"Auroro dlouho jsem tě neviděl!" mrkl na mě do zpětného zrcádka Stephanin táta.
"Ano je to dlouhá doba." usmála jsem se na něho. Než jsme odjeli zamaskovala jsem si oči, abych nevyděsila nějakého mudlu.
"Jak se mají rodiče?" zeptal se.
"Myslím, že dobře." pokrčila jsem rameny. "Dlouho nenapsali, žádný dopis. Asi jsou na nějaké cestě." vysvětlila jsem. Pan Jacobs na znamení, že chápe přikývl.
"A jak vám to jde ve škole, holky?" zeptal se a letmo se podíval na svou dceru.
"Mě dobře.. A jak znáte Steph tak té to jde ještě líp než mě." zasmála jsem se a Steph se na mě koukla. Potom se usmála a podívala se na svého otce.
"Rora přehání taťko!" řekla. "Je lepší než já.. A v některých předmětech jsme na stejno."
"Obě jste šikovné a hodné.. Dostanete se daleko."
Koukla jsem se z okýnka a přemýšlela nad tím, co teď řekl. Nemyslím si, že jsme obě hodné.. Tedy já už aspoň nejsem.
"Máte tři hodiny... Stačí vám to?" zeptal se pan Jacobs a koukl se na hodinky.
"Určitě." přikývla a dala mu pusu na tvář. "Díky taťko!" zavolala na něho, mezitím co mě už táhla pryč. "Víš plno lidí ve škole si myslí, že si změnila.. Ale já vím, že si pořád stejná." řekla. Podívala jsem se na ní a přemýšlela nad tím, proč mě ještě neopustila. To nevidí jak se teď chovám? "Co se na mě tak koukáš?" zasmála se.
"Jen přemýšlím, proč mě nenecháš jít.. Každý mi říká, že už nejsem ta stejná Rora.. Teddy mi dokonce řekl že jsem bezcitná mrcha."
"Určitě to tak nemyslel." řekla a potom pokračovala. "A proč tě nenechám jít? Protože já vím, že v tobě to dobrou pořád je.."
Dívala jsem se na ní a nevěděla, co říct. Místo nějakých slov jsem jí objala.
"Děkuju.." zašeptala jsem.
"Za co?" nechápavě se zeptala.
"Že si mi ukázala, že nikdy nebudu sama." odtáhla jsem se a usmála se na ní.
"Auroro?" uslyšela jsem známý hlas. Vyděšeně jsem se koukla na Steph.
"Neboj oči jsou stále hnědé.." uklidnila mě a já se otočila. Máma stála naproti mě a dívala se na mě jako na zjevení.
"Co tu děláš?" vyhrkla a došla ke mě. Než jsem se nadála, byla jsem v jejím objetí. Potom se odtáhla a prohlídla si mě. Zastavila se u mých očí. "Scorp říkal, že je máš šedé.." zašeptala. Sakra, na to jsem nepomyslela.
"Jsem v pořádku mami." řekla jsem a pokusila se usmát. Ale necítila jsem se tak. Zabíjelo mě, že jsem jí lhala. Máma si mě ještě jednou prohlídla, jako by mi nevěřila a potom přikývla.
"Ahoj Stephanie." usmála se na Steph, která stála za námi.
"Dobrý den." řekla Steph slušně.
"Tak co tu tedy děláte?" zeptala se znovu máma a Steph byla s odpovědí, rychlejší.
"Kupujeme šaty!" vyhrkla nadšeně. "Příští týden máme bál."
"Vážně?" řekla nadšeně máma. "Tak to vám pomůžu!"
"To bude báječné!" vykřikla stejně nadšeně Steph, až se po nás začínalo otáčet pár mudlů.
"Tak jdeme na to.." povzdychla jsem si.
"Trochu radosti." zašeptala mi máma do vlasů.
"Ten růžový pramen se mi líbí." řekla Steph, když jsme se chystali. Týden uběhl a už tu byl bál. Nechala jsem si udělat ve městě růžový pramínek.
"Mě zase ten tvůj modrý." mrkla jsem na Steph.
Obě jsme vypadali nádherně. Já ve svým tmavě růžových šatech a Steph ve svých modrých.
"Stejnak nevím, proč tam jdu." povzdychla jsem si. "Každý se mě bojí Steph.. Nikdo se mnou nebude chtít tancovat.."
"Myslíš?" mrkla na mě. "Já myslím, že Teddy tě pozve."
"Steph nezačínej prosím." řekla jsem. "Teddy se, se mnou nebavil celý týden,proč by tedy najednou chtěl tančit?"
"Protože si mu nedala šanci!" připomněla mi Steph.
"A proč bych mu tu šanci měla dávat? Podvedl mě!" vyjela jsem na ní až sebou cukla. "Omlouvám se." řekla jsem hned. "Asi bychom měli jít.." řekla jsem a Steph přikývla.
