"Není bezpečné vrátit se zpět do Bradavic," řekl Teddy, když stojíme na chodbě, která vede do Nebelvíru.
"A co máme jiného dělat? Jsme v jiné době!"
"Proč si zlost vylíváš na mě? Já ti nic neudělal!" naše malá hádka přilákala mámu s tátou, kteří hlídali za rohem.
"Děje se tu něco?" zeptá se táta a ochranářským pohledem si mě změří. Potom se zamračil na Teddyho.
"Všechno je v pohodě," vyhrkla jsem a stoupla si mezi ně. "Opravdu tati." po tom oslovení se na mě podíval. Věděla jsem, že to pro něho bylo ještě trochu nezvyklé. Kdybych já potkala svou dceru s budoucnosti, asi bych dostala infarkt.
"Draco pojď ke mě," zašeptala máma a táta samozřejmě poslechl. Vždycky by jí poslechl. I v mé době to dělá. Ale dělá to z lásky. Vždycky vidím ten pohled, kterým se na ní kouká. Odešli zpět za roh a já se podívala na Teddyho.
"Koukej, musíme to udělat co nejdřív a na to se potřebujeme někde ukrýt. Tady si myslí, že jsme studenti," vysvětlila jsem. Teddy chtěl něco namítnout, ale zahlěděl se na něco za mnou. Nechápavě jsem se otočila a spatřila dívku. Pomalu jsem se otočila zpět na Teddy a viděla něco, co mě trochu pomátlo. V jeho pohledu bylo okouzlení.
"Teddy?" zašeptala jsem a on se na mě konečně podíval. To okouzlení bylo pryč. "Musím jít. Mám se ještě před hodinou sejít s mámou."
"Roro," začal, ale zakroutila jsme hlavou.
"Promluvíme si potom," navrhla jsem a vydala se od něho pryč. Nevím co se to stalo, ale Teddy se na mě takhle nikdy nekoukal. A mě začalo vrtat hlavou, jestli je do mě zamilovaný. Ano miloval mě a to jsem věděla. Ale byl do mě zamilovaný? Byla jsem do něho zamilovaná já?
"Nikdy jsem tě tady neviděl," ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a hleděla do nádherných hnědých očí se zlatou jiskrou. Nikdy jsem takové oči neviděla. Sledovala jsem ho dlouho než mi došlo, že promluvil na mě.
"Jsem tady nová," vysvětlila jsem. "Diamond," představila jsem se.
"Henry," posadil se na lavičku vedle mě. "Ale zdá se, že se hodně znáš s Evelyn a Dracem, co?" mrkl na mě.
"Jo," přikývla jsem. "Zdají se být fajn," pokrčila jsem rameny. Henry přikývl a zahleděl se před sebe.
"A ty jsi v jaké koleji?" zeptal se.
"Dneska mě budou rozzařovat," vysvětlila jsem. "A ty?"
"Zmijozel," usmál se. "Ale neboj se, nejsem jako ostatní," zasmál se a já se k němu přidala. Nikdy jsem o něm neslyšela.
"Ro- Diamond!" došla k nám máma. Její pohled padl na Henryho. Vypadalo to, že neví kdo to je. Stoupla jsem si a usmála se na Henryho, který mě pozoroval.
"Neznáme se?" zeptala se překvapeně. Henry si odkašlal.
"Je možné, že si mě někdy viděla na chodbě," zamumlal. "Chodím do Zmijozelu," vysvětlil a potom se podíval na mě. "Rád jsem tě poznal Diamond," usmál se.
"Já tebe taky," přikývla jsem a potom jsem se vydala s mámou pryč. "Děje se něco?" zeptala jsem se, když máma byla nezvykle potichu.
"Zdá se mi, že už jsem ho někdy viděla. Ty jeho oči-" zamyslela se. "A jsem si jistá, že někdo jako on do Zmijozelu nechodí," došli jsme k tátovi, který šel s těmi svými poskoky, kteří se i teď u nás někdy zastaví.
"Evelyn," usmál se široce a lehce mámu políbil na rty. Všimla jsem si jak se na mě Grab a Goyle hladově koukají a kdyby mohli, začali by i slintat. Táta si toho ovšem všiml taky, a odkašlal si. "Radši už běžte," rozkázal jim a kdyby mohl pohled zabíjet, už jsou dávno mrtvý. Grab a Goyle nervozně přikývli a co nejrychleji odešli.
"Draco ty jsi je poslal pryč kvůli tomu, že se koukali na naší dceru?" zeptala se máma pobaveně.
"Neviděla si jak jí svlékali pohledem," zamumlal táta a koukl se na mě. "Co dělám v budoucnosti?"
"Neboj se," zasmála jsem se. "V budoucnosti takové problémy nemáš," řekla jsem. Táta si oddychl a vzal mámu okolo pasu.
"Draco?" začala máma a kousla se nervozně do rtu. "Chodí do zmijozelu nějaký Henry? Vypadá stejně starý jako my."
"O žádném nevím," zakroutil táta hlavou. Vydali jsme se do velké síně, abych nepřišla pozdě na rozzařování. Doufala jsem, že Teddy už tam bude. Když jsme procházeli kolem vitríny s poháry, zarazila jsme se. Byla tam fotka.
"Evelyn?!" zavolala jsem, protože byli pár kroků přede mnou. Vrátili se ke mě a já ukázala na foktu. "To je Henry," zašeptala jsem.
"To není možné," zamumlala máma. "To je James Potter a Sirius Black."
"Sirius Black?" zašeptala jsem a můj pohled padl na chlapce, který zrovna vcházel do hlavního sálu. Něco tu nehrálo.
