Hned po hodině jsem šla za Henrym. Nebo Siriusem? To je vlastně jedno. Potřebovala jsem zjistit, o co tady jde. Po chodbě šel sám a ostatní studenti mu nevěnovali žádnou pozornost. Když zahnul za roh, přidala jsem do kroku, abych ho neztratila. Sledovala jsem jak se Sirius rozhlíží a potom vkročil na dámské záchody, kde byla Uplakaná Uršula. Rozhlídla jsem se, jestli mě nikdo nevidí a potom jsem se vydala za ním. Ale když jsme vešla, zjistila jsem, že tu jsem sama.
"Sleduješ mě?" ozvalo se nečekaně vedle mě a já se nechápavě koukla na prázdné místo. Najednou se přede mnou objevil a v ruce držel neviditelný plášť strýčka Harryho. "Nemáš čístý svědomí." Pokračoval s drzým úsměvem.
"Aspoň nelžu," řekla jsem a založila si ruce na hrudi. "Siriusi." Překvapeně mu vyletělo obočí nahoru, ale hned to zase zamaskoval.
"Došlo ti to celkem brzo," přikývl. "Pomohla ti v tom máma?" znovu se ušklíbl a já měla chuť ho za to praštit. "Auroro." Dodal a já se zamračila. On věděl moje tajemství a já zase jeho. Ale proč tu byl?
"Co tu děláš?" zeptala jsem se a založila si ruce na hrudi. "Proč ses přenesl do budoucnosti?"
"A proč ses ty přenesla do minulosti?" odpověděl mi otázkou a ta jeho nafoukanost mě rozčilovala. "Když se rozčiluješ dělá se ti na čele vráska." Uchechtl se a já jsem se snažila ovládnout, abych na něho neseslala nějakou kledbu.
"Co se tu děje?" Táta si obraně stoupl vedle mě a koukl se po mě. "Jsi v pořádku?" Zeptal se ustaraně.
"Jsem," přikývla jsem a připojila k tomu úsměv, abych ho uklidnila. Potom jsem se znovu podívala na Siriuse. "Takže? Co tu děláš?" Sirius se koukl na tátu a nic neřekl. Povzdychla jsem si. "Tati necháš nás prosím o samotě?" zeptala jsem se.
"Co? Nenechám! To je šílený nápad!"
"Tati," zašeptala jsem . "Já to tady zvládnu dobře? Za 10 minut se s vámi setkám ve společenské místnosti," Táta si za mnou povzdychl, ale nic nenamítal. Prošel kolem nás a odešel. "Teď mluv." nařídila jsem.
"Chtěl jsem prostě vidět, Harryho stačí?" nadzvedl obočí a sedl si na lavičku.
"To je všechno?" zeptala jsem se překvapeně. Sirius přikývl.
"A ty jsi tu proč?" zeptal se a poklepal na místo vedle sebe. Posadila jsem se a povzdychla si.
"Je to dlouhý příběh," začala jsem. "Zjistila jsem, že Voldemort uzavřel se Salazarem smlouvu, ve které se říká, že já dostanu celou temnou sílu. A ta moc mě mě dostává. Stávám se někým jiným než doopravdy jsem. Mé oči vždycky zčernají a já mám jen myšlenky na to, koho zabiju dřív."
"No páni," vydechl. "Hele nebudu tě litovat, protože Voldemort zabil mého nejlepšího kamaráda a.."
"Já vím," přerušila jsem ho. "Hele musím jít," zvedla jsem se. "Je tu pravděpodobnost, že už se nikdy neuvidíme, protože máme dnes večer v plánu to všechno ukončit. Takže-" pomalu jsem se postavila.
"Počkej," vyhrkl a vyskočil na nohy. "Chci tě ještě vidět." překvapeně jsem na něho zamrkala.
"Siriusi jsi o hodně let starší. Nejsem si jistá, jestli by to klaplo-" ušklíbla jsem se. Sirius se usmál a prohrábl si vlasy.
"Ale teď jsem stejně starý jako ty," připomněl. "Nežiju minulosti ani budoucností. Žiju přítomností a ta je zrovna teď."
"Roro?" ozvalo se za mnou a já se otočila. Teddy se na nás podezíravě koukal. "Je všechno v pořádku?"
"Jo," přikývla jsem rychle a podívala se na Siriuse. "Sbohem." zašeptala jsem a otočila se k odchodu.
"Kdyby sis to rozmyslela, budeš vědět, kde mě hledat!" křikl za mnou. Došla jsem k Teddymu a vzala ho za ruku.
"O čem to mluvil?" zeptal se, když jsme zahnuli za rok.
"O ničem," řekla jsem. "Všechno je v naprostém pořádku." usmála jsem se a políbila ho na tvář.
"Jak to myslíš, že se ještě nevracíme?" zeptal se Teddy a já na sekundu zavřela oči. Když jsem je znovu otevřela, zjistila jsem, že se na mě všichni koukají. "Myslel jsme si, že bude bezpečné se vrátit a vyřešit to v naší době."
"Řekla jsem, že se tam nevrátím já," řekla jsem a počkala než vstřebal moje slova. "Ty se samozřejmě vrátíš. Je to tady moc nebezpečné."
"Vážně Roro? Uděláš to znovu? Pošleš mě pryč?" Teddy se zvedl z gauče a rozzuřeně se na mě podíval.
"Draco pojď," ozvala se máma. "Půjdeme se projít." vděčně jsem se na ní usmála a sledovala jak odchází.
"Teddy musíš mě pochopit.. Musím to napravit. A musím to udělat sama."
"Sama myslíš s Blackem? Viděl jsem jak se na tebe kouká!"
"O čem to mluvíš?" zašeptala jsem. "Se Siriusem Blackem to nemá nic společného! Všechno je to o mě, rozumíš? To já jsem plná temnoty. Nechci se jednou vzbudit s touho, zabít tě. Takže prosím- prosím Teddy vrať se do budocnosti." chytla jsem ho za ruku a přiložila si jí k srdci. Teddy se mi díval do očí a já si všimla jak se snaží zahnat slzy. Byl v tom rozhodně lepší než já.
"Dobře," povzdychl si nakonec. "Ale ty mi slib, že se brzo vrátíš." pohladil mě po tváři a já přikývla.
"Miluju tě." řekla jsem a políbila ho.
"Já tebe taky."
