Dangerous Secret |cz #dokončeno

19. chapter

*Pohled Nicole*

Konečně byl pátek. Den odjezdu do Irska. Poslední víkend před Vánoci. Hrozně jsem se tam s Rose těšila. Konečně po půl roce uvidíme tetu, přátelé,..

*10:05-letiště Heathrow*

"No tak, holky, konec objímání, za ani ne za půl hodiny vám to jede." připomínal nám neustále taťka. "Neboj, to stihnem!" řekla jsem mu a šla za Harrym, který stál vedle taťky. Nechtěla jsem se s ním loučit. Nesnáším loučení. "Faith." řekl. Já se začervenala a taky ho oslovila: "Edwarde." a pokračovala: "Budeš mi tak chybět! Proč nejedeš s námi?" napůl jsem brečela. "Nemůžu, zítra máme koncert. Ehm.. pojď se mnou." nakázal mi a vedl mě na sedačky doprostřed haly. "No?" zeptala jsem se zvědavostí. Bylo vidět, že je nervózní. "Tady to nejde." řekl, vzal mě za ruku a vedl na klučičí záchodky. 

"A tady co chceš dělat?" zeptala jsem se ho s pobavením. "Nesměj se. Potřebuji ti něco důležitého říct." odpověděl, vzal mě za ruku a hluboko se mi podíval do očí. "Už zase ty žilky. Harry, co se to sakra s tebou děje?!" začínala jsem být nervóznější než on. "Nechci to tajit, jestli spolu máme být, stejně by jsi se to dozvěděla, takže.." sekl se a já mu napomohla k tomu, aby pokračoval: "Takže..?" "No.. mám na tebe chuť. Mám rád krev. Nepouštěj mi ty ruce sakra Nicole!" začal křičet a já skoro brečet. "Prosím, nekřič na mě." šeptla jsem se slzami v očích a pak se ho klidně zeptala: "Ok, vím, že máš nějaké tajemství, tak mi ho řekni. Hlavně v klidu." a políbila jsem ho.

Usmál se, ale pak mu úsměv zmizl z tváře. "Nicole. Miluju tě. Nechci, aby to mezi námi pokazila věc, za kterou v podstatě nemůžu. Jsem.." nedořekl, byla jsem fakt nervózní. "Co?! Co jsi?! Harry!" křičela jsem a rozhazovala rukami. "..upír." konečně dořekl, ale místo toho, aby tu se mnou zůstal, tak někam rychle zmizel. "Harry?!" zakřičela jsem na něj. 

Jak může být upír? Není to směšné? "Harry! kde jsi?! Harry! Harry!" popadala mě panika. Podívala jsem se na mobil. Sakra, 10 minut do odletu. Utřela jsem si slzy a utíkala do letištní haly, kde na mě už otec s Rose čekali. "Má to 3 hodiny zpoždění." řekla otráveně Rose. Dokonce jsem byla i ráda. Nebo ne? Ani jsem nevěděla, jestli chci být s Harrym.

"Omluvte mě." řekla jsem otci a Rosemary a šla si sednout na sedačku někam hodně daleko od lidí a začala brečet. Proč mi to neřekl dřív? Proč zrovna on? Sakra Harry, potřebuju tě tady! Kde jsi?

Odkašláním mě někdo vyrušil z mých myšlenek."Harry." řekla jsem a silně ho objala. "Prosím, vysvětli mi to všechno. Proč jsi mi to neřekl dříve? Co teď? Vypiješ mě nebo co? Nebo.. co když se neudržíš a.. Harry, sakra mluv!" nervózně jsem na něj křičela různé otázky. "Takže.. Začalo to když...."  stihl mi to všechno za ty 3 hodiny říct, mě se jenom po tváři kutálely slzy. "Takže jsi tou zrůdou. Promiň, upírem teprve rok a půl?" zeptala jsem se ho zvědavě. "Hm." kývl, vzal mě za ruku a šli k otci a Rose. Byl čas odletu. "Budeš mi chybět tati." rozloučila jsem se s ním. "Však jsou to jenom 3 dny." uklidnil mě a po té i obejmul. "Harry." řekla jsem a on mě silně objal a po té políbil. "Miluji tě." řekl, já mu dala pusu a s Rose jsme nastoupily.

"Tak jo, odlétáme, jsi připravená?" zeptala jsem se Rose, kývla a obě jsme si daly sluchátka do uší.

______________________________________________

Omlouvám se, že je zase krátká, ale asi nedokážu psát moc dlouhé části, takže všechny budou spíš kratší.

Doufám, že se vám tento díl líbil. Psala jsem to rychle, takže se omlouvám za chyby :)