Nejvyšší symbol dobra

Kapitola patnáctá. Selhání

To nedělní odpoledne bylo jako vystřižené z katalogu nějaké cestovní kanceláře. Modré nebe, sem tam nějaký obláček, po tmavé červeni z minulého týdne ani památky. Nic nenasvědčovalo tomu, co se mělo za chvíli stát. Bitva. Už zase. Po téměř dvou letech klidu. Po téměř dvou letech, kdy se všichni tvářili, že je všechno v pořádku, i když věděli, že není. Ale proč zneklidňovat lid?

Nepos stál se Senexem před palácem a vážně poslouchal jeho slova. Dosud totiž nevěděl, že u něj Generus nedávno byl, nevěděl, že opět použil svou největší zbraň, kterou proti Senexovi, a vlastně i proti Neposovi měl. I po tolika letech bylo pro něj stále těžké smířit se s vědomím, že jeho vlastní otec velí Druhé straně a jeho matka se za něj vdala, i když to věděla. Zradila svého otce, a zradila i svého budoucího syna. Zradila ho ještě než se narodil. Ještě před tím, než zjistila, že je Purita a vzdala se ho. Ještě před tím, než se jeho vlastní otec zavázal zasvětit svůj život jeho zabití. Ano, i po tolika letech bylo pro Nepose zcela nemožné se s tím vyrovnat. Byl to věčný stín v jeho duši.

„Nejlepší by bylo porazit je hned v první bitvě natolik přesvědčivě, že by to vzdali," zauvažoval. Senex ale zakroutil hlavou.

„Tomu nevěřím," položil mu ruku na rameno, „jsou silnější než před dvěma lety, Neposi. Získali mnoho nových lidí, příliš mnoho. A já ti sice mohu poskytnout armádu, ale pouze stejně silnou jako posledně. Obávám se, že opět všechna tíha zůstane na vás. V jaké síle jsou ostatní Purité? Kdo je dnes nejsilnější?"

Nepos zapřemýšlel. Většinou sázel na Ventuse, ale po pátečním večeru mu nedůvěřoval. Nevěřil, že za víkend stihl nabýt takové síly, aby dnes na něj mohl příliš spoléhat. Jeho flirt s cizí dívkou, navíc před Luminou, mu musel ubrat hodně bojeschopnosti. Lumina? Těžko říct, jaké myšlenky ji v posledních hodinách napadají. On sám? Plný zloby na Generuse a svou matku? Pak tedy Ovis a Lapis. Nikdy je sice nestavěl do jedné řady, ale koneckonců, teď už si rozumí a jak viděl v pátek klubu, rozumí si dokonce velmi. Musí se jich ještě sice přeptat, jestli se na to cítí, ale věřil, že jeho prosbu neodmítnou. Když je Ventus všechny tak zklamal...

„Asi Ovis a Lapis," sdělil svoje rozhodnutí Senexovi, ten se ale zatvářil nesouhlasně.

„S Ovis souhlasím, ale Lapis? Neposi, neunáhlil ses? Je tak nezodpovědný a..."

„Myslím, že se mýlíš," vpadl mu Nepos do řeči a podíval se mu pevně do očí, „ano, byl nezodpovědný a všechny ty věci, které ses ještě chystal říct, ale změnil se, opravdu. Od té doby, co se dozvěděl o Nejvyšším symbolu, je jako vyměněný."

„Opravdu?"

„Opravdu."

„Dobře tedy. Ať je o tvém. Pokud budou souhlasit. Nemusím ti snad ale říkat, že za ně ručíš." Nepos se pousmál. Kolikrát už tohle od Senexe slyšel?

„Samozřejmě," přisvědčil. Zbývá tedy získat souhlas Ovis a Lapida...

„S kým?" reagovala nečekaně Ovis. Byla stejná, jako v Prvním světě, ačkoliv tmavě zelené Puritální šaty s krátkou sukní a koženým opaskem jí možná slušely ještě více než džíny a tričko, nebo společenské šaty. Nepos se na ni pátravě zadíval.

„Na tom záleží?"

„Záleží. Nerada bych šla do první řady s Ventusem, abych potom musela zachraňovat situaci. Oba víme, jak se choval v klubu, není tedy dnes vhodný a já..."