Sedím na hodině lektvarů a snažím se poslouchat strýčka Nevila. Ale je to tu zase. Ty hlasy, které mi šeptají slova v cizím jazyce. Nerozumím mu.. Nebo mu možná nechci rozumnět. "Ticho, ticho, ticho!" šeptala jsem a tahala se za vlasy.
"Děje se něco Auroro?" ozval se strýček Nevile a já zvedla hlavu.
Zab ho! Radili mi hlasy.
"Promiň nezvládnut to!" vyhrkla jsem. Vzala jsem si věci a zmizela z učebny. Ať jsem šla kamkoliv slyšela jsem je. Chvíli jsem tomu nerozumněla a potom zase ano.
Neutečeš! My tě nejdeme! Náš pán s tebou chce mluvit! Propadneš zlu jako my!
Potřebovala jsem Teddyho. Věděla jsem, že on je jediný kdo mi dokaže pomoct. Ale musela jsem počkat před učebnout. Když konečně skončila hodina Teddy vyšel jako poslední. Ale nebyl sám. Kate se na něho usmívala a něco mu říkala. Když mě tam viděla, jak se objímám rukama okolo pasu, zamračila se.
"Teddy můžu s tebou mluvit?" zeptala jsem se.
"Jasně." přikývla a chtěl pustil Kate, ale ona ho zastavila rukou na jeho hrudi.
"Nechci aby si s ní byl sám!" řekla a zadívala se mu do očí. "Je nebezpečná! Vždyť se na ní koukni!" ukázala na mě. Teddy se na mě koukl a potom zpět na Kate. Už to vypadalo, že jí poslechne, ale potom zakroutil hlavou.
"Aurora by mi nikdy neublížila." řekl a odstrčil od sebe Kate. Kate si odfrkla a odešla pryč. Na chodbě jsme zůstali sami.
"Budeš mít problém.." zašeptala jsem.
"To teď neřeš.. Co se děje Roro? Vypadáš špatně!"
"Slyším hlasy Teddy.." špitla jsem. "Všude kolem mě.. Vím, že mi asi neuvěříš, ale lákají mě ke zlu. Říkají, že neuteču." Teddy mě vzal za ruku a hlasy najednou utichli. Bylo to pryč a já se mohla konečně nadechnout.
"Co se stalo?" zeptal se Teddy vyděšeně.
"Je to pryč!" vyhrkla jsem. "Neslyším je.." nechápavě jsem zakroutila hlavou. "Jak je to možné?" koukla jsem se na něho.
"Slíbím jsem ti, že se ti nic nestane.." usmál se. "A já sliby dodržuji."
"Poslední dobou si jiná.." řekl Louis když jsme seděli na nádvoří. Hrál si s mými prsty a já se snažila, abych vypadala v pořádku.
"Jsem stejná Louisi." povzdychla jsem si.
"Opravdu?" zeptal se. Koukla jsem se na něho.
"Opravdu." přikývla jsem.
"Slyšel jsem nějaké řeči, že se děje něco mezi tebou a Teddym.."
"Co?" zeptala jsem se překvapeně. "Ale to není pravda.. Víš, že jsme kamarádi, už dlouho.. Snad by si nežárlil.. Teddy je jako můj bratr."
"Někdy žárlím.." zašeptal. "Někdy mám chuť zakázat Teddymu, aby se s tebou bavil." šokovaně jsem se na něho koukala. Nemohla jsem uvěřit, co to právě řekl. Rychle jsem se zvedla a podívala se na něho.
"Jestli to někdy uděláš, tak jsme skončili!" zvýšila jsem hlas a cítila to zlo, které se mi dostávalo do hlavy.
"Roro tvoje oči jsou černý.." řekl Louis. Rychle jsem je zavřela a myslela na Teddyho. Cítila jsem jak zlo odchází. Když jsem je otevřela Louis stál na nohách. "A kdybych ti dal na vybranou jestli já nebo on.. Co by si udělala?" zeptal se. Sklopila jsem oči a Louis si odfrkl. "Myslím, že jsme domluvili." řekl a nechal mě stát uprostřed nádvoří.
Seděla jsem na dívčích záchodcích, kde byla jenom Uršula. Tedy do té doby než přišla Steph. "Ahoj.." zašeptala a sedla si vedle mě na chladnou zem. "Jsi v pořádku? Nebyla si na večeři.."
"Nemám hlad.." řekla jsem a hrála si s prstýnkem se znakem rodu Malfoyů.
"Ale i tak jsem ti něco ukradla." usmála se a podala mi chleba a sýr. "Vím, že toho není hodně, ale profesoři hlídají."
"Děkuju.." usmála jsem se na ní a vzala si chléb. "Teddy ti to řekl, že?" Steph se na mě nechápavě podívala. "To co se semnou děje.." vysvětlila jsem. Steph přikývla.
"Nezlob se na něho, já ho donutila-" než to stačila dokončit, objala jsem jí.
"To nevadí.. Nechtěla jsem ti to říkat, protože jsem se bála, že se lekneš a nebudeš se mnou chtít mít nic společnýho.." řekla jsem potichu. Steph se uchechtla.
"Mám tě ráda Roro, jako svojí sestru.. Nenechám nikoho aby ti nic udělal."
"Myslím si, že jsem se s Louisem rozešli.." vypadlo se za mě najednou. Steph se odtáhla a podívala se na mě. "Než se na něco zeptáš, nechci o tom mluvit.."
"Dobře.." řekla Steph. "Chceš tu ještě zůstat?"
"Chci být ještě sama."
"A bude ti vadit společnost?" usmála se.
"Ne." zakroutila jsem hlavou. A tak tam se mnou zůstala. Seděli jsme tam do večerky a povídali si o všech obyčejných věcech. Zdál se to jako normální večer.. Ale někde úplně uvnitř mé hlavy byli stále ty hlasy.
Další díl je tu! Ano za dnešek další! Překvapuju i samu sebe!
