Budoucnost
Konečně jsem se objevila ve své době. Rozhlédla jsem se po školní chodbě a cítila, že něco je jinak. Rozběhla jsem se do velkého sálu, jelikož byl čas večeře. Rozrazila jsem dveře a všichni studenti se na mě otočili. Ozval se šepot a já se rozhlídla po místnosti. Můj pohled spadl na zmijozelský stůl, kde měl sedět Scorpius.
Došla jsem k jeho spolužákům. "Kde je Scorp?" zeptala jsem se nechápavě.
"To je kdo?" zeptal se James.
"Můj bratr," řekla jsem.
"Ty nemáš bratra, Auroro," ozvala se za mnou a já se otočila. "Jsi v pořádku?"
"Teddy," vydechla jsem a vrhla se mu okolo krku. "Co to povídáš? Snad vím, že mám bratra! Kde je?"
"Nevím o čem to mluvíš," zamračil se Teddy. "Co kdyby sis šla radši lehnout?"
"Ne," zakroutila jsme hlavou a rozběhla se pryč ze sálu. Něco se stalo a já musela zjistit co. Najednou jsem do někoho narazila. "Co tu děláš?" špitla jsem překvapeně a díval se do Siriusovích očí.
"Hele u mě uběhl skoro rok.. Chtěl jsem tě vidět," zašeptal a vzal mě za ruku. "Ale ty vypadáš trochu rozrušeně.. Co se děje?"
"Něco je špatně," vysvětlila jsem. "Nikdy nezná Scorpiuse.. Musím mluvit s mámou."
"Proč se mnou potřebuješ mluvit?" ozvalo se za mnou a já se překvapeně otočila.
"Mami? Co tady děláš?"
"Auroro dneska jsi nějaká zmatená," zamračila se máma. "Pracuji tady, nebo si snad zapomněla."
"To teda nepracuješ," zakroutila jsme hlavou. "Je to snad nějaký vtip? Kde je táta?"
"Tvůj otec je přece mrtvý, Roro," zašeptala máma. "Zemřel ještě před tvým narozením.."
"Cože? Ne," zakroutila jsem hlavou.
"A kdo jsi ty?" zeptala se máma a podívala se na Siriuse. "Mám pocit, že jsem tě tu nikdy neviděla."
"To je můj kamarád," vysvětlila jsem rychle. "Je z Havraspáru.. A jestli nás teď omluvíš.." rozběhla jsem se a táhla Siriuse za sebou. Zastavila jsem se až v další chodbě. "Siriusi? Co se to děje? Kde je Scorpius a proč máma říká, že je táta mrtvý?"
"No pokud Draco zemřel před tvým narozením je jasné, že se Scorpius nikdy nenarodil."
"Ale proč je táta mrtvý? Před týdnem tady ještě byl-"
"Auroro zkus si vzpomenout.. Neříkala ti máma něco o velké bitvě o Bradavice? Kdy byl tvůj táta v ohrožení?"
"Jo," přikývla jsem. "Zmiňovala se o tom, že ho Voldemort zabil, ale moje síla ho oživila-" najednou mi to došlo. "Síla kterou teď nemám a nikdy jsem jí neměla.. Panebože."
"Auroro?"
"Co teď mám dělat, Siriusi?" vydechla jsem. "Pokud se vrátím do minulosti a zastavím sebe, abych nechala Voldemorta uzavřít dohodu, zůstanu zlá.. Ale pokud to nechám takhle.. Už nikdy neuvidím tátu a můj brácha se nenarodí-"
"Poslouchej mě, Auroro-" Sirius uchopil můj obličej do dlaní. "Ty to zlo dokážeš ovládnout, dobře? Jsi silnější než si myslíš.. Musíš se rozhodnou jestli chceš zůstat bez té moci, co oživila tvého otce.."
"Nemůžu bez nich žít," zašeptala jsem. "Takže? Jaký je plán?"
"Jsi si jistý, že můžeš takhle cestovat?" zeptala jsem se.
"Jo," přikývl a dal nám společně okolo krku obraceč času. "Auroro musím ti něco říct-"
"Nepočká to? Máme trochu naspěch," řekla jsem, ale Sirius zakroutil hlavou. Uchopil mou bradu mezi ukazováček a palec a zadíval se mi do očí. "Pořád jsem na tebe musel myslet. Kdykoliv jsem zavřel oči, spatřil jsem tě.. Miluju tě."
"Cože?" vydechla jsem.
"Miluju tě," zopakoval. "Vím že je to špatně- a že bych mohl být zřejmě tvůj dědeček, ale milu-" vzala jsem ho za jeho košili a přitáhl k sobě. Přitiskla jsem rty na jeho a úsmála se do polibku.
"Taky tě miluju." zašeptala jsem, když sem se od něho odtáhla. "Mimochodem děkuju za ten náhrdelník.. Ale nejsi ty náhodou pes?"
"Pes, vlk, to je jedno," pokrčil z rameny. "A teď pojď.. Je čas získat starou Auroro." Sirius nastavil nové datum a zadíval se mi do očí ve chvíli kdy se všechno kolem mě rozplynulo.
"Tamhle jsem-" ukázala jsem před sebe, když jsem spatřila své dlouhé vlasy. "Takže jaký je plán? To tam mám prostě zajít a všechno jí říct?"
"No-" začal Sirius a poškrábal se na bradě. "O tom jsme vlastně moc nepřemýšleli."
"Bože Siriusi," povzdychla jsem si. "To jsme is prostě prvně nemohli vymyslet plán?"
"No zřejmě ne," uchechtl.
"Tak dobře-" zašeptala jsem. "Počkej tady.. Zkusím jí přemluvit-" Sirius přikývl a já se vydala ke své já. Omylem jsem šlápla na suchou větev, která se zlomila. Moje druhé já se otočilo a překvapeně zamrkalo.
"Kdo jsi?"
"Já jsem ty a jsem tu z té budoucnosti, kterou teď změníš.."
"O čem to mluvíš?" opravdu vypadám tak vtipně, když svraštím obočí?
"Musíš mě poslechnout," začala jsem rychle, protože jsem věděla že se blíží čas toho že se tu objeví Voldemort se Salazarem. "Pokud teď přerušíš tu dohodu, tak táta umře a Scorpius se nikdy nenarodí. Ta síla, kterou získáme pomůže zachránit tátu, když při válce zemřel.. "
"Cože?"
"Je to tak," přikývla jsem. "Myslíš že bych ti lhala? Nevíš jak moc jsem se té moci chtěla zbavit.. Ale my to zvládneme. Jsme silnější než Salazar."
"Dobře.. Neudělám to." usmála jsem se a objala se. Bylo to zvláštní, ale najednou se druhé já vypařilo a stála jsem tam sama. Znovu jsem cítila tu obrovskou moc.
"Roro? Měli bychom odejít!" ozval se potichu Sirius a já k němu doběhla. Přetáhla mi přes hlavu znovu obraceč a nastavil čas. Potom spojil naše rty mezitím, co jsme zmizeli.
