Impossible

10.Chrám

1. Den

Stála jsem uprostřed chrámu a rozhlížela se okolo, byla to vážně nádhera. Alex se za chvíli zjevil vedle mě.

„Co ti tak trvalo?" koukla jsem na něj „rozhlídnul jsem se okolo jestli tě někdo neviděl" jen jsem přikývla a začala zkoumat vnitřek chrámu.

Byla to jen jedna velká místnost s 6 sloupy,a několika mozaikami na stěnách, jinak to byly z většiny cihly, když byly nové byly asi bílé, možná trochu do šeda, teď byly ale čistě šedé a tmavé.

„Tak co teď?" zeptala jsem se „neměla se tu teď objevit Adra nebo něco?" dodala jsem ještě. „Musí tu něco být, trochu se porozhlédneme".

Přešla jsem k jedné stěně a začala ji zkoumat, nebyla nějak zvláštní. Prošla jsem ho dokola hned několikrát, ale nic jsem nenašla.

„Nic tady není" řekla jsem nakonec „ne, ne, ne něco tu být musí" zněl dost nervózně, nic překvapivého přece jen šlo tu doslova o jeho život.

„Hele jsme tu první den a zkoumáme to tu už víc než 2 hodiny, vrátíme se sem zítra jo?" usmála jsem se na něj, jen přikývl.

Prošla jsem zase skrz mezeru a šli jsme do hotelu.

„Dobrý?" zeptal jsem se po nějaké době, co Alex mlčel „jo, jo v pohodě" nikdy jsem nikoho neviděla tak smutného, jen tak šel a koukal do země.

„Hned zítra se tam vrátíme a prozkoumáme to znova, něco najdeme, vím to " řekla jsem jen „jak to asi můžeš vědět?" podíval se na mě těma smutnýma očima „prostě to vím" podívala jsem se mu do očí a usmála se, trochu se na mě pousmál.

2. Den

Vzbudila jsem se celkem brzo, už jsem nemohla dál spát. Oblékla jsem se a udělal všechnu hygienu, na hlavě jsem si jen zapletla culík.

„Hm. Kde je ?" uvažoval jsem nahlas, Alex nikde, co teď ?

Tohle je stupidní „Alexi!" zakřičela jsem, fajn byl to blbý nápad. Je jen jediný místo kde může být.

Došla jsem až k chrámu a zase prolezla mezerou dovnitř.

„To tu sedíš celou noc?" zeptal jsem se „my duchové nemáme moc věcí na práci" řekl sklesle. „A našel jsi něco?", „ne" vzdychl „sedím tu celou podělanou noc a nic jsem nenašel" zase vzdychl.

Přešla jsem k jedné zdi a začala jsem ji oprašovat rukou. „Co to děláš?" objevil se přímo vedle mě „něco tu musí být a já to najdu" otočila jsem se na něj a usmála jsem se, on se usmál na mě.

Než jsem to všechno ometla měla jsem úplně špinavou ruku, tak jsem pak začala používat mikinu. Nakonec jsem ji musela vyhodit.

Začal jsem obcházet to co jsem ometla a Alex hned vedle mě. Prošli jsme to celé asi dvakrát a nic jsme nenašli. Alex si šel sednout a rozhlížel se okolo.

Já jsem zatím ještě zkoumala tu stěnu „myslím že něco mám" křikla jsem a v tu chvíli stál vedle mě „co? nic nevidím"ještě trochu jsem ometla ten kousek stěny.

„Tady vidíš? jedna cihla je tmavší než všechny ostatní" tázavě na mě koukl „a to znamená....?" musela jsem se usmát „když byly ty cihly nové tak byly bílé nebo možná světle šedé, ale teď mají všechny úplně stejnou tmavou barvu, ale ta jedna ne, je tmavší a to znamená že musela mít jinou barvu už od začátku" řekla jsem to asi na jeden nádech a pak jsem nemohla popadnout dech.

„Wow" řekl Alex uznal a začal se smát i já se smála, konečně jsme něco našli.

Přešla jsem k cihle a začala ji zkoumat, trochu se kolébá určitě půjde vytáhnout říkala jsem si pro sebe. Za nějakou dobu jsem ji úplně rozkývala a vytáhla ven, ve zdi po ní zůstala jen díra.

První jsem si dobře prohlédla cihlu a když jsem si byla jistá, že na ní není nic zvláštního, přesunula jsem se zpět ke zdi.

Za tou cihlou bylo něco schované, strčila jsem tam ruku a chvíli jen tak šmátrala „je tam něco ?" zeptal se Alex nedočkavě „počkej, mám to " vytáhla jsem ruku ven a v ruce jsem měla starý kus papíru.

„Rychle rozbal to!" vykřikl Alex, rozbalila jsem papír a na něm bylo napsáno :

„Vydej se na západ do nekonečných hlubin, ale dávej pozor ať neuvízneš ve věčném ohni."

„To je vše nic víc tu není" řekla jsem „do háje, další hádanka!" rozčiloval se Alex.

„Pojď venku už se začíná stmívat, strávili jsme tu celý den, v hotelu to prozkoumáme" usmála jsem se na něj „jo, promiň štve mě že mi nemůžou dá jasnou odpověď "řekl jen a vyšel ven z chrámu, doslova prošel skrz zeď.

Seděla jsem u notebooku a hledala jestli to něco znamená, co to sakra může být?

„Máš něco?" ptal se Alex pořád, začínal mě vážně štvát, vím že nemohl nic dělat, ale jen tam tak seděl zíral na mě a sem tam se zeptal jestli jsem něco našla.

„Ještě ne"řekla jsem podrážděně „Dej si pauzu" zvedla jsem k němu hlavu „co, teď ?" koukla jsem mu do očí „udělala jsi toho pro mě dneska už dost, běž spát jsi určitě unavená" vážně jsem byla unavená byla už skoro půlnoc.

Lehla jsem si a do minuty jsem usnula.

Zase se mi zdál ten sen, už mě to ani nepřekvapovalo.

Ahoj! Dneska je tu o dost kratší část, já vím.I tak doufám že se bude líbit! :D