Stála jsem na temné chodbě a měla jsem založené ruce na hrudi. Když jsem za sebou uslyšela kroky, otočila jsem se. "Bála jsem se, že nepříjdeš. Nebo že tady už nebudeš," zašeptala jsem.
"Myslela sis, že odejdu bez rozloučení?" usmál se Sirius a přešel ke mě. Udržoval si odstup a já se mu zahleděla do očí, kde chyběli ty pobavené jiskřičky. "Vypadáš smutně, princezno."
"Ty taky nevypadáš ve své kůži," odpověděla jsem a prohrábla si vlasy. "Vracíš se už dnes?"
"Chtěl jsem," přikývl. "Ale nejsem si jistý jestli to dokážu."
"O čem to mluvíš?" zeptala jsem se opatrně. Sirius pokrčil rameny. "Siriusi my k sobě nepatříme."
"Takže patříš k Teddymu?" ušklíbl se. "Nemůžeš popřít, že tě ke mě něco přitahuje." Sirius vzal mou ruku do své a přiložil si jí na hruď, kde měl srdce.
"Nic," zalhala jsem a podívala se někam jinam. Sirius se zasmál.
"Nevěřím ti," pokračoval. "Lžeš sama sobě."
"Prosím přestaň," zašeptala jsem. "Jsi z jiné doby, než já, copak to nechápeš? Tvůj kmotřenec je nejlepší kamarád mé mámi. Jeho otec byl tvůj nejlepší kamarád! Nepřipadá ti to zvláštní? Nemůžu s tebou být.. Nechci s tebou být."
"Lžeš," nedal se a donutil mě se mu podívat do očí. "Teď to řekni ještě jednou. Řekni, že tě ke mě nic netáhne." otevřela jsem pusu, abych mu vyhověla, ale nedokázala jsem to. Místo toho jsem ho políbila. Dala jsem do toho polibku všechno, protože jsem věděla že je to naposledy. Zhruba po dvou minutách jsem se od něho odtáhla, celá udýchaná.
"Musíš jít," špitla jsem. "Vrátit se ke svému životu.. A až překazím Salazarovi plány vrátím se ke svému životu i já, Siriusi."
"Takže takhle to chceš?" zeptal se a já přikývla. "Dobře," pomalu ode mě odstoupil a prohrábl si vlasy. "Chci jen aby si věděla, že na tebe nikdy nezapomenu."
"To ani já," pousmála jsem se a dotkla se svých rtů. "Sbohem Siriusi."
"Sbohem Auroro." usmál se. Sledovala jsem jak si z pod košile vytahuje obraceč času a nastavuje svou dobu. "Jsi výjmečná." zašeptal než zmizel. Sledovala jsem prázdné místo, kde ještě před chvíli stál. Po tváři mi stekla slza a si založila ruce na hrudi. Během těch pár dnů jsem pocítila něco, co jsem necítila ani s Teddym. Vždycky jsem si myslela, že on je ten jediný, ale co když to tak není?
"Auroro?" ozvalo se ze tmy a já se otočila. Máma se na mě ustaraně dívala. "Jsi v pořádku?"
"Ano," přikývla jsem.
"Tohle mi dal Sirius," došla pomalu ke mě a natáhla ruku. "Chtěl abych ti to dala, až zmizí." vysvětlila a podala mi do ruky nějaký náhrdelník na kterém visel malý vlček. I přes smutek jsem se musela potichu zasmát.
"Můžeš?" zeptala jsem se a kývla k náhrdelníku.
"Samozřejmě," přikývla a já jí nahrdelník znovu podala a otočila se k ní zády. Ohrnula jsem si vlasy na stranu a máma mi ho připnula. Opatrně jsem se ho potom dotkla a můj úsměv se ještě víc rozšířil. "Takže jaký je plán teď?"
"Teď už je to jen na mě," zašeptala jsem. "Jdu překazit Salazarův plán."
Byla jsem na místě ze své vize. Dnes byl ten den, kde se Salazar měl setkat s Voldemortem a všechnu moc přepsat na mě. S mámou a s tátou jsem se už rozloučila, protože jsem měla v plánu se hned vrátit do budoucnosti.
"Co potřebuješ?" zeptal se znuděně a zvědavě zároveň.
"Chci dohodu," řekl. "Když se mi nepovede získat moc, tak se to povede mému vnoučeti," Tenhle obraz jsem viděla podruhé.
"Takže chceš abych přenesl celou temnotu na to nenarozené dítě?" zeptal se Salazar aby to pochopil.
"Přesně tak," přikývl Voldemort. Věděla jsem že je na řadě abych zakročila. Vykročila jsem ze stínů.
"Kdo jsi?" zeptali se oba zároveň.
"Jsem to dítě," odpověděla jsem a oči mi zčernali. "A jsem tady, abych vás zastavila. Nenechám si zkazit život."
"Takže máš všechnu moc ty?" Salazar si mě prohlídl jakobych byla nějaký vzácný předmět. "Zajímavé.." mávla jsem rukou a tím je zmrazila.
"Co to?" zavrčel Voldemort.
"Něco jste si neuvědomili.. Všechno moc mám já.. Jsem silnější než vy.." začala jsem. "A ty mě teď nezajímáš," otočila jsem se k Voldemortovi. "O tebe se postará má matka.. Ale ty" koukla jsem se na Salazare. "Nemůžeš tu zůstat," pokrčila jsem rameny. "Je mi to opravdu líto," Přiložila jsem mu ruku na hruď a začala vysávat jeho energii.
"Co to děláš?" vykřikl Salazar.
"Stačí že na světě je Voldemort," odpověděla jsem. "A nemůžu dopustit, aby se ze mě stalo, co se stát má. Omlouvám se.." zašeptala jsem předtím než se změnil na prach. Potom jsem se podívala na Voldemorta. "Tvůj plán nevyšel.."
"To se ještě uvidí." zavrčel Voldemort a zmizel.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
