Boyfriend [Sequel to Penfriend] ❌

Chapter 10

Emma's POV

"Marku?" zašeptám nevěřícně. Lítostivě na mně hledí oříškovýma očima a nakonec sklopí pohled k zemi. Do očí se mi vtlačí slzy, kterým v tuhle chvíli nehodlám zabránit, aby přetekly přes okraj mých víček až na mé tváře. Šokovaně stále hledím na Marka, jehož pohled je stále přilepený na zemi. Byl to on. Celou dobu to byl on a Zoe. Ta dívka, o které tenkrát mluvil byla Zoe. Té noci v klubu jsem si myslela, že jsem zahlédla Zoe, ale říkala jsem si, že to nemůže být pravda. Ale byla to ona. Podváděla Nialla celou dobu, podváděla ho s jedním z mých nejbližších přátel.

Moje teorie se jen potvrdí, když Zoe chytne Marka za zátylek a přitáhne si ho do vášnivého polibku. Mark jí polibek opětuje, avšak s nepřehlédnutelně menší intenzitou. Nevydržím to a sklopím pohled. Věděl to. Věděl všechno, věděl, že Niall je můj přítel a jak mi na něm záleží. Přesto neřekl nic, i když by tím mohl zabránit tomu, co se teď stalo. Věděl, jak na tom Niall byl po tom, co přistihl jeho a Zoe, stále mi však nic neřekl. Celou dobu byl z části zodpovědný za hádky, které mně a Nialla málem rozdělily napořád. Které málem rozdělily i kluky. Byl zodpovědný za to, že jsem celé noci nemohla spát, protože jsem myslela na Nialla a Zoe. Stačilo pár slov. Pár slov a všechno mohlo být jinak.

"Nečekala jsi to, že?" skloní se ke mně Zoe a se širokým úsměvem mi posměšně hledí do tváře. Při pohledu do její tváře, kterou od prvního okamžiku tolik nenávidím stisknu čelisti pevně k sobě. Její přítomnost je mi odporná. To že je se mnou v jedné místnosti je mi odporné. Zaskřípu zuby, když se ke mně přiblíží ještě více, cítím její dech na své tváři. Hlavu zvrátím dozadu, abych jí nemusela být tak blízko.

"Jistěže nečekala. Nečekala jsi, že by tvůj přítel mohl udělat něco takového," slovo přítel mi zasyčí do tváře, ironie z jejích slov nejde přeslechnout. Ruce za židlí zatnu do pěstí a po tváři mi nekontrolovatelně stekla další slza. Byla to slza za něj. Za ztrátu přítele, ze kterého se vyklubal zrádce. Přes její rameno jsem se zahleděla na Marka. Jeho pohled byl plný lítosti a také jsem v něm zahlédla vinu. Nedala jsem se tím však vyvést z míry a dál jsem mu pevně hleděla do očí. Chtěla jsem, aby věděl, že tímhle u mě skončil. Zničil mi sen, který jsem žila, odtrhl mně od člověka, kterého miluju. V mém pohledu, který mířil přímo do jeho očí nebyla žádný strach ani smutek. V tuto chvíli tam mohl najít jen čistou nenávist. Nenávist k nim oběma, za to, co nám všem udělali. Ať to již skončí jakkoliv, nebudu mu tento čin schopna odpustit.