Nejvyšší symbol dobra

Kapitola třináctá. Generus

Otevřel dveře od svého domu a nadechl se čerstvého vzduchu. Byl tu už zavřený příliš dlouho, a cítil, že právě teď nastal ten správný čas znovu dát o sobě vědět. Ukázat, že i když se musel stáhnout, nevzdal se. Že znovu tajně spřádal plány, které dostávaly stále konkrétnější a konkrétnější podobu. Vlastně dostávaly konkrétnější podobu s každou zprávou, která se k němu donesla. Ano, musel sice svoje plány dost měnit, a ano, věděl, že ještě zdaleka nejsou kompletní a dokonalé, ale ano, právě dnes na ně musel upozornit svět. Dokonce i když Gallienus stále ještě nebyl nalezen. Podíval se na nebe. Dokonce počasí mu přálo, obzor byl téměř celé rudý, jako ostatně teď skoro každý den. Jaro bylo opravdu vyvedené, jako už dlouho ne. Mohlo být i to předzvěstí Generusova vítězství? Vítězství jeho očekávání, jeho smělých plánů na ovládnutí celého Druhého světa, včetně Puritů žijících v tom Prvním? Generus v to pevně věřil. Ti, kdo mu ublížili, budou litovat.

Zapnul si plášť ještě více ke krku, navzdory pro něj naprosto bezchybně rudé obloze bylo celkem chladno, a směle vykročil na cestu. Když zabočil za roh, kabelu, kterou držel v rukou, si přitiskl k tělu. Sice se mu příčilo, že tak si vypadal trochu ustrašeně, ale obsah té tašky obsahoval vlastně celé jeho bohatství, celý jeho minulý přítomný i budoucí život, a on opravdu nechtěl nic riskovat. Jednu chvíli si dokonce vyčítal, že na cestu nepoužil kouzlo neviditelnosti, ale potom si připomněl, že už venku nebyl celé věky a právě dnes na sebe přece chtěl upozornit. Což se mi tedy zrovna nedaří, pomyslel si trpce. Šel zatím asi čtyřicet minut a potkal jen dva hrající si Potomky a jednoho člověka potrestaného Druhým psím trestem. Alespoň jednoho Puritu, prosil Generus, i když věděl, že se mu to asi nesplní. Většina zbylých jich byla přece v Prvním světě, a těch pár, co jich žila tady, na tom nejsou zrovna nejlíp. Což byla ostatně Generusova zásluha. Ale právě v tento okamžik vyšel proti němu z domu v levé části ulice člověk. Když si Generus všiml jeho odznaku na hrudi, vypjal hrdě prsa. Nebyl to sice Purita, ale nějaký otrapa z První strany taky není k zahození. Určitě řekne celé téhle ulici, celému hlavnímu městu a možná i celému Druhému světu, že se Generus, pán Druhé strany, vrátil. Blížil se k němu ostražitě, ale dával si velký pozor, aby na něm opatrnost nebyla znát. Zatím ale nebyla zapotřebí, muž si cosi schovával do svého pláště, a zatím ani nezaregistroval, že nabyl na ulici sám. Vzhlédl, až když byl Generus skoro u něj. Bleskl po něm pohledem nejprve krátce, ale potom se jakoby polekaně pohledem vrátil na jeho tvář. Generus se samolibě usmál. Poznal ho, o tom nebylo pochyb, poznal ho a má strach! V jeho přesvědčení ho utvrdilo i mužovo couvnutí a zvednutí rukou na obranu. Přívěšek, který měl na krku, se mu zeleně rozzářil. Byl tedy připraven k útoku. Snad by se mnou nechtěl bojovat, usmíval se v duchu Generus. No jistě, určitě už si v hlavě přehrává každou vteřinu dnešního rána, každou svoji špatnou myšlenku, která by ho mohla oslabit.. A určitě si také právě teď říká, že to měl tušit, nebe bylo dnes přece obzvláště rudé..

„Co tu chceš?" prolomil muž konečně napjaté mlčení, „tohle není území Druhé strany! V hlavním městě nemáte co dělat. Nikdo z vás!" Generus se znovu ušklíbl. Lehce se poklonil a smekl klobouk.

„Také přeji dobrý den, vážený pane. Myslel jsem, že nevraživost mezi našimi stranami už dávno pominula. Je to přece už několik let, jsem naprosto neškodný, poražený, zesměšněný... tak proč vytahovat staré spory?" Muž se znovu zamračil. Uvažoval, jestli Generus myslí své pokání vážně, nebo ho provokuje. A především nevěděl, jak má zareagovat, a to ho znepokojovalo. Co když by ho Senex vyzval, aby se k bývalému nepříteli choval jako k hostu?

„Co tady tedy chcete?" rozhodl se nakonec k poměrně neutrálnímu postoji, i když už se dopředu obával odpovědi. Snad ji i tušil. Generus se samolibě usmál. Ano, přesně na tuhle otázku čekal, teď mohl vytáhnout svůj největší trumf. Věděl, že to muže vyděsí a měl z toho škodolibou radost.