Boyfriend [Sequel to Penfriend] ❌

Chapter 1

Vote because of me? :3 Nic, snažim se bejt cool :D Užijte si čtení

Emma's POV

Potichu za námi zavřu dveře, jakoby snad hlasitější zvuk mohl změnit Niallovo rozhodnutí, nechat si ode mě pomoci. Když klika znovu zapadne na své místo, otočím se směrem do středu pokoje a rozhlédnu se. Vypadá to tu stejně, jako když jsem tu byla naposled. Jediný rozdíl je v tom, že celý pokoj je zahalený smutkem a na posteli leží schoulené jedno blonďaté modrooké neštěstí. Bez váhání se rozejdu k posteli na které leží a sednu si vedle něj. V pokoji vládne ticho, které ani jeden z nás nehodlá v nejbližší době přerušit. Sednu si a s bolavým srdcem pozoruju blonďáčka, který sedí na posteli s nohama přitaženýma pod bradou. Nevím jak, ale během pár sekund se ocitá v mé náruči, z jeho očí se koulí krokodýlí slzy. Tisknu ho k sobě, co nejvíc mi to jeho hubené tělo dovolí. Přijde mi, jakoby byl porcelánová panenka, kterou bych mohla jakýmkoliv tvrdším stiskem nebo rychlejším pohybem rozbít. V koutcích očí se mi začnou tvořit slzy, které se snažím zatlačit zpět tím, že Niallovi zabořím hlavu do ramene. I přesto jich pár smočí Niallovo tričko a jeho vzlyky se zesílí. I přes to, jak opatrná jsem se snažila být ho stisknu ještě víc a hladím ho ve vlasech. Tiskne mně k sobě, jakoby to měla být poslední věc, kterou kdy udělá a mne je ho v tu chvíli ještě víc líto.

Nechci ani přemýšlet nad tím, co si posledních několik týdnů musel vytrpět. Jeho srdce je rozlámané na malé kousíčky a jeho oči musely vypustit tolik slz, že se divím, že ještě nějaké slzy má. Nejhorší na tom je, že si všemi těmi muky musel projít sám. V hrudi mne bodne pocit viny a já musím sama sobě přiznat, že jsem mu mohla zkusit pomoct už dřív. Není to tak, že bych to nezkusila. Zkusila jsem to. A rovnou několikrát, ale on mne pokaždé odmítl. Kdybych se třeba více snažila, byla neodbytná, možná bych mu dokázala pomoci už dřív. Nemuselo by to dojít až tak daleko, třeba by již teď byl znovu šťastný s někým jiným. V hlavě se mi promítne vzpomínka z dnešního rána, kdy jsem šla za Zaynem pro radu. Pro radu ohledně Nialla.

''Zaynee?'' použiju jeho přezdívku, kterou ho oslovuji jen já a získám si tím tak jeho pozornost. V jeho očích vidím nevyřčenou otázku, pozná na mně, že něco je špatně. Vždycky to poznal a také mi vždycky pomohl. ''Myslíš, že o Niallovi přemýšlím až příliš?'' začnu svou salvu otázek něčím, čím ho alespoň trochu uvedu do tématu.

''Já nevím Emm,'' vypadá to, že můj malý náznak toho, v jaké situaci se právě nacházím, pochopil. ''Nevidím ti sice do hlavy, ale řekl bych, že se do tvé mysli vkrádá hodně často.'' řekne svůj názor. Nemyslela jsem, že je to tak očividné.

''Zayne myslíš,'' odmlčím se a polknu, abych si pročistila hrdlo, ve kterém se mi začal tvořit knedlík. ''myslíš, že by se mohlo stát, že bych k Niallovi začínala cítit něco víc?'' vyřknu konečně otázku, která mi od té doby co ji Perrie nechala vyset ve vzduchu, běhala hlavou. Když jsem ji vyřkla nahlas, bylo to, jakoby mi z ramen spadla váha, která tam celou tu dobu byla. S hlubokým nádechem jsem sledovala Zayna, který k mému překvapení nevypadal mou otázkou nijak zaskočený.

''Víš Emm, popravdě jsem čekal, jestli se na tuhle otázku zeptáš, nebo ji necháš, aby tě uvnitř užírala. Popravdě jsem si myslel, že máš moc velkou hrdost na to, abyses mně zeptala.'' zasměje se a já s ním, protože mám konečně pocit, že mne nic netíží. ''Hodně ti na něm záleží, to všichni víme a myslím, že on to ví taky. Ale jen tady,'' ukáže prstem na místo kde mám srdce,'' se můžeš rozhodnout.''

Z přemýšlení mne probudí Niallovo trhané nadechnutí, díky kterému zjistím, že usnul. Leží na boku vedle mne, má hlava je stále zabořena v jeho rameni a tak ji pomalu odtáhnu, abych se mohla podívat na to spící stvoření v mé náruči. Palcem mu stále jemně přejíždím přes zátylek a druhou ruku mám okolo jeho pasu. Je to skoro jako ty noci, kdy jsme u sebe přespávali a dávali si filmový maraton. Stejně jsem jako vždy první usnula já a probudila jsem se Niallovi na hrudi. Tehdy nad ním ještě Zoe neměla takovou moc, bylo to ještě před tou hádkou. Ty vzpomínky mi na tváři vykouzlí široký úsměv, který ne a ne zmizet.