Impossible

8.Přátelé?

Bylo kolem deseti ráno a já čekám na Petru, vsadím se že má po včerejšku kocovinu, zajímalo by mě jak dlouho tam ještě seděli po tom co jsem odešla. Asi za půl hodiny přišla.

„Čau" řekla jsem „ahoj, Niky já udělal jsem něco hrozného" tvářila se dost zoufale a já jí naznačila ať jde dál, sedli jsme si do kuchyně ke stolu. „Co se stalo?", „no,po tom co jsi odešla jsme s Vojtou ještě trochu pili a asi jsme pili o něco víc, Niky já se s ním vyspala" řekla a málem se rozbrečela, ale mě to moc nepřekvapilo, sice měla přítele, ale s Vojtou jeto k sobě vždycky táhlo. „Ach můj bože Peťo" řekla jsem a objala ji „to bude dobrý" říkala jsem jí „jo já vím, jen nevím co mám teď dělat".

„Vím že se teď asi moc nehodí se na to ptát, ale cítíš k Vojtovi něco?" koukla jsem jí do očí, už nebrečela „to je na tom to nejhorší, já, v poslední době jsem se Vojtovi dost vyhýbala protože jsem k němu začínala něco cítila a nechtěla jsem to cítit, ale teď už to vím určitě. Niky já mám přítele a přitom miluju někoho úplně jiného!" ta poslední slova skoro až vykřikla a zase začala vzlykat.

„Tak kde je potom problém?" usmála jsem se na ni „jak to myslíš?"zeptala se „hele Vojtu přece miluješ a s Martinem spolu chodíte jen pár týdnů, tak kde je problém?" usmála jsem se, ale ona se na mě vážně podívala, to on je ten problém, ona sice Vojtu miluje ale není to vzájemné „Ou."řekla jsem jen a ona vzdychla.

„A víš určitě že Vojta k tobě necítí to samé jako ty k němu?" byla to sice trochu blbá otázka, protože Vojta s nikým nevydržel moc dlouho, byl spíše ten typ co se s holkama jen vyspí a pak je vykopne ze dveří. Spal snad s každou holkou v naší třídě, kromě nás samozřejmě, vlastně teď už jen kromě mě.

„Bojím se že mě jen využil." že by chtěl Martinovi oplatit jak se on vyspal s jeho holkou? Je to vlastně dost pravděpodobné byla to jediná holka které kdy věřil, ani mě nepřekvapuje že si nikdy s žádnou nezačne. 

„To si nemyslí, on takový není. Myslíš si že by tě využil jen kvůli pomstě?" byla zoufalá šlo to na ní vidět vždycky když se jí chtělo brečet třepaly se jí víčka, bylo to divný, ale jen tak jsem to vždycky poznala. „Promluvila by sis s ním?" zeptala se „já myslím že o tomhle bych s ním neměla mluvit já" skoro jsem to ani nedořekla a Petra vykřikla „Prosím, prosím udělej to pro mě.". „Fajn". Chvíli jsme si pak ještě povídali, ale na filmy jsme neměli ani jedna náladu, tak jsem ji poslala domů ať se jde vyspat. A já půjdu za Vojtou.

Chvíli jsem stála přede dveřmi než mi Vojta konečně otevřel, měl vlastní byt což bylo super protože když jsme my potřebovali utéct z našeho života s rodiči u něho bylo vždycky místo. Když otevřel měl na sobě jen trenky a měl úplně rozcuchané vlasy, takhle mu to slušelo mnohem víc než normálně.

„Co je vzbudila jsi mě" napůl to zašeptal „můžu dál? musím s tebou mluvit" jen mi uhnul abych mohla projít, nalil si do skleničky vodu a napil se „Fajn" už zase mluvil normálně „co potřebuješ ?" sedl si ke stolu a já si sedla naproti něj.

„Děláš si ze mě sakra prdel? Petra je kvůli tobě úplně v háji, kvůli té tvé pitomé pomstě!" zakřičela jsem na něj a vstala jsem od stolu „jaké sakra pomstě? o nic takového tu nešlo!" teď už křičel i on, ale ještě pořád seděl na židli. 

„Nedělej ze sebe blbého, došlo mi to, i Petře to došlo a dalo mi fakt práci abych jí přesvědčila že nejsi až takové hovado! Že jsi ji jenom nevyužil kvůli pomstě! Že jsi nevyužil toho že k tobě něco cítí aby sis dokázal jakej seš borec!"křičela jsem, řekla bych mu toho ještě mnohem víc, ale už jsem nemohla říct ani slovo. 

„Ona ke mně něco cítí?" zeptal se teď už klidným hlasem a pomalu vstal ze židle „blik!" řekl jsem jen a rozhodila jsem rukama do stran „to jsem netušil" sklopil hlavu „Taky ti to mohlo dojít, protože ona je kvůli tobě úplně zničená, zase si to celý posral a doufám že to víš. " řekla jsem teď už klidně.

Otočila jsem se a chtěla odejít „počkej!" křikl na mě „prosím pomoz mi, co mám teď dělat?" stál tam přímo naproti mě a žádal mě o radu, nejraději bych ho poslala do háje, ale Petra je moje kamarádka a ona si zaslouží klid.

„Omluv se Petře, neříkej ji o tom že jsi ji jen využil, bylo by to ještě horší. Řekni jen že jste byli opilý a ani jeden jste nevěděli co děláte. Hlavně si ale dávej pozor aby jsi náhodou nedal najevo nějaké city, protože jestli budeš tu holku dál tahat za noc, osobně tě zabiju." řekla jsem jen a otočila se ke dveřím „a co když k ní něco cítím ?" .

Otočila jsem se na něj a dívala se mu přímo do očí, stáli jsem jen kus od sebe „drž se od ní dál, jasný? Ona už si toho zažila dost a nepotřebuje mít na krku ještě tebe! Navíc kdyby jsi ji měl opravdu rád, tak by jsi ji takhle hnusně nevyužil. Jestli jí ještě jednou ublížíš nedožiješ se dalšího dne. Jasný?" řekla jsem to co nejklidněji jsem mohla, ale přitom jsem mu chtěla vlepit takovou facku že by spadl na zadek.

„Jasný" řekl jen a já šla.

Za pár hodin odlítám do Itálie potřebuju se taky připravit a sbalit si věci. Mám toho ještě strašně moc na práci ti dva mě zase zdrželi. No jo no přátelé.

Ahoj!Dneska tu máme kapitolu bez Alexe:) doufám že se bude líbit! :D