Šli jsme po známé školní chodbě, která nám ale připadala cizí. Teddy mě držel za ruku a já se stále rozhlížela. Čekala jsem až spatřím někoho známého.
"Hej Nevile! Zase si ztratil žábu?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a spatřila strýčka Nevila jak se krčí u stěny. Kolem něho stáli Zmijozelští studenti. Vykročila jsem k němu.
"Co to děláš?" zeptal se Teddy.
"Musím mu pomoct," vysvětlila jsem a pustila jeho ruku. "Hej!" vykřikla jsem. Všichni se na mě podívali. "Udělal vám snad něco?" zeptala jsem a došla k nim. Byli o hlavu a něco vyšší, ale i tak jsem se nebála. Nikdo si nebude dovolovat na strýčka Nevila.
"A ty jsi kdo?" zeptal se nějaký kluk. Ano kdo jsem? Nemůžu říct své jméno..
"Diamond," řekla jsem rychle, první jméno co mě napadlo. Ti zmijozelští se na mě zkoumavě podívali.
"Tak Diamond," zasyčel ten kluk a zadíval se na mě zlýma očima. "Jestli nechceš aby se ti něco stalo, teď odejdeš a necháš nás tady se srábotkou," ušklíbl se a čekal, že mě dostatečně vyděsil. Ale já se místo strachu rozesmála.
"To bylo všechno?" zeptala jsem se a odstrčila ho od sebe. "Okamžitě ho necháte na pokoji," řekla jsem.
"Nebo?" zeptal se a rychle vytáhl hůlku. Už se snažil o nějaké kouzlo, ale mávnutím ruky jsem mu jí vyrvala. Najednou byl na chodbách klid a všichni se dívali na mě. Ale to se mi zdálo.. Dívali se za mě. Otočila jsem se a spatřila mámu.
"Kdo jsi?" zeptala se, připravená se mnou bojovat, kdyby byla potřeba. Vyhledala jsem Teddyho, který mi pohledem naznačoval, že bych měli zmizet.
"Jsem nikdo," vyhrkla jsem a rozběhla se k Teddymu. Rychle jsem ho chytla a přenesla nás na bezpečné místo. "Musíme to udělat rychle," řekla jsem.
"A co?" zeptal se a prohrábl si vlasy.
"To nevím," zašeptala jsem a objala ho.
"Roro kam to jdeš?" zeptal se Teddy, když jsem spěchala školní chodbou.
"Nevím," pokrčila jsem rameny. "Musím asi najít Salazara a zničit ho," řekl jsem. Najednou mi do cesty vstoupil vysoký, okouzlující blonďák.
"Kdo jsi?" zeptal se a přirazil mě ke stěně.
"Hej!" vykřikl Teddy a odtrhl ode mě mého otce. Byla jsem za to ráda, protože mě držel pod krkem tak silně, že jsem skoro nemohla dýchat. "Nesahej na ní," zasyčel Teddy a obraně si stoupl přede mě.
"Nebudeš mi říkat co mám dě-" začal, ale nedořekl to, protože ho někdo přerušil.
"Draco!" ozval se hlas mé mámi. Podívala jsem se tím směrem. Přicházela tam a nevěděla jak se má tvářit. "Musíme si s nimi promluvit ne je zabít," pousmála se na něho. Táta přikývl a objal jí okolo pasu. Máma se podívala na mě. "Evelyn Johnson," představila se.
"Diamond," řekla jsem své falešné jméno. Máma přikývla a podívala se na Teddyho. "Jsi metamorfomág," poznamenala a Teddy se na ní překvapeně podíval. Zrovna teď měl barvy svých vlasů jako obvykle. "Takže kdo jste?" zeptala se znovu. Podívala jsem se na Teddyho a žádala ho o pomoc. Ale ten jen pokrčil rameny. Potom jsem se znovu podívala na mámu.
"Neuvěříte mi," řekla jsem potichu a ušklíbla se.
"Zkus to," usmála se mile máma.
"Jsem z budoucnosti," řekla jsem v klidu. Táta na mě pře měskvapeně vykulil oči a máma se zasmála.
"Máš pravdu, nevěřím ti," odpověděla. "A teď vážně."
"Mluvím vážně," pokrčila jsem rameny. "Jsem z budoucnosti. Stejně jako tady Teddy," ukázala jsem na něho. Máma se rozesmála a táta se k ní přidal. Když se uklidnili, máma se na mě podívala.
"Kdo jsou vaši rodiče? Ví vůbec, že jste tady?" zeptal se táta.
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "A kdo jsou? Znáte je," pokrčila jsem rameny a dělala, že mě to už víc nezajímá.
"Jsi drzá," zasyčel táta.
"Jako ty," odsekla jsem. "A jako ona," kývla jsem směrem k mámě. "A to, že je Teddy metamorfomág.. Koho takového znáte?" nechtěla jsem chodit kolem horké kaše. Věděla jsem, že není správné to říct, změním s tím minulost, ale bez jejich pomoci to nezvládnu.
"Nemůžeš být naše dcera," odsekl táta.
"Koukni se na mě," přešla jsem k Evelyn. "Narodím se za chvíli ," začala jsem. "Vím že ti to může připadat děsivé, ale je to tak. Potřebuju svojí mámu," zašeptala jsem. Máma natáhla pomalu ruku a dotkla se mé tváře. Potom se podívala na své břícho, které bylo úžasně ploché.
"Diamond není tvé jméno," zašeptala. "Takové bych své dceři nedala."
"Snad jí nevěříš," povzdychl si táta.
"Aurora," vyhrkla jsem a podívala se na něho. Chtěl abych se takhle jmenovala. Byl to jeho nápad. Sval v jeho tváři ztuhnul. Podíval se na mě. "Mé jméno je Aurora," zopakovala jsem. "A jsem tady, protože potřebuji vaši pomoct."
