"Mami a co když půjdu do špatné koleje?" zeptala jsem se nervozně, když jsme šli na nástupiště 9 a třičtvrtě. Táta šel před námi a táhl můj vozík na kterém seděl můj mladší bráška Scorpius, který byl jen o dva roky mladší než já.
Máma šla vedle mě, jako vždy elegantně upravená. Prošli jsme zdí a objevili se u vlaku, který směřoval do Bradavic. Máma se zastavila a koukla se na mě.Dřepla si ke mě a odhrnula mi mé dlouhé vlasy z obličeje.
"Auroro, zlatíčko.. Nezáleží na tom, do jaké koleje tě moudrý klobouk přiřadí. Nezapomeň, že já patřila do Nebelvíru a tvůj tatínek do Zmijozelu.. A vidíš jak jsme šťastní? Takže mi tě budeme mít rádi v jakékoliv koleji." pohladila mě po vlasech a věnovala mi pusu na čelo.
"Mám tě ráda, mami." špitla jsem a objala jí.
"Já tebe taky zlatíčko."
"A co mě?" ozval se můj okouzlující táta, který nás pozoroval se Scorpiusem, který se mu hodně podobal. Za to já, se podobala spíš mámě.
"Tebe taky." usmála jsem se a rozběhla se k němu. Skočila jsem mu do náruče a on mě chytl.
"Páni ty už jsi těžká." zasmál se.
"Támhle je Tonksová a Lupin.." usmála se máma a ukázala někam za nás. Táta mě položil na zem a já se otočila. Vůbec jsem nevěděla o kom to mluví.
"Evelyn! Draco!" došel k nám muž, který byl o hodně starší než máma s tátou. U něho stála žena s fialovými vlasy a zářivě se usmívala. Objala mámu a potom i táta. Za nimi se objevil kluk, který mohl být tak o rok starší než já.
"Tak dlouho jsme vás neviděli." řekla zřejmě Tonksová. Máma přikývl a koukla se na chlapce.
"Ty musíš být Teddy." usmála se máma. "Jsem Evelyn a toto je Aurora... Letos jede poprvé do Bradavic." ukázala na mě a já měla, co dělat, abych se neschovala za tátu. Scorpius nervozně přešlapoval na místě a já věděla, jaký mu dělá problém seznamovat se s někým jiným.
"Ahoj." usmál se na mě Teddy. "Jestli chceš můžeš si sednou ke mě a k mým kámošům." nabídl mi. Všichni se na mě koukli a já přikývla. Ještě jsem se rozloučila s mámou, tátou a bráškou a nastoupila do vlaku. Potom mi táta podal kufr s klecí, kde byla moje sova, jménem Cassiopea a vydala se za Teddym, který se vydal dál do vlaku. Vlezl do volného kupé, které bylo zatím prázdné. Dal mi sovu a kufr do přihrádky a já mu poděkovala.
Posadila jsem se a koukla se z okýnka, kde stáli máma s tátou. Zamávala jsem jim a mávala i když se vlak rozjel. Když už jsem je neviděla koukla jsem se na Teddyho, který se díval na dveře kupé.
"Opravdu nevadí, že tu sedím?" zeptala jsem se.
"Ne." řekl, ale nekoukl se na mě. Najednou se ty dveře otevřeli a dovnitře se nahrnuli dva kluci. Teddy si stoupl a přivítal se s nimi. Seděla jsem a nevěděla jak se chovat. Najednou se ten jeden kluk na mě koukl.
"Kdo to je Teddy?" zeptal se.
"To je Aurora. Snad nevadí, že jsem jí řekl, aby si sem sedla."
"Ne." zakroutil hlavou ten druhý a natáhl ke mě ruku. "Jsem Robin." stoupla jsem si a jeho ruku přijala.
"Aurora." usmála jsem se.
"Bill." představil se s úsměvem i ten druhý.
Všichni jsme si sedli. "Tak nám o sobě něco řekni." pobídl mě Bill.
"Dobře.." přikývla jsem a dala se do vypravování o mém dosavadním životě.
Bylo mi líto, že jsem musela opustit kluky, ale já jsem musela jít k prvákům. Ředitelka McGonagallová stála u pultu a říkala uvítací řeč. Potom přišlo na řada rozzařování.
"Tak moc se bojím." ozvala se vedle mě blonďatá dívka.
"Nemusíš se bát." řekla jsem a ona se na mě koukla. "Jsem Aurora." představila jsem se.
"Stephanie." usmála se. "Jen se bojím, že půjdu do Zmijozelu.." přiznala se.
"Není to tam tak špatné.." pokrčila jsem rameny.
"Stephanie Jacobs!" zvolala ředitelka a Step se na mě naposledy koukla. Potom se vydala nahoru a sedla si na stoličku.
"U tebe není, co rozhodovat! Nebelvír!" zvolal klobouk a stůl Nebelvíru začal skandovat. Koukla jsem se k jejich stolu a spatřila Teddyho, který mě sledoval. Zvedl zvednuté palce a usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatil.
"Aurora Malfoyová!"
Nadechla jsem se a vydala se nahoru. Sedla jsem si a ředitelka mi nasadila klobouk na hlavu.
"Tvá rodina je velice zajímavá! Bývalý černokněžník.. Otec ze Zmijozelu a matka z Nebelvíru! Tak co s tebou děvče..? Čeká tě toho ještě víc, než tvou matku.. Ale už to mám! Nebelvír!" zvolal a já se usmála. I když mi bylo jedno kam půjdu, nějak mě to táhlo tam. Seskočila jsem a zamířila k Teddymu, který mi vedle sebe udělal místo.
"Gratuluju." řekl když jsem si sedla.
"Děkuju." usmála jsem se. Ale hlavou se mi pořád honila věta ,čeká tě toho ještě víc, než tvou matku.
Tak co na to říkáte? :)
