Nejvyšší symbol dobra

Kapitola šestnáctá. Zkusíme to s ním

„To jsi ty?" vzpamatoval se jako první Nepos, „co tady sakra chceš, Galliene? Už jsem to jednou řekl, že se nepřidám na vaši stranu..."

„I já už jsem tě odmítl," reagoval Lapis a když totéž pověděla i Ovis, podíval se překvapeně po ostatních. On snad nebyl sám, kterého se snažili získat?

„Já jsem tě poslal do háje a Lumina taky, takže vypadni. Tady nemáš co pohledávat," udělal Ventus krok dopředu a sevřel ruce v pěst. Lumina ho ale za ně chytila a postavila se mu do cesty.

„Uklidněte se všichni. Co od nás tvůj pán chce, Galliene? Myslím, že už jsme mu všichni dost jasně dali najevo, na kterou stranu patříme."

Gallienus popošel až k ní a mírně se před ní poklonil.

„Děkuji za slovo, spravedlivá Lumino. Chápu vaše rozohnění nad mou přítomností ve vašem domě, čistí Purité..."

„K věci, Galliene," zavrčel Lapis, „nech těch kudrlinek a řekni nám, o co jde."

Gallienus znovu vysekl poklonu, až se mu zatřepotala křidélka.

„Musím říci, že neuvažujete správně, když si myslíte, že mě opět posílá Generus. Již nejsem jeho služebníkem. Chtěl mě nespravedlivě potrestat, já od něj utekl a on mě teď stále hledá. Padesát jeho mužů mě hledá, Purité. Jistě se mi tedy nedivíte, že jsem rozezlen jeho postojem k mé osobě a že mu již dále nechci sloužit. Naopak, chci se přidat na vaši stranu a pomoci vám bojovat proti němu. Znám některé cenné informace, vím, co chystá, znám jména vašich protivníků, osvědčil jsem se jako zvěd. Jsem tady k vašim službám. Nic si nepřeji více, než vidět mého mučitele trpět."

Po Gallienově monologu zavládlo v místnosti ticho. Lumina nervózně těkala očima z Nepose na Ventuse a Lapida, jakoby se bála, že se na Galliena vrhnou a ona bude muset zachraňovat situaci, Ventus stále stál se zaťatými pěstmi pár kroků od nezvaného hosta, Ovis s Lapidem vypadali dost vyjeveně.

„Jistě chápeš, že je teď pro nás obtížné ti věřit," ujal se slova Nepos, „můžeš být zvěd Druhé strany a vtírat se do naší přízně."

„Chápu vaše obavy," pokýval Gallienus hlavou, „já sám bych si asi také nevěřil. Tušil jsem váš postoj a mám pro vás myslím férovou nabídku. Řeknu vám vše, co vím a co by vám mohlo pomoci v boji, všechna jména, strategie, které mi Generus prozradil před mým útěkem. Za to všechno nechci nic, kromě vaší ochrany. Kdyby mě Generus chytil, byl by se mi se mnou konec, to jistě chápete. Nechci po vás žádné informace, které bych případně mohl použít, nechci vědět nic, chci jenom přežít a uvidět Generusův pád."

Nepos si nervozně odkašlal.

„Ehm, Galliene, necháš nás tu chvilku o samotě? Myslím, že to... musíme probrat."

„Jistě," pokýval tázaný hlavou, „počkám na vaše rozhodnutí vedle. Prosím, zvažte to dobře."

Po jeho odchodu si vzal Nepos slovo, ale řečnění mu moc nešlo.

„Nevím, jestli mu můžeme věřit," shrnul to potom prostě.

„Je to pro mě šok, byl u mě asi před dvěma týdny a přemlouval mě, ať se přidám na jejich stranu, on že by mě znovu přijal za syna..."

„Byl i u nás," přisvědčila Lumina, „u každého zvlášť. Říkal mi, že jsem velice inteligentní dívka a musím tedy pochopit jejich výhody. Řekla jsem mu, že bych raději zemřela, než bych zradila. Ventus se zachoval podobně, že?" obrátila se s otazníkem v očích na svého přítele.

„Samozřejmě," odvětil Ventus, ale viditelně znervózněl, „jasně, že ano."

„Čím ho asi tak chtěl Generus potrestat?" zauvažoval Lapis.

„No čím asi!" poklepal si Nepos na čelo, „viděl jsi ho vůbec? Měl dva Slepičí tresty! Kdyby ho potrestal potřetí, už by s námi nemluvil."

„Já mu věřím," vstala najednou Lumina zapáleně, „věřím mu a to, co od nás žádá, je fér. Nechce žádné informace, nebude tedy mít nic, co by proti nám použil. Můžeme to udělat."

„Já nevím," přiznal Nepos a začal sklízet ze stolu šálky od čaje a konvici, jenom aby se nějak zaměstnal. Tohle byla pro něj nezvyklá situace a on se styděl, že nemá vše pod kontrolou jako obvykle, že není rozhodný a rozhodnutý.

„Já mu nevěřím," zamračila se Ovis, „myslím, že hraje divadélko. Pošleme ho pryč," navrhla a už podesáté v jedné minutě si nervózně poposedla na gauči.

„Promiň, Ovis, ale myslím, že to by byla blbost. Vždyť on nemusí vědět, že mu úplně nevěříme, můžeme ho využít pro naše potřeby... Pokud po nás nechce nic než ochranu, která v případě spolupráce s ním bude i v našem zájmu..." rozhodil ruce Lapis a Ovis se zamračila ještě víc. Doufala, že Lapis s ní bude souhlasit a on zatím...

„Asi máš pravdu, Lapide," pokýval Nepos hlavou a upřel oči na posledního, kdo se ještě nevyjádřil, „co myslíš, Ventusi?"

„Zkusíme to s ním."