Boyfriend [Sequel to Penfriend] ❌

Chapter 7

Emma's POV

"Hej!" uslyším tupé rány na dveře našeho pokoje a Niall vedle mne se nepohodlně zavrtí.

"Hrdličky! Budete mít na sebe dost času večer, my chceme Emmu taky někdy vidět!Ale mohla by se obléct jinak budu potřebovat svěcenou vodu!" křičí Harry zpoza dveří. Zavrčím a s vypětím všech sil se zvednu z vyhřáté postele. Promnu si unavené oči a ze země seberu Niallovo tričko, které leží nejblíž. Za chůze si ho obléknu a během několika sekund otevírám dveře, ale to slyším jen dusot po schodech dolů a pak hlasitou ránu.

"Karma Harolde! Mně se nevyplatí budit," křiknu směrem dolů ze schodů, odkud se ozývá smích a občasné kletí Harryho. Zavřu za sebou dveře a se zívnutím se protáhnu.

"Rozmázl se co?" ozve se zamručení z postele a Niall si sedne. Se smíchem přikývnu a skočím zpátky do postele. Zavrtám se do peřin a Niall se zvedne.

"To tričko už asi zpátky nedostanu co?" dedukuje při pohledu na mou maličkost rozvalenou na posteli.

"To teda dostaneš, smrdí." řeknu a přičichnu si k němu, abych hned zase znechuceně otočila hlavu na druhou stranu. Tak jako Niall vstanu z postele a přes hlavu si přetáhnu jeho špinavé tričko a hodím ho do koše na prádlo. Vědoma si Niallova pohledu přejdu až ke dveřím a na kousek je otevřu, abych omrkla situaci. Chodba je čistá a tak rychle vezmu svoje kufry a zatáhnu je do pokoje. Kleknu si k nim a vytáhnu první tričko a kalhoty, které mi přijdou pod ruku. Otočím se právě ve chvíli, kdy Niall něco hledá u sebe ve skříni.

"No páni!" překvapeně se zajíknu, když uvidím jeho obnažená záda. Upustím oblečení co držím v ruce a rozejdu se k němu.

"Co? Mám nějakej flek na zadku?" snaží se Niall ohlédnout, ale bohužel, nebo díky bohu nedohlédne až na svá záda. Dojdu až k Niallovi, který se stále neúspěšně snaží dohlédnout na svá záda. Prsty mu přejedu po rudých cestičkách od mých nehtů na zádech a on bolestí sykne.

"Co tam sakra mám?" zasyčí znovu, když sebou cukne při mém dotyku.

"Pár, no ehm, škrábanců?" vysypu ze sebe zahanbeně a mé tváře naberou rudou barvu. Pravdou je, že škrábance je pro značky na jeho zádech slabý slovo.

"Řekl bych, že příště budeš muset být trochu něžnější, nebo to neustojím." řekne a vytáhne

namátkou tričko ze skříně. Obleče si ho na sebe a dá mi rychlou pusu, než si začne hledat kalhoty.

"A měla by ses konečně obléct," prohodí jakoby nic, když za ním stále zahanbeně stojím momentálně si vůbec nevšímající toho, že na sobě stále nic nemám. "Nebo dneska dolů vůbec nedojdeme." dokončí větu a já protočím oči. Chlapi.

Natáhnu se pro oblečení, které jsem předtím upustila a ještě se do kufru vrátím pro spodní prádlo a natáhnu si všechno na sebe. Rozcuchané vlasy si párkrát pročísnu hřebenem a chytnu Nialla za ruku. Políbím ho na tvář, kterou mu stále ještě zdobí lehké strniště a oba se vydáme na cestu do kuchyně, ve které je slyšet hovor. Musím uznat, že to strniště mu sluší, dokonce už to není můj Irský blonďáček, ale kořínky jeho vlasů začaly hnědnout. Už alespoň nevypadáme jako dvojčata.