Impossible

6.Legenda

Alex

„Sakra. Sakra. Sakra!" křičel jsem a procházel se lesem. „Zase! Zase jsem to celý zmršil!" křičel jsem jak nejvíce jsem mohl, ale stejně mě nikdo nemohl slyšet. „A teď se tu navíc bavím sám se sebou ! sakra!". Došel jsem až k té malé louce, kde jsem celý ty roky sám proležel. Asi si budu muset zvyknout že tu už navždy budu jen tak ležet, říkal jsem si v duchu. Musím za ní, musím jí najít a přesvědčit ji že nejsem takový jak si teď nejspíše myslím. Do háje! jak to udělat?

Ještě horší je, že holka kterou mám rád si o mně myslí něco takového. Počkat mám rád? Já ji mám rád! Možná jí mám dokonce víc než rád, ale to se nesmí stát, nesmím dát nic najevo nebo ji vyděsím, zase. A to co jsem řekl, jsem řekl hlavně proto že jsem doufal že až budu zase upír, tak budu moct být s ní, ale teď je všechno špatně. Musím s ní mluvit.

Niky

Když jsem se vzbudila bylo mi děsně, ne jen kvůli Alexovi, ale teď už i kvůli Petře. „Sakra, co teď?" řekla jsem si pro sebe. Strašně mě to mrzí, hrozně mě štve to co si myslím o Alexovi, protože si o něm nechci myslet takové věci. Co je to se mnou ? Je snad možné že bych ho mohla mít ráda? Ne to je hloupost, nebo si to možná jen bojím přiznat.

Pořád na něj myslím, je tak citlivý, ale zároveň to není žádná citlivka, je to chlap, moc hezký chlap. Tolik mi toho o sobě řekl, asi je to vážně tak.

Mám ho ráda.

Zároveň se ale bojím, při představě že bych mu pomohla být znova upírem a on pak zabíjel je mi zle. A je mi ještě hůř když si představím že ze mě chce udělat upíra, nechci být upírem, proč bych chtěla? On to tak ale asi plánuje, takže když mu pomůžu, zemřu. A když ne, tak se tím budu navždycky užírat, sakra pitomý city!

Teď vím jistě jen jedno, „musím s ním mluvit".

Skoro jsem to ani nedořekla a byl tam, díval se na mě těma smutnýma zelenýma očima.

„Ahoj" řekl

„Ahoj" řekla jsem. „Minule jsem tě nechtěl naštvat, nebo vyděsit moc mě mrzí co jsem řekl." co mám teď říct? je tak strašně zranitelný, tak moc bych chtěla být s ním, ale to se nestane protože on ze mě chce udělat upíra a to se nesmí stát.

„Tak proč jsi to říkal?", přemýšlel, nevěděl co mi má odpovědět.

„Protože" zarazil se, uvažoval jestli má pokračovat nebo ne „Protože jsem doufal, že by to tak jednou mohlo být." řekl to a řekl to co jsem si v hloubi duše vlastně nejvíce přála.„Já"zase se zarazil „ Mám tě rád Niky" trochu to vykoktal, šlo poznat že takový rozhovor už dlouho nevedl. „ I já tebe.", usmál se a já taky, chvíli jsme tam zase jen tak stáli a koukali si do očí.

Seděli jsme na posteli, teda já seděla on se tam vlastně spíše vznášel.„Strašně mě mrzí že nemůžeme být spolu." řekla jsem „ vždyť můžeme " otočil se na mě. „ Ne to nejde, já nechci být upír Alexi, hrozně ráda bych byla s tebou, ale nejde to" když jsem to říkal skoro jsem až brečela, ale takhle je to správné. „Nemusíš být upír abychom mohli být spolu, můžeme spolu prostě být aspoň na chvíli na nic nemyslet a jen žít tak jak bychom chtěli".

Teď už měl obličej jen pár centimetrů od toho mého a podíval se mi na rty „tak moc si přeji tě políbit" pomalu už se blížil k mým ústům, ale pak se zarazil, došlo mu co se chystá udělat a nechal toho. Vzdychla jsem, už to že byl u mě tak blízko byl úžasný pocit. V tu chvíli jsem si přála aby to tak zůstalo už napořád.

„Takže, možná by jsme měly začít pracovat" řeka jsem „jo, asi jo" usmíval se u toho.

Přešly jsme ke stolu. „Takže, shrneme si co víme. Je to nějaký chrám v Itálii", řekla jsem „a asi je o trochu novější" doplnil mě Alex. „Fajn, ale takových chrámů může být spousta, zkusím Internet"řekla jsem a přešla k počítači „víš co je to internet ne ?" utahovala jsem si z něj „jo, měl jsem celkem dost času na to sledovat lidi jak ho používají a mluví o něm, jen tak že se ptám nejste na tom tak trochu závislí?" ušklíbl se „kdyby jen trochu" řekla jsem jen a pokrčovala v hledání.

„Něco mám" řekla jsem po nějaké době „ukaž" řekl Alex a v té chvíli se zjevil přímo vedle mě. „Chrám svaté Kristiny, je to na jihu Itálie, je z 18. století " řekla jsem a koukla na něho „ to zní dost nadějně, můžeš o tom zjistit víc ? třeba jestli se k tomu neváže nějaká legenda nebo tak něco?" řekl a já si u toho počítače připadala jako z FBI nebo tak něco.

„Jo, je tu nějaká legenda, musím to stáhnout" hotovo.

„Až přijde čas on, i s ženou po jeho boku přijdou, přijdou si pro odplatu, ocitnou se však v krvelačné bitvě, kde přijde životní volba, která zpečetí jeho osud."

„Páni" vzdychla jsem „páni" zopakoval po mně „takže, co budeme dělat teď?" zeptala jsem se „na to bych se měl zeptat já tebe, ty jsi tu šéf" to mi celkem lichotilo, tak jsem se usmála „poletíme do Itálie" řekla jsem jako by to bylo naprosto normální, ale nebylo nic z tohohle nebylo normální, letím do Itálie protože jdu hledat chrám abych oživila jednoho upíra, kterého mám ráda. Takže tohle fakt není normální.

Ahoj!:) vím že mi to dost trvalo, ale snad to bude stát za to. Budu se snažit vydávat kapitoly co nejčastěji, nejspíš asi ob den, když budu stíhat psát tak i dřív. :D