Why him ?!

29. Prášky

Zbývalo přesně 9 dní do Vánoc a já balila dárky. Najednou přiběhla mamka a držela v ruce telefon.

"Elisabeth !! Už ho dopadli!!" řekla s úsměvem na tváři. "Fakt? A co Care? Ví to?" zeptala jsem se a položila nůžky na stůl. "Jo ví to.. Byla u výslechu a musela ho identifikovat.. Ale prý je to jenom ten komplic.. Ne ten co to udělal.." dořekla a posadila se na postel. "Aspoň, že něco.." řekla jsem a pousmála se.

"Hele dneska se za ní pojedu podívat domu.." .. "Jojo jen běž, sice toho jednoho chytli, ale ona na tom neni zrovna dvakrát skvěle." dodala mamka a stoupla si. "Budu dávat pozor neboj se." řekla jsem vážně. "A potom půjdu nachvilku k Tatovi.." dodala jsem a mamka zpozorněla.

"Elisabeth, nepřijde mi vhodné, abyses s ním stýkala potom co ti udělal.. Ať je rád, že ho neudám.. Chtěla jsem to udělat, ale asi bys mě nenáviděla.." řekla. "Mami.. Řikala jsem ti, že byl v drogách a ulítlo mu to.. To se může stát.. Teď už mu důvěřuju.." .. "Hlavně, jestli ti někdy znovu kdokoliv ublíží, neboj se mi to říct." řekla a pohladila mě po vlasech. "Jo, neboj." dodala jsem a mamka odešla.

----------
Když jsem přišla ke Care, byla celá vyklepaná.. Nesla to hodně špatně. Vůbec nemluvila.

"Ehm.. Tak co? Je to lepší?" zeptala jsem se. "Ty prášky na nervy docela zabírají.. Což mi připomíná, že bych si je měla vzít." řekla a odkráčela k menšímu stolečku.

Vyndala si asi desatery prášky a od každýho si vyndala dvě pilulky.

Koukala jsem na ní jak je zapíjí a přitom jsem si vzpomněla na Tata. Kdybych ho nemilovala a nebyli bychom spolu, byla bych na tom možná stejně..

"Hele je 16:54. Tak já půjdu, musim ještě dopsat tu seminárku." řekla jsem a objala jí. "Opatruj se Ell, za týden bych už možná měla dorazit do školy." .. "Dobře, tak ahoj." .. "Ahoj." řekla a zabouchla dveře.

Těch pár ulic jsem prošla rychle.. Asi proto, že jsem se tak těšila na Tata. Stála jsem před jeho domem a zazvonila.

"Kdo to s- ..krásko, tak tebe bych tu nečekal." řekl a z naštvaného výrazu, se náhle přeměnil úsměv. "Neruším?" zeptala jsem se a laškovně jsem se usmála. "Ty nikdy zlato, pojď dál." šla jsem rovnou do Tatova pokoje, kde jsem si lehla na postel.

"Chyběla jsi mi.." řekl a začal mě líbat.. Zachvilku se ode mě odtrhl a koukal se mi do očí.. Já se v těch jeho ztrácela. Jeden pohled mi může zachránit celý den..

Miluju ho..

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
-U