Chlapec z parku [Ziam]

18.

Takže sice moje rozhodnutí nikoho nezajímá, ale tento příběh budu dokončovat, ja sama nesnáším když čtu ff a najednou ji ukončí...

Chtěla jsem psát i book 2, ale vidím, že to nemá cenu.

:))

Takže tak...
____________

*Liam*

Dneska by jsme si měli konečně sbalit, nemůžu se dočkat až budeme konečně v našem bytě. 

"Lásko?" pohladím Zayna po vláskách a dám mu do nich malinkou pusinku. Nedokázal bych si představot život bez Zayna.

"Hmm...?" zamumlá do polštáře.

"Spinkej, půjdu nám udělat snídani ano?"  zakryju ho dekou a vylezu z postele. Navlíknu si tepláky a jdu do kuchyně.

"Dobré ráno" pozdravím naše a ze skříně vytáhnu vafle.

"Dneska se ti nechcou Zaynovi dělat vafle?" zasměje se mamka a jde dát vařit vodu na čaj.

"Dáte si taky?" usměje se na mě a ze skříně vytáhne hrníčky.

"Jasně a víš co? Udělám je" vafle uklidím spátky do skříňky a vytáhnu si ingredience na vafle.

"Zaynovi i mě udělej ananasovej prosím" vytáhnu si misku a dám do ní vše potřebné. Když mám hotovo naleju to do vaflovače a jdu nakrajet ovoce.

"Ohlídám ti to broučku." usměje se a zalije čaje.

"Děkuju." do dvou misek rozdělím ovoce mě a Zaynovi. Podám si mobil a napíšu rychlou zprávu Louisovi.

Do: Louis
Loui? Mohli by jste tak za hoďku přijet a pomoct nám?

Od: Louis
Jasně, čekal jsem, že napíšeš. Za chvilku vyjedem, zatím pá.

Super aspoň to budeme mít rychlejc hotoví.

"Už máš ty vafle hotové, budou vám stačit kažýmu dvě?" podá mi talíře a poleje je čokoládou.

"Určitě a děkuju" políbím ji a vše naskládám na tác.

"Li? Ještě vydličky." nevím co bych bez ni dělal.

"Děkuju" položí mi je na tác a já se vydám k nám do pokoje.

"Lásko. Jaktože nespíš?" nohou za sebou zavřu dveře.

"Bez tebe jsem nemohl usnout." uculí se a posadí se. Jak já ho miluju a to bříško ho dělá ještě víc roztomilím. Tác položím Zaynovu do klínu a vlezu si za ním.

"Děkuju" políbí mě a vezme si kousek ovoce.

"Pro tebe všechno" napiju se z čaje a vezmu si svůj talíř.

"Louis s Harrym by měli do hoďky přijet, aby nám pomohli s balením" usměju se na Zayna a pohladím ho po tváři.

"Vážně?" původně jsme si chtěli sbalit sami, ale jak vidím my dva bychom to dnes nestihli.

"Jop, my dva bychom to nestihli." zasměju se a dojím snídani.

"To máš pravdu." taky dojí a odloží tác na stolek. Vylezu z potele a otevřu okno, je tu vážně teplo.

"Lásko? Obleč se a jdeme pomale balit." vůbec se mi do toho nechce, ale aspoň budem sami.

"Vždyť už jdu." vyleze z postele a dá si volné tričko s tepláky. Pořád nemůžu uvěřit, že mám vše po čem jsem kdy snil. Hlavně mám tu nejdokonakejší osobu na světě a vím, že ho miluju a on zase mě.