27. chapter

167 12 2
                                    

 „Bože, ticho! Chci spát.." unaveně jsem zívla, zatímco jsem otevírala oči. Pořád tma. „Harry?" podívala jsem se na prázdné místo vedle sebe. Rukou jsem přejela po jeho půlce postele a ucítila chlad. Musí být už dlouho pryč, nevšímala jsem si toho, byla jsem moc unavená pochopit to, že neleží vedle mě. „Třeba šel jen na záchod." S mými myšlenkami jsem zase usnula, avšak po nedlouhé době mě probudilo nepříjemné světlo. „Harry, zhasni, prosím." Žadonila jsem a donutila se otevřít oči. Můj smích mě hned probral. Byl jen v bílých boxerkách s červenými srdíčky, v ruce držel bílou růži a začal zpívat A.M.

„Oh můj bože. Tahle písnička se teď vážně hodí." Zasmála jsem se a dál ho pozorovala, celou dobu, co hrál, se na mě díval. Na konci obdržel menší potlesk. „Miluju Tě." Řekl a já ho políbila. „Já tebe víc." Šeptla jsem a on mi dal růži. „Je naprosto nádherná, děkuji." A znovu jsem ho políbila.

„Chci s tebou stihnout východ slunce, pojď, začíná v 6:18!" musela jsem se zasmát.

„Východ slunce?" zopakovala jsem.

„Ano! Pojď!" vstal a hodil po mě mé věci.

„Jako díky, Harry, ale myslím, že to za 40 minut nestihneme." Ukázala jsem na mobilu čas.

„Nemusíš se malovat." Zasmál se a já si vzdychla.

„Dobře, tak já si jdu jen vyčistit zuby a hned jsem tu." Mrkla jsem na něj a přešla do koupelny. Otevřela jsem zrcadlo, vzala si svůj červený kartáček na zuby a dvě minuty s ním přejížděla po zubech, po té jsem si vzala zubní pastu a na konec opláchla obličej. Ani ne za 10 minut jsem byla i oblečená. Vrátila jsem se do ložnice pro Harryho a šli jsme se společně obout, pak jsem nastoupila na místo spolujezdce do Harryho Range Roveru a jeli jsme směr k tomu nejlepšímu místu na východ slunce.

„Wow, tady je to vážně úžasný." Zajásala jsem, když jsme zaparkovali někde na velkém kopci, pod námi byla už jen jakási propast. Připomínalo mi to hrozně Grand Canyon, ale tam jsme nebyli.

„Jsme tu přesně na čas! Pojď." Ukázal na kapotu auta, kde ležela velké béžová deka. Sedla jsem si spolu s Harrym na kapotu, společně jsme se zakryli, já si položila hlavu na jeho rameno a čekali na sluníčko.

„Má to dvě minuty zpoždění." Nevrle řekl Harry. Musela jsem se tomu zasmát.

„Hele!" zakřičela jsem, zvedla hlavu a ukázala jsem pravou paží na paprsek sluníčka, který právě vycházel. Za chvíli nás osvítilo celé sluníčko.

„Říkal jsem ti, že tě čeká překvapení." Šeptl, vzal mou hlavu do dlaní a něžně mě políbil, zapojila jsem se do polibku a užívala si to nádherné ráno. „Děkuju." Řekla jsem pak mezi polibky. Asi ještě hodinu jsme jen tak seděli na kapotě auta a dívali se na tu krásu, která vyčnívala mezi tou přírodou.

__________________________________________________________

♥hrozně moc se omlouvám, že jsem nepřidala dřív část, chtěla jsem napsat i vánoční speciál, ale notebook jsem u sebe neměla hrozně dlouhou dobu, jako naschvál mi odešel i počítač a mobil jsem měla v opravně.. na konci roku se vždycky všechno se*e :D nemá to tak tak taky? :D♥

♥jinak jste se konečně dočkali toho překvapení, ze začátku jsem myslela, že napíšu další úchylnou část, ale rozhodla jsem se to změnit, snad se vám to líbí takhle víc♥

♥mám vás všechny moc ráda, doufám, že jste si naplno užili Vánoce i Silvestr, všechno nejlepší do Nového roku!♥

- vaše Claire♥



Dangerous Secret |cz #dokončenoKde žijí příběhy. Začni objevovat