Dangerous Secret |cz #dokončeno

22. chapter

"Nic?" oslovila mě Candy.

"Hm?" zvedla jsem hlavu a podívala se na číšníka.

"Nekoukej tam." stydlivě mě napomenula. Líbí se jí. Je to jasné. Ihned mě napadl plán. "Omylem" jsem žduchla do jejího latté, které se rozlilo po její bílé halence.

"Panebože! Já tě zabiju!" křikla v šoku a začala si ubrouskem od latté čištit top.

"Dobře." zasmála jsem se, zvedla jsem se a šla k číšníkovi.

"Oh můj bože! Nicole Faith McDowell, co to děláš?!" potichu na mě křikla, já se usmála a pokračovala v chůzi k němu.

"Ahooj." řekla jsem, když jsem se lokty opřela o pult, aby mi šlo trochu vidět do výstřihu. Zpozorněl. Tak se to dělá.

"Co si přejete?" stydlivě se usmál. Úsměv jsem mu samozřejmě oplatila.

"Moje kamarádka, Candy, se nešťastnou náhodou polila tvým lattém. Její nová halenka je úplně zničená." začala jsem dramaticky, avšak nevinně máchat rukami.

"Oh. To je mi líto. Udělám, co bude třeba." po těhle slovech mi došlo, že to byl až moc velkej slušňák. Dobře Candy, nech si ho.

"Potřebovala by to vyčistit. A 2x nové latté." odcházela jsem od něj a ukázala na prstech 2.

Číšník mě následoval i s ubrouskama.

"Velmi se omlouvám." zdvořile se na Candy usmál.

"V pořádku." šeptla a náznakem rtů mi poděkovala. Já si udělala pohodlí v křesle a sledovala tu komedii. Nebo spíš romantiku?

"Jmenuji se Stefan." podal jí ruku, zatímco jí utíral top.

"Candy." prostě odpověděla a já viděla, jak mezi nimi vládne chemie. Ach ta láska. Bylo mi to celkem líto, že asi tohle nikdy nezažiju. Normální lásku. Když mám za kluka upíra. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Harry mi už všechno vysvětlil. Dokonce mi řekl, jaké má nepřátelé po celém světě. Že může ovlivňovat lidi, dokáže uzdravovat lidi svou krví,.. jako v nějakém filmu. Byl prostě dokonalej. Milovala jsem ho čím dál tím víc. Ale na koncert asi nepůjdu. Nemám s kým. Kdyby tady byla má sestra, dala bych jí ten zatracenej lístek. Taky ho můžu vydražit, ale to se mi zdá hnusné na to, že mi ho dal přímo Harry. Fakt je nemusím, jako skupinu, jeho miluju, ale .. prostě tam nejdu.

Ti dva si rozumněli čím dál tím víc, dokonce si vyměnili telefonní čísla.

Po hodně dlouhé době strávené ve Starbucks jsme šly do kina. Dlouho jsem s Candy něco nepodnikla, tak se mi zdálo správné jí to vynahradit. Film, Fak jů pane učiteli 2, který právě promítali, byl naprosto úžasnej. Pořád jsme si říkaly, že bychom takového učitele klidně brali. Takového.. moc sexy, co se s vámi baví jako s kamarády.. Ale Candy pořád musela mluvit o tom číšníku. Myslím, že Stefan se jmenuje.

"Candy, už stop prosím. Nemluvíš o ničem jiném, než o něm. Mě to taky nebaví poslouchat." vyjela jsem na svou kamarádku, když jsme vycházely z kina.

"Když on je tak božský!" ohradila se.

"Candyy. Prosím!" trochu jsem křikla.

Celou cestu domů jsme si zpívaly, jako 2 puberťačky. To jsme taky byly. 17-leté poblázněné holky.

"Co ty a Harry?" šťouchla do mě.

"Co chceš slyšet? Prostě jsme spolu." uculila jsem se.

"Takže ten koncert padá?" zvedla obočí Candy.

"Candy, zlato. Kdyby jsi mě poslouchala a nekoukala po tom klukovi ze Starbucks tak víš, že koncert už dávno začal. Možná také i skončil. Nevím." zvedla jsem ruce jakože "what".

"Ach tak." vzdychla a to už jsme se blížily každá ke svému domu. Fakt výhoda byla, že jsme sousedky.

"Tak zítra." rozloučila se.

"Možná i ne." usmála jsem se.

"Neblázni, zítra je den před Vánoci! Musíme jít ven!" natěšeně řekla.

"Nevím." zakroutila jsem hlavou a odemkla si vchodové dveře.

Táta měl pravdu, nebyl doma. Jel někam.. Nevím kam. Ani lístek mi tu nenechal, což se nestává. Za toho půlroku, co tu jsem, mi vždycky nechal lístek, kde je. Mobil mi taky nezvedal. Najednou mě napadlo- "Táta a nějaká ženská?" otráveně jsem řekla, ale nechtěla jsem tomu věřit. "Nemůže mít ženskou!" zakřičela jsem a bouchla dveřmi od svého pokoje. Ale v tu chvíli bouchly i dveře dole. Naskočila mi husina. Slyšela jsem i dolní dveře. Určitě to nebyla ozvěna z těch mých. Pomalu jsem se vplížila ke schodištím, kde jsem chvilku stála a koukala dolů.

Ženský smích. Panebože! Jak falešný ženský smích!

"Já tě miluju." nahlas se ta ženská zasmála.

"Já tebe taky cukroušku, ale musíš být tichoučko. Moje náctiletá dcerunka spinušká." zasmál se též. Nejspíš opile.

"Cukroušku?! Spinušká?!" znechuceně jsem ty 2 slova zopakovala a rychle se vplížila do svého pokoje. Stihla jsem zhasnout a dírkou od zámku jsem pozorovala chodbu, na které se za chvilku zjevil táta s nějakou zrůdou. "Zmalovaná blondýna. Kde jsi ji prosímtě vyhrabal?! V bordelu?!" byla jsem naštvaná čím dál tím víc.

"Určitě chce tátu jen pro peníze!" i tahle myšlenka se mi prohnala hlavou. Už šli. Viděla jsem, jak ji drží kolem kroku a opile jdou do ložnice. "Jen to ne prosím." znechuceně jsem sjela opřená o dveře na zem, když jsem slyšela její nejodpornější slova: "Ty divochu!"

Panebože! Oni to snad.. To snad nemyslí vážně! Opravdu do dělají?! Proč tak nahlas! Nepotřebuju je slyšet! Vzala jsem mobil a vytočila Harryho číslo. Nebral mi to. Možná je pořád na koncertě. Vůbec nevím, jak jim to dlouho trvá. Bože! Dala jsem si sluchátka do uší a nahlas pustila metal. Aspoň tohle přebije ty odporné vzdychy. Není nic horšího než při tom slyšet vašeho rodiče. Nemohla jsem usnout celou noc. Byla to katastrofa! O půl 3 v noci konečně utichli a to jsem mohla i já. Jít v klidu spát. 

_____________________________________________________________________________

-Takže se opět hlásím s novou kapitolou a to 876 slovy! Vždycky jsem psávala tak 1400 slov, čemuž nemůžu uvěřit, protože stěží napíšu 700. Spíše zůstávám na té 500. Mě se i líp čtou kratší části. Nevím jak vám, můžete mi to napsat do komentářů :)

-Jinak je tady nová zápletka a to tátova přítelkyně. Co myslíte? Bude ho mít opravdu ráda? Nebo ho chce jen pro peníze, jak si myslí Nicole?

-Děkuji za vaši podporu, s láskou Claire xox