Impossible

11.Další problémy

3.Den

„Niky? Niky? Niky tak vstávej!" slyšela jsme Alexe, asi po pěti minutách jsem se vzbudila a konečně se zorientovala.

„Proč mě sakra budíš?" řekla jsme rozmrzele „v noci když jsi spala, šel jsem se podívat k tomu chrámu, někdo tam byl, myslím že tě sledovali" dořekl to a já hned vyskočila z postele.

„Počkej vždyť to je blbost ne? Proč by mě sledovali?" Alex se zatvářil trochu bojácně „byli to upíři, myslím že slouží mému bratrovi a dozvěděli se o tom že se tu potulujeme, asi jim někdo donáší." řekl a šel se podívat z okna, pak zase přešel ke mně. 

„Počkej takže tvůj bratr ví o tom že v tom chrámu byla tvoje propustka na svobodu a nic s tím neudělal?" zeptala jsem se a zírala na něj.

„Benedikt ví to samé co jsem věděl já, ale on nikdy nechodí ven, má své kumpány kteří mu až pod nos nosí jídlo, vlastně ne jídlo, pro něj je to sice jídlo, prostě mu tam tahají lidi aby je mohl zabíjet a pít jejich krev. To je fuk. On se skrývá a ven posílá jen své kumpány, ale nevím proč je nikdy nenapadlo ten chrám prozkoumat.Schovali to tam čarodějky tak je možné že tam upíři nesmí." trochu se v to zamotával.

„Aha, takže co teď?" zeptala jsem se „nemáme moc času, nebo tě najdou a zabijí tě a k tom jim nedám příležitost." podíval se mi do očí „půjdeme jinam, obhlédnul jsem tržiště jsou tam celkem velké stany, takže kdyby ti nevadilo spát venku." řekl a já jen přikývla.

Sbalila jsem si věci a šli jsme.

„Vy už odcházíte?" zeptal se mě Fernando majitel hotelu „ano, už musím jít" usmála jsem se na něj, byl to příjemný malý stařík. „Ach tak, tady máte zpět peníze a určitě se zase zastavte kdyby jste měla cestou kolem" usmál se na mě, taky jsem se usmála.

„Kampak jdete?" zeptal se a u toho počítal peníze „na západ, koupím si stan a strávím noc pod širákem" řekla jsem a usmála se.

„Tak tady to je" podal mi peníze „mějte hezkou dovolenou" zase se usmál „děkuji, neshledanou" řekla jsem a šla ven z hotelu.

„Bože víc si to protahovat nemohla?" zasyčel Alex „nech toho, byl to milý starý pán" zašeptal jsem aby nikdo neslyšel že mluvím na vzduch. „To byl, možná až moc milý" zase do toho začal šťourat, jen jsem protočila oči.

Šli jsme asi 3 hodiny, dokud jsem nedošla až asi do poloviny jednoho velkého kopce. Tam jsem si postavila stan a hodila do něj věci.

„Tak, co teď?" zeptala jsem se „musíme přijít na to co to znamená" vzala jsem si do ruky jednu mapu a prohlížela si názvy všech měst, hor i vesnic na západě. Po dvou hodinách jsem našla velký kulový. 

„Fajn" řekl Alex unaveně „shrňme si co máme" řekl „myslíš nic?" trocha sarkazmu neuškodí ne ?

„Jo" vzdychl. „Na něco přijít musíme" řekla jsem.

Vzala jsem do ruky mapu „poslouchej mě!" křikla jsem na něj a o si sedl do trávy naproti mě.

„Itálie se rozděluje na 19 regionů, jsou v ní 3 větší řeky, 2 velká pohoří, ovýmá ji 5 moří, 3 sopky, 2 ostrovy "chtěla jsme pokračovat, ale Alex mě zarazil „to je ono!" vykřikl.

„Co o čem to mluvíš?!" vykřikla jsem na něj „sopky!" křikl „na západ od nás je sopka! myslím že Stromboli nebo tak nějak!" měl pravdu, byla jsem hrozně šťastná, ale víc než to jsem byla vyděšená. 

„Seš si tím jistej?" zeptala jsem se s pochybama „jasně že jo! Nekonečné hlubiny, sopky vedou až do jádra takže jsou prakticky nekonečně hluboké! A ten oheň je metaforou pro lávu!" jásal nadšeně, pak si všimlo děsu v mém výrazu.

„Co je? ty nemáš radost?" zatvářil se trochu smutně „mám, ale já nechci umřít uprostřed nějaké sopky!" vyjela jsem na něj, on tady nebyl ten kdo by tam mohl umřít. 

„Jo já vím, uklidni se, já tě do ničeho nenutím." řekl sklesle „tohle není fér, když odmítnu budu tu zase ta nejhorší!" křikla jsem na něj. 

„Víš co, říkal jsem ti že tě do ničeho nenutím, řekla jsi že mi pomůžeš myslel jsme že ti došlo, co to bude obnášet!" začal na mě křičet „takže tvoje záchrana jako obnáší moji smrt?!" vytkla jsme mu.

„Ne , já, tak jsem to nemyslel" řekl teď už klidně „promiň, já jen že už jsem tak strašně blízko, chápu že se bojíš, takže jestli si to rozmyslíš chápu to, zmizím a už nikdy mě nemusíš vidět, přísahám." řekl sice vypadal smutně, ale říkal to velmi sebevědomě.

„Fajn" řekla jsem jen a on se na mě podíval „fajn?" tázavě se na mě podíval „máš pravdu nemusím to dělat" řekla jsem a on se mi podíval do očí, tuhle odpověď nečekal.

„Fajn" řekl a otočil se „ale udělám to, protože tě mám ráda" zase se otočil a díval se mi do očí „a nikdy bych nemohla žít s vědomím že ty se trápíš" řekl jsem a přistoupila jsem blíže k němu. Koukal mi do očí a potom sjel pohledem na mé rty, myslel na to samé na co já, tak moc bych ho chtěla políbit.

„Tak jak se do té sopky dostaneme?" kousek jsem od něj ustoupila „jo, ta sopka, nevím mohl by tam být někde tunel nebo něco takového..." najednou přestal mluvit „co je?" zeptala jsem se, zarazil mě a rukou mi naznačil ať jsem zticha. Teď už jsem to slyšela i já, někdo se k nám dost rychle blížil, mohli to být jen nějací turisté, ale já věděla že jsou to ti upírové z rána.

„Jeskyně tamhle!" zašeptal Alex a ukázal směrem do lesa, rychle jsme tam přeběhli a schovali se. 

Po nějaké době Alex vyšel ven a šel prozkoumat jestli tam někdo je, ti upíři stáli u našeho stanu a zkoumali ho, „sou tu všechny věci, určitě nejsou pryč moc dlouho" řekl jeden „jasně, vezmeme to s sebou k šéfovi" řekl zase ten druhý a ten první jen přikývl. 

Viděla jsem na Alexe stál kousek od nich a pozoroval je, naštěstí ho nemohli vidět. Vzali všechny moje věci a šli zase zpět směrem odkud přišli.

„Byli to ti samí upíři co jsem viděl dnes ráno, vzali skoro všechny věci" sedl si vedle mě na studený kámen. „Skoro všechny ?" zeptala jsem se „kousek od tud jsem zhlédl deku, a taky nějakou mikinu" vyšla jsem s jeskyně a vzala si zbylé věci.

Oblékla jsem si mikinu, zabalila se do deky a lehla si na zem. „To jdeš teď spát?" koukl na mě Alex „jsem unavená a už je večer dneska už nic neuděláme" řekla jsem jen a usnula jsem.

Alex

Seděl jsem vedle ní a pozoroval jak spí, byla tak strašně krásná a přesto obyčejná. Nebyla jako ty nafrněné holky co si myslí že když jsou  krásné tak že dostanou všechno. Ona je jiná. Vážně ji mám rád, tak moc si přeji abych mohl být s ní, ale jak už řekla nebude to možné, můžeme spolu strávit nějaký čas, ale upír s člověkem, to nejde dohromady. Asi jsem se do ní vážně zamiloval, je tak inteligentní, vtipná, krásná a úžasná, kdybych ji potkal ještě když jsem byl člověk, určitě bych se jí zalíbil. Miluji ji.

Teď máme ale jinou práci, dostanu se do sopky najdu Benedikta a hned až ho uvidím, tak ho zabiji, za to všechno co jsem kvůli něj musel podstoupit. Za vše co kvůli něj muselo podstoupit několik desítek možná stovek dalších lidí, kterým zabil člena rodiny nebo dokonce i je samotné, zrovna v tomto ohledu bych ho tak pomlouvat neměl, sám jsem nebyl jiný.

Ahoj!:) celkem jsem se dneska rozepsala, tak co na to říkáte? :) Je neuvěřitelné kolik z vás si to tu pravidelně čte, jsme z toho vážně nadšená! :) pokud vás něco zajímá, nebo jste něco nepochopili určitě napište do komentů moc mě tím potěšíte! :D