky nebyly, byla hodně naštvaná.

Užívala jsem si Paříž téměř tak, jak jsem si užívala spánek na Dracově rameni. Byla jsem učarovaná a mohla bych to strávit měsíce. Chtěla jsem se zdokonalit ve francoužštině, ale bohužel mockrát nebyla příležitost. Obchody byly tak přeplněné, že jsme jen ukazovaly na věci, které si přejeme.

Konečně jsme dorazili. Zvýšení šumění hlasů v autobuse se zvýšilo. Byli jsme sice v postranní uličce, ale hned za ulicí již bylo to známé náměstí. Vyvalili jsme se z nitra autobusu, jakoby nás vyplivl a vydali se po cestě. Přichystala jsem si foťák a hned za rohem jsem pořídila první fotku.

Bylo to úžasné. Zasloužilo si to říkat město lásky. Já osobně bych tu nejraději strávila své líbánky a to pěkně dlouho. Park s fontánami byl úžasně upravený. Opravdu moc lidí, ale to neměnilo nic na tom, jak byla Eiffelova věž majestání a tyčila se do výšky. Otevřela jsem letáček s průvodcem: Eiffelova věž byla postavena v roce 1889 pro Světovou výstavu. Až do roku 1931 byla nejvyšší stavbou světa. Měří 324 metrů. Podívala jsem se na úplný vrchol věže a přála si postavit se tam a zírat na celou Paříž. Mít ji v jedné hrsti a kontrolovat ji ze všech stran. Přišli jsme před ni a všichni ji fotografovali. Já se přidala a pořídila jsem pár snímků. Dívala jsem se na ni tak zasněně, až jsem se nemohla otrhnout. Nemůžu uvěřit, že jsem tady doopravdy. Nezdá se to, ale ve skutečnosti je to opravdu úžasné a tohle se mi vryje do paměti. Víte, jak se vám něco objeví v duchu přesně takové, jako jste to viděli ve skutečnosti? Takhle si to vyfotím a zavřu oči, abych se na ten obrázek podívala. Ano je opravdu dokonalý.

Uslyšela jsem cvaknutí zdrcadlovky Canon docela blízko mé hlavy. Otočila jsem se a šikmo v levo v zadu stál Draco s foťákem v ruce a prohlížel si s úsměvem fotku, kterou právě pořídíl. Nenápadně jsem couvla, abych se podívala. Právě, když jsem uviděla na fotce kousek mé hlavy, tak ke Dracovi přistoupila Pansy a odvedla ho za ruku vpřed.

"Hermi! Budeš tak laskavá a vyfotíš mě tady s Dračíkem?" zavrkala Pansy a opět se ve mně svírala ta zuřivost. Sladce jsem se usmála. Jen kvůli Malfoyoi, aby viděl můj úsměv.

"Jasně Pansy," odpověděla jsem stejným hlasem jako ona. Vytrhnula Dracovi z ruky foťák a podala mi ho. Už to přepl na řežim focení, proto se na tu fotku nepodívám. Oba si stoupli zády k Eiffelovce a stáli u sebe. Snažila jsem se na ně zaměřit.

"Řekni, až budeš fotit! Odpočítej!" křiknula Nansy a chytila se Draca za loket. Zářivě se usmála a Draco teda také. Usmíval se to na mě? Ne, na foťák. Zaostřila jsem na ně a připravila se.