Boyfriend [Sequel to Penfriend] ❌

Chapter 2

Emma's POV

Po Niallových slovech jsem jen těžko zamaskovala úsměv, deroucí se mi na rty. Harry se zastavil v půlce schodů, jeho pohled byl upřený přímo na mně. Oči jsem z Nialla přesunula na něj, hledajíc jakékoliv známky nesouhlasu. Niall si mého pohledu všiml a se zabodnutým pohledem do země a růžovějícími tvářemi se otočil na Harryho, kterému se stejně do očí odvážil podívat až po pár sekundách. Bál se jeho reakce, přeci jen Harry kdykoliv mohl říct ne a to by podle mě Nialla zamrzelo. Jenže já Harryho znám. Pro druhé by se roztrhal, a i kdyby se mu mé trávení času s Niallem sebevíc nelíbilo, nic by neřekl. Maximálně by si o tom promluvil se mnou, ale nic by mi nezakazoval. Navíc ví, jak na tom Niall právě teď je, jak je na tom můj vztah s ním se však nesmí dozvědět. Jsem dokonce i ráda, že se Niall zeptal. Mám strach, že kdybychom spolu s Harrym byli sami, něco by poznal. Poznal by, že něco není jako dřív.

"Určitě můžeš, dneska si půjčím Liama," zasmál se svému vtipu ze včerejšího večera. Divím se, že po tom v jakém stavu se nacházel si to pamatoval. "Ale žádnej hlávkovej salát, chci čokoládu." Nabádal mně.

"Jak si přeješ. Ale co když si dáš jeden čtvereček a už nebudeš snem každé ženy na světě?" rýpla jsem si do něj hláškou ze včerejšího večera. Vypadalo to, že si vzpomněl a tak si pohladil svoje břicho, které podle mých průzkumů bylo vypracované víc než dost.

"O čem se to vy dva sakra bavíte?" zeptal se zmatený Niall, kterému pohled přeskakoval ze mě na Harryho.

"Neměl jsi včera spát, věděl bys to," popíchl ho se smíchem Harry a poplácal ho po rameni. Bylo až skoro hmatatelné ve vzduchu, jak Niallovi spadl kámen ze srdce a atmosféra kolem něj se stala příjemnější. Harry mu to nezazlíval. Pohled, jakým se na něj díval, nebyl zlomyslný nebo obviňující, bylo tam vidět pravé přátelství, které mezi sebou tihle dva mají. Zato v Niallových očích bylo víc než to, byla tam vina, smutek a záblesk hanby. Vinil se z toho, že se mnou Harry tráví méně času než obvykle, hanbil se za to, že někoho potřebuje. Při Harryho slovech mne však zamrazilo v zátylku a mrazivé jehličky se mi zabodávaly do páteře až ke kříži. Lehce jsem se ošila, abych nepříjemné mrazení z páteře odstranila, ale Harryho slova jakoby ho posílily a ono tam zůstalo. Kdyby Niall nespal, nepolíbila bych ho a tím by se nic nezměnilo. Nebo snad ano? Další otázka hlodající v mé mysli vyplula na povrch a já se při tom málem zadusila vlastní slinou. Co když Niall nespal? Co když si všechno, co jsem udělala pamatuje, co když si pamatuje, že jsem ho políbila?

"Hej Emm, všechno v pořádku?" dopadla mi na rameno Niallova ruka, která vyslala další vlnu mrazivých vibrací dolů mou páteří. Na těle mi okamžitě naskočila husí kůže, tak jako již několik týdnů pokaždé, když se mně dotkne a pocit, že mi jeho ruka vypaluje do ramene díru se zdvojnásobil, když mu ze rtů vyklouzlo znovu mé jméno.

"Emmo?" snažíc se zamaskovat můj momentální pobyt mimo realitu jsem se na Nialla bleskově otočila, nevěděla jsem, jestli je na mně stále poznat můj strach. Vypadal zmateně, kdo by také při mém chování nebyl.

"Jdeme? Jsem docela unavená," zachraňovala jsem situaci na poslední chvíli zběsilým úprkem. Cestou do pokoje se mi při pohledu na Niallovo záda vybavovala v mysli pořád ta samá otázka jako dole. Mohl být vzhůru? Co když byl vzhůru celou dobu a ví všechno, mé ruce na jeho tváři, mé rty na jeho. Při té vzpomínce mi jako na povel rty lehce zabrněly a já přes ně silně přejela prsty, chtěla jsem z nich ten dokonalý pocit vymazat. Chtěla jsem zapomenout na to, co se včera v noci stalo, vymazat to a již nikdy na to byť jen nepomyslet. Chci zpět ty časy, kdy jsme s Harrym měli svůj první polibek, kdy jsme se smáli na oslavě Liama, chci zpátky své úplné city k Harrymu. Proč? Na tuto otázku je jednoduchá odpověď, bojím se. Bojím se toho, že Harrymu znovu zlomím srdce, že kluci mně budou mít za něco, co nejsem. Nevím, jestli bych přežila to, že by si moji nejbližší přátelé, skoro bratři mysleli, že je jen využívám. Bůh ví, jestli Niall vůbec cítí to samé co já nebo jestli jen nehledá někoho, kdo mu Zoe nahradí do doby než na ni zapomene nebo nedej bože ji bude chtít získat zpět. Co když hledá jen chvilkové rozptýlení, bojím se toho. Bojím se, že mé city k Niallovi jednou mohou přerůst do takové míry, že pokud by mně opravdu bral jen jako rozptýlení, zničilo by mně to. Už jednou jsem byla díky němu na dně a to jsme se jen pohádali, nevím, co bych dělala teď. Je možné, že jsem k němu něco cítila již v tu dobu? Co když se to skrývalo někde hluboko u mě už od mého příjezdu? Všechny ty slzy byly kvůli němu. Skrývalo se to ve mně už od začátku, jen to čekalo na správný okamžik. Okolnosti jen pomohly tomu, že to nezůstalo ukryto navždy.