Boyfriend [Sequel to Penfriend] ❌

Prologue

Přikládám i trailer k Penfriendovi, ve kterým je zahrnutý i Boyfriend. Povinně podívat! Je luxusní :3

Emma's POV

Kadeřnice mi upraví poslední pramen vlasů, který visí z mého jinak dokonalého účesu a přesune se bleskově k Eleanor, která sedí hned vedle mne na židli. Každá z nás před sebou máme zrcadlo, další velká jsou rozmístěna po celé místnosti. Ráda bych ještě chvíli obdivovala v zrcadle před sebou skvělou práci kadeřnice, ale čas nás tlačí. Již teď nestíháme. V pozadí nám hrají náhodné písničky z playlistu, který vybrala Perrie. Při mé cestě do malé šatny se na ni ještě obdivně podívám. Sedí právě na židli před stejným zrcadlem, jako jsem před chvílí seděla já a kosmetička jí nanáší make-up. Vypadá dokonale, její svatební šaty z ní udělají naprostou princeznu. I teď, ve starých teplákách a tričku vypadá dokonale. Světlé oční stíny, které dokonale podtrhují její jemný vzhled jí září na víčkách, růžová rtěnka se slabým nánosem lesku zvýrazňuje její už tak nádherné rty. Má lehce přivřené oči, když jí kosmetička dodělává poslední úpravy na již tak bezchybném make-upu. Hraje si s rukama v klíně a na rtech jí pohrává slabý úsměv. Je pěkné vidět někoho takhle šťastného, i když jedna osoba stále není. Niall. Při pomyšlení na jeho stále červené oči mi úsměv, o kterém jsem ani nevěděla, že se vytvaroval na mé tváři zmizel. Se skloněnou hlavou odcházím do šatny, kde z věšáku vezmu svoje šaty. V celém tom shonu jsem zapomněla na Nialla ale tušila jsem, že ihned jak mé myšlenky opět sklouznou k němu, nálada mi klesne pod bod mrazu. Celé dny nevychází ze svého pokoje, jen pokud jde na záchod nebo do kuchyně ho můžu vidět. I za ten malý časový úsek, co mé oči spočinuly na jeho zádech, která mi byla věčně nastavena jsem si stačila všimnout, že výrazně pohubl. Jeho jindy tak živá chůze se změnila v mrtvolné ploužení, z obličeje vymizela veškerá radost. Přesně od toho jsem ho chtěla uchránit. Jiná možnost ale nebyla. Bylo jen otázkou času, kdy přijde na Zoinu nevěru, kdy ho to položí na kolena. On sám by se s ní nikdy nerozešel, miloval ji a možná i stále miluje. Tak moc bych mu chtěla pomoct. Jak to ale mám udělat, když mne nenechá?

''Co tu stojíš jak socha? Trochu úsměvu do toho, dnes je můj velký den!'' objeví se vedle mne z ničeho nic vysmátá Perrie. Vlasy a make-up již má dokonale dodělané a kráčí s úsměvem ke svému věšáku se šaty. ''Zase přemýšlíš nad Niallem?'' optá se jakoby nic a já konečně zvednu oči od šatů, které držím v ruce. Obočí mi vyletí nahoru nad jejím pravdivým úsudkem.

''Jak?'' vypustím z úst tichou otázku. Na Perriiných rtech se vytvaruje hřejivý úsměv, které mé bolavé srdce v tuto chvíli více než potřebuje. Dojde až ke mně a položí mi ruku na rameno.

''Přemýšlíš nad ním každou chvíli. Někdy bych řekla až moc,'' zasměje se svému vtipu, ze mne však vyjde jen nervózní uchechtnutí. Právě se totiž trefila do černého. Posledních pár dní jsem si více než uvědomovala, že nad Niallem přemýšlím víc, než je nutné. Kdykoliv jsem někde zahlédla odlesk blond vlasů, modré oči nebo jakýkoliv podmět, který mi ho připomněl, ihned mé myšlenky byly zpět u něj. Nejhorší na tom ale bylo, že jsem nad ním přemýšlela, i když jsem byla s Harrym. Když mne Harry v noci držel v objetí, přemýšlela jsem nad tím, jak se Niall naproti v pokoji choulí sám pod dekou. Když mně Harry chytil za ruku, přemýšlela jsem nad tím, jak Niallovi musí chybět Zoe.

''Proč?'' je jediná otázka, která mi v tuto chvíli přijde smysluplná. Skoro si ani neuvědomuji, že jsem si řekla nahlas, až když mi Perrie odpoví, mám chuť si přikrýt pusu rukou.

''Možná je to kvůli situaci, ve které se právě nachází. Je to tvůj přítel, je jasné, že ti ho je líto a snažíš se mu všemožně pomoci. I když si zatím pomoci nenechá. A ta druhá možnost je, že ho začínáš brát jako něco víc než přítele, jen si to zatím plně neuvědomuješ.'' oči mi při jejích slovech málem vyskočí z důlků. Není přece možné, abych nad Niallem přemýšlela způsobem, o kterém mluvila Perrie. Není možné, abych k němu cítila víc, než přátelství. ''Ne! Miluju Harryho, tím jsem si jistá!'' myslím si to jen já, nebo to vypadá, jako bych přesvědčovala sama sebe? ''Dobře, dobře! Já ti to neberu. Byl to jen návrh.'' zasměje se, ale vypadá to, že mé lehké váhání nad sebou sama pochytila. Nevyslovila však nic dalšího, co by rozvíjelo náš rozhovor na tohle téma. Když jsem si však nasazovala šaty, v hlavě mi běhaly myšlenky jako o život. Jako bych je nemohla zastavit.