Dramione tak trochu jinak

15. kapitola - Všechny opouštím, až na jednu osobu

Kapitola nabroušená přímo pro Janičku! <3

Téměř by ze mě spadla všechna nervozita, když mi docela zahanbeně oznámili přesně tři profesoři, že svůj náhradní test jsem splnila znovu na plný počet. Nikdo už nepochyboval o mém počtu bodů a dokonce i otazník na nástěnce zmizel a já každý den chodila kolem nástěnky s dobrým pocitem.

Říkám téměř, protože jsem byla celkově nervózní. Můj nejdelší výlet se školou byl sice nedávno, ale byl to lyžák, na kterém jsem si moc nezalyžovala. Jistě tu byla ta věc s Dracem, ale ta už bylo něco jiného. Tím jiným myslím splašení srdce a vyzobrazení šílených vzrušujících vzpomínek.

Těšila jsem se, to ano. Dnes byl informační den, kdy jsem ráno vstala brzy s myšlenkou v hlavě, že se konečně dozvím, jak to bude. A to mě donutilo vstát z postele pravou nohou do nového dne.

Jakmile jsme se s Lunou v dobré náladě odebraly o velké přestávce ze třídy, doprovázel nás jakýsi šum, který vytvářeli naši spolužáci a já na svých zádech cítila nepříjemné mravenčení, které teď nemělo nic společného s Dracem. Sklopila jsem hlavu a snažila se pozorovat podlahu, když jsme procházeli chodbou, ale potom jsem se podívala na Lunu, která měla vystrčenou bradu a nevypadala vůbec nervózně.

Taky se na mě podívala, naše pohledy se střetly a já věděla, co si myslí.

"Nesmíš to tak brát, prostě jsme to vyhrály a musíme toho využít," říkala mi a potom mi povzbudivě stiskla ruku. Usmála jsem se na ni a zamířily jsme do učebny v přízemí.

"Dobrý den, děvčata, posaďte se prosím na nějaká volná místa a pokud vím, tak jsme všichni," rychle jsem přeletěla pohledem třídu a cíl mého počínání seděl u okna v třetí lavici. Věnoval mi krásný zářivý úsměv, tak jsem se taky trochu usmála a šla si sednou s Lunou do zadní lavice uprostřed. Společně nás tu bylo 13. To znamená, že Luna byla poslední, který mohl jet. Tak tomu jsem říkala štěstí.

"Jak jistě víte, brzy pojedeme vlastně na výměnný pobyt za účelem vzdělání a poznání nových zemí, proto vpodstatě, abych uvedla na pravou míru, co se bude dít, Charlie, rozdej prosím tyto papíry, ke kterým si vlastně následně něco řekneme."

Hnědovlasý mladík se postavil a rozdával bílé papíry, které ukrývaly nějaký formulář na vyplnění.

"Tento folmulář bude vlastně sloužit jako vlastně jakási vaše docházka a potvrzení o vašem pobytu v zahraničí. Vyplněnou mi ji donesete přímo do kabinetu. Jsou to vlastně jednoduché záležitosti jako adresa, věk. Určitě máte zkušenosti s různými výlety, které vlastně tyhle obdobné praktiky využívaly.

Ráda bych vám pogratulovala, že jste se díky svým výsledkům z anglického jazyka a vlastně následně z francouzského nebo ruského, dostali vlastně do jakési kategorie, která si zaslouží vlastně dosáhnutí něčeho vyššího. Proto vlastně vaše odměna je v podobě tohoto výměnného pobytu, na který vlastně nejedete za účelem se pobavit, ale vpodstatě za účelem dosáhnout nějakých svých vlastně vyšších možností a také to hlavní: vzdělávat se." Točila se mi hlava ze samých slov "vlastně", které pro tuhle profesorku byly VLASTNĚ typické.

"Vím, že tohle bude možná šokující a trochu zastrašující, ale přistoupili jsme na podmínky, které budou prožívat i studenti, kteří budou vlastně cestovat i sem. Jelikož sem přijedou vlastně dva studenti, následně budete i vy rozděleni do dvojic, které budou poslány do jednodlivých zemí."

Všimla si vystřašených pohledů přihlížejících.

"Není to žádná hrůza, nemusíte se bát. Místa, kam budete vlastně posláni budou zcela bezpečná a v každé dvojici bude vlastně jeden ze dvojice dospělý. Proto jsem rozdělili následovně," nadzvedávala stohy papírů, až nakonec vytáhla průhlednou složku s papírem, která si dala před sebe a začala číst jména.