"Až vyrosteme vezmu si tě za ženu." řekl tehdy 13náctiletý Teddy Lupin.
"Ale prosímtě Teddy." zasmála se malá dívka s hnědýma očima, které zářili štěstím. "My dva jsme kamarádi, nemůžeme se vzít!"
"Ale můžeme!" namítl a dívku objal. Zadíval se jí do očí. "A taky si tě vezmu." mlaskl jí pusu na tvář a utíkal pryč. Dívka tam stála a nemohla se vzpamatovat z toho, co se právě stalo. Dotknula se místa, kde ještě cítila jeho teplé rty.
Probudili mě hlasy. Ale ty hlasy nebyli lidské. Bylo to jako našeptání, které mě lákalo za nimi. Vylezla jsem z postele a podívala se po ostatních, které stále klidně spaly. Oblíkla jsem si župan a vyšla jsem na chodbu. Věděla jsem, že přes Buclatou dámu neprojdu, tak jsem se přemístila a objevila se na nádvoří.
"Jsem rád, že jsi tu." ozvalo se za mnou a já se otočila. Stál tam ten muž, kterého jsem viděla.
"Kdo jste?" zeptala jsem se.
"Salazar Zmijozel, jméno mé!" uklonil se a já o krok ustoupila."Nebo aspoň něco z něho." zasmál se.
"To nemůže být pravda.." zakroutila jsem hlavou a chtěla se přenést zpět do pokoje, ale nešlo to. "Co?" zašeptala jsem nechápavě a zkusila do ještě jednou.
"Není pěkné mizet, předtím než si promluvíme." najednou stál přímo předemnou. "A náš rozhovor bude pěkně dlouhý!"
Pohled Evelyn:
Probudila jsem se celá spocená. Snažila jsem se popadnout dech. Něco se dělo. Vylezla jsem z postele, ale když jsem udělala krok, začala mě šíleně bolet hlava. Chytla jsem se za ní a zakřičela bolestí. Tím jsem probudila Draca, který se na mě vyděšeně podíval.
"Něco se děje!" dostala jsem se sebe. "Něco je špatně s Aurorou.." zašeptala jsem. Draco byl hned u mě a vzal mě do náruče.
"Co se děje?" zeptal se. "Co mám udělat?"
"Musíme se dostat do Bradavic.. Hned!"
Pohled Aurory:
"Co po mě chcete?" zeptala jsem se a snažila se, aby nepoznal strach v mém hlase.
"Jen si promluvit drahoušku o tvé věštbě."
"O mé věštbě?" zeptala jsem se nechápavě. "Žádnou věštbu neznám." odsekla jsem.
"Samozřejmě že máš." pokroutil nademnou hlavou. "Pamatuješ si, coti řekl Moudrý klobouk, když tě zařazoval? Že tě toho čeká víc, než zažila tvá matka! A ktomu se dostává ta věštba.. Jen se tomu poddej Auroro!"
"Auroro!?" slyšela jsem hlas poslední osoby, kterou jsem zde čekala.
"Tati?" vydechla jsem a podívala se za jeho hlasem. Stál vedle mámi, která se o něho opírala. "S kým to tady mluvíš?"
"Kdo jsi?" ozvala se máma. Otočila jsem se a všimla jsem si, že Salazar zmizel. Zatočila se mi hlava a poslední, co jsem viděla, bylo to jak se ke mě máma rozběhla.
Probudila jsem se na ošetřovně. Máma s tátou seděli u postele. "Panebože holčičko, tak moc jsem se o tebe bála!" vydechla máma, když jsem otevřela oči.
"Co se stalo?" zašeptala jsem se.
"Mluvila si s nějakým mužem.." začala vysvětlovat máma a koukla se na tátu. "Ale tatínek ho neviděl.. Jen já a ty."
"To se stalo i s Teddym." řekla jsem. "Viděla jsem ho, ale Teddy ne."
"Kdo to byl?" zeptal se táta.
"Představil se mi jako Salazar Zmijozel.." špitla jsem. "Říkal mi že mám nějakou věštbu.. Mami, co se to se mnou děje?"
"Příjdeme na to." zašeptala máma a dala mi pusu do vlasů. "Jen se musíš opatrovat dobře?" Přikývla jsem. Za dveřmi očetřovny jsem cítila přítomnost Teddyho.
"Zavoláš ho sem?" zeptala jsem se mámi. "Prosím.."
"Dobře." přikývla máma a s tátou odešli. Teddy vstoupil do místnosti a vyrazil k mé postely.
"Vyděsila si mě Roro." řekl a dal mi pusu do vlasů. "Tak moc jsem se o tebe bál.." odtáhl se a zadíval se mi do očí. Tak moc jsem si přála, aby mě políbil. Chtěla jsem cítit jeho rty na svých. Ale toho jsem se nedočkala.
"Roro!" vtrhl na ošetřovnu Louis. "Jsi v pořádku? Teď jsem se to dozvěděl!" Teddy odstoupil od postele, aby se ke mě Louis dostal.
"Jsem v pořádku." řekla jsem a podívala se na Teddy, který se radši vydal pryč. U dveří se na mě otočil a usmál se.
"Opravdu? A co se vlastně stalo?" sedl si na židli u postele. Nevěděla jsem, co mu říct.. Nevěděla jsem, jestli chci, aby věděl, že jsem viděla Salazara Zmijozela. A jestli chci aby věděl, co se se mnou děje.
"Nevím.." řekla jsem nakonec. "Ale už jsem v pořádku." řekla jsem, aby byl aspoň někdo klidný.
Na ošetřovně jsem ležela jen do večera. Máma s tátou odjeli hned po večeři, takže teď jsem na to zase sama. To co se mi stalo ví jenom Teddy. I když není u mě, vím že mě sleduje na každém kroku. Cítím jeho přítomnost.
Po večeři jsem si šla lehnout. Když jsem si chtěla lehnout všimla jsem si obálky. S roztřesenými prsty jsem vytáhla složený papír.
-Brzy se uvidíme- Salazar Zmijozel
*Myslím, že Rora je v průšvihu! :D Co myslíte vy?*
