Šla jsem po chodbě, když jsem najednou viděla zelené vlasy, mého přítele. Znám ho tak dlouho, že už vím, jaký mají ty barvy smysl. A zelená barva u něho naznačuje, že se něco stalo. "Promiň!" začala jsem se k němu protlačovat hloučkem studentů. "Teddy!" zavolala jsem za ním, ale neslyšel mě. Tak to uděláme jinak. Zavřela jsem oči a přenesla se před něho.
"Roro.." vydechne.
"Volala jsem tě." řekla jsem a pousmála se. "Stalo se něco? Tvé vlasy jsou zelené.."
"Nic se nestalo." řekl až moc rychle a já poznala, že lže. Ale když o tom nechtěl mluvit, tak to nechám být.
"Dobře." usmála jsem se a objala ho okolu krku. "Co máš teď za hodinu?"
"Obranu proti černé magii." pohladil mě po tváři a jeho vlasy dostali zase normální odstín. "Uvidíme se po vyučování?"
"Ano." přikývla jsem. "U lavičky?"
"U lavičky."
Potom jsme šli každý na svou hodinu. Před třídou jsem se srazila s Kate. Když si všimla, že jsem to já, hodila na mě nenávistný pohled.
"Nechápu, co na tobě vidí.." zasyčela. "Jsi jen holka, která má slavné rodiče! No a co?!"
"Nech mě prosím jen projít.." zašeptala jsem.
"Jinak co?" zasmála se. "Pokusíš se mě znovu zabít?"
"Co se tu děje?" zachránila mě Steph, která vykoukla z učebny. "Jsi v pořádku Roro?"
Koukla jsem se na Kate. "Jo. Jo jsem." prošla jsem kolem ní do třídy a doufala, že ten pocit, že jí opravdu chci zabít zmizí.
Došla jsem k lavičce a podívala se pořádně na dřevu, kde byli vyryté iniciály mých rodičů.
E.J.+D.M
Přejela jsem po písmenech prstem a usmála se. Najednou mě někdo objal kolem pasu. Můj úsměv se ještě víc rozšířil. Otočila jsem se a objala Teddyho okolo krku.
"Ahoj." řekla jsem potichu.
"Ahoj." odpověděl mi a dal mu pusu. "Hádej s kým jsem měl dneska tu čest." řekl a já nadzvedla obočí. "S Louisem."
"A stalo se něco?" zeptala jsem se rychle.
"Toto." pokrčil rameny a vyhrnul si triko. Na boku se mu udělala velká modřina.
"To je naposledy, co se tě dotknul." řekla jsem tichým, ale tvrdým hlasem.
"Roro, tvoje oči.." začal Teddy.
"Nesahej na mě, nechci ti ublížit!" zasyčela jsem a pomyslela na Louise. Hned jsem se přemístila. A nemohla jsem si vybrat lepší situaci. Byl sám u sebe v ložnici.
"Colloportus." řekla jsem a dveře se zamčeli. Tím si mě Louis všiml.
"Co tu děláš? A proč si zamkla ty dveře?" zeptal se a odhodil knihu, kterou si prohlížel. "A myslíš, si že mě s těma černýma očima vystrašíš?"
"Měl by ses bát.." ušklíbla jsem se. Louis vytáhl hůlku a namířil jí na mě. Zasmála jsem se jeho chabému pokusu. "Expelliarmus!" jeho hůlka mu vyletěla z ruky a dopadla k mým nohám. "Takže, aby bylo jasné, tak už se Teddyho nikdy nedotkneš!" řekla jsem. "A to co by se ti stalo nechceš vědět."
Potom jsem se přemístila zpět. "Co si udělala?" zeptal se Teddy.
"Nic." pokrčila jsem rameny.
"Roro, tvoje oči se nemění.."
Zavřela jsem oči a pomyslela na maskovací kouzlo. Když jsem znovu otevřela oči, měla jsem je hnědé. "Už je to dobré?" zeptala jsem se nejmilejším hlasem.
"Jo." usmál se Teddy a políbil mě. Omlouvám se, že ti lžu..
Stála jsem v koupelně před zrcadlem a dívala se na své černé oči. Jejich barva se ještě nevrátila a já jsem chtěla někomu ublížit. Tak strašně moc. Někdo zaťukal na dveře a já si zase změnila oči na hnědou.
"Ano?" zavolala jsem.
"Budu večeře. Jdeš?" ozvala se Steph.
"Jasně už jdu!" otevřela jsem dveře a vyšla ven. Potom jsem se vydali do velké síně. Louis se mi vyhýbal pohledem, když jsem tam vešla a já z toho byla nadšená. Byla jsem nadšená z mé moci a z toho, že můžu všechny donutit, aby se mě báli.
Sedla jsem si na místo, které mi držel Teddy. "Jsi v pořádku?" zeptal se mě a já ho místo odpovědi políbila. Potom jsem se pustila do jídla a poslouchala neunávnné konverzace spolužáků.
"Posloucháš mě Ro?" ozvala se najednou Steph a já se na ní otraveně podívala.
"Co?" zeptala jsem se.
"Že zítra chceme jít do Prasinek. Půjdeme?" zeptala se znovu a já se usmála.
"Jasně, že jo." chytla jsem Teddyho za ruku.
Náš pán s tebou chce mluvit
Ozvalo se mi v hlavě a já se pokusila stejným způsobem odpovědět. Teď ne!
A hlasy vážně zmizeli a já byla nadšená, jak mi to už jde. Když bylo po večeři, omluvila jsem se a šla na nějaké místo, kde budu mít klid.
"Co si potřeboval?" zeptala jsem se, protože jsem věděla, že Salazar tam někde je.
"Vidím, že už si to příjmula." objevil se přímo předemnou. Před ním jsem nemusela skrývat barvu svých očí, takže je hned viděl.
"Ne tak úplně." pokrčila jsem rameny. "Jen se mi to líbí." ušklíbla jsem se.
"Můžeš toho udělat víc! Můžeš ovládnout svět!" zasmál se a já nad ním převrátila očima. Jakoby mě nějaký svět zajímal.
"Roro?" uslyšela jsem v hlavě Teddyho hlas. Věděla jsem, že tento je ale skutečný a že mě na hradě hledá.
"Když mě omluvíš musím jít." řekla jsem rychle.
"Pamutuj si, že láska je slabost." řekl Salazar než jsem zmizela.
