Dangerous Secret |cz #dokončeno

20. chapter

"Nejsem připravená!" vypadlo ze mě. Odpoutala jsem se a ještě zastihla letušku, jak už říkala nějakým pracovníkům, že jsme připraveni odletět.

"Moment!" zakřičela jsem a postavila se mezi ně. "Nemůžu odletět. Musíte mě pustit!" napůl jsem brečela. "Slečno, musím vás poprosit, abyste si sedla, tohle je nebezpečné." napomenula mě letuška.

"Ne!" odstrčila jsem ji od sebe a utíkala po dlouhé chodbě zpátky na letištní halu. Harry tam pořád byl. S brekem jsem se k němu rozběhla. Připadala jsem si jak ve filmu. Byl už na odchodu, utíkala jsem za ním mezi všemi těmi lidmi. "Harry!" křičela jsem, ale on mě neslyšel.
"Harry!" byla jsem už skoro u něj. Zpomalovala jsem a ještě jednou zakřičela: "Harry!" a ještě víc se rozbrečela.

"Panebože Nicole! Co tu děláš?" vypadal vyděšeně, ale šťastně zároveň.
"Miluji tě." vrhla jsem se mu kolem krku. Brečela jsem tak moc.. Nemohla jsem od něj odletět. 3 dny jsou dlouhá doba. Řekl mi to svoje největší, nejtemnější tajemství. Nemohla jsem jen tak odletět.

"Miluju tě." řekla jsem mezi vzlyky. Poznal asi, proč jsem utekla od odletu. "Sestra bude v pořádku." ujistila jsem ho.
"Nicol, ty jsi tak hloupoučká. Musíme ihned zavolat tvýmu tátovi." řekl Harry a ještě jednou mě silně objal.

-

"Ano, ano, dobře. Ještě jednou se moc omlouvám za komplikace..." slyšela jsem tátu mluvit v kuchyni. Objala jsem ho a ještě jednou se omluvila, že jsem udělala takový průšvih.
"Tohle už nikdy nesmíš udělat, rozumíš? Teta byla pořádně naštvaná, když na letišti čekala jen na Rose." napomínal mě taťka. Byla jsem za to i ráda.

"Já vím, promiň." omluvně jsem se na něj podívala a běžela do pokoje zpátky za Harrym.

"Tak co?" starostlivě se zeptal Harry.
"Zlepší se to. Vím, že jsem udělala velkou chybu, že budu mít nejspíš na celý rok zaracha, ale stalo to za to. Uvědomila jsem si, jak moc tě miluju." vtiskla jsem mu polibek do jeho rozcuchaných kudrnatých vlasů.
Položil mě na postel a obkročmo si na mě sedl. Svůdně se na mě usmál a řekl: "Byla jsi zlá holka, budeš potrestána." a začal mi svlékat košili. Po té kalhoty.

Cítila jsem se divně, když jen já byla ve spodním prádle, proto jsem mu to oplatila a také ho svlékla, ale to už úplně.

-

"Asi budu zlobit víc." zasmála jsem se a lehla si na postel vedle Harryho.
"Taky doufám." zasmál se a jen tak jsme leželi v objetí.

Byl to náročný den. Všichni jsme vyčerpání a unavení.
Nakonec jsem s Harrym po pár minutách usnula.

___________________________________________

-Přes půl roku nebyla část?! Co se to stalo?! Žádné nápady, nic.. Nebavilo mě to psát, e jakmile jsem si dneska přečetla vaše komentáře, uvědomila jsem si, že by bylo hodně moc fajn napsat pokračování :)

-Vím, že tahle část je o ničem a je hrozně krátká, ale musím se zase do toho dostat.

-Jinak- chystám novou povídku, kterou již brzy můžete vidět na mém profilu.

Doufám, že tahle část stála aspoň za něco.
Nezapomeňte, že vás mám ráda a vždy mě potěší vaše nádherné komentáře ♥
-Claire♥